Duna

Knižní Duna je v podstatě takovým Starwarsem o trůny, tedy základním kamenem a vzorem pozdějších parazitních hitů. Tudíž mě xmrti vyděsilo, že potřetí tento pilíř a klasika žánru monumentálních prostorových oper přistála ve spárech bestiálního uspávače hadů, zabijáka zábavy a sveřepého artového hnědopicha Penise, po jehož Blade runnerovi se mi chtělo těžce blade a moje prdel řvala po kruté pomstě. Šel jsem do toho tedy s předsudečným projekčním despektem a hlavou se mi už při úvodních titulcích honily rozličné roztomilé nápady, jak tu pak po tom narkoleptickém nudilovi verbálně rozmažu hovna. Tak nic, no. Ten Vilnéf totiž asi vysadil benzodiazepamy, přestal hodinu strnule čumět do jednoho bodu a pobrukovat si u toho Dedkendenc, a navzdory mému očekávání, že z toho bude ještě horší metadonové utrpení než památná Lynčova smaženice, zmákl více než důstojnou, přímočarou, svižnou, zábavnou a pompézní adaptaci! No adaptaci… Vzít a natočit 40 procent první knihy s tím, že možná někdy za pár let dodělám tu lepší část, pokud na to náhodou dá nejaký hodný židostrýček prachy, zrovna nebude pandemence nebo Šalamet do té doby nezmění pohlaví, to je něco, jako by na vás vletěla vilná luxusní flexibilní MILFka, za detailního popisování následného multiotvorového tornáda vás rozkouřila k nepříčetnosti, načež náhle vyplivla Orbitku a oznámila, že musí jít nutně do Kolbenky utahovat matice, aby měla na nájem, a že to možná dodělá a splní všechny ty lascivní sliby někdy takhle na jaře za čtyři až pět let. Čili vám zbydou akorát oči pro pláč, pro zmírnění napětí v očekávání si následně uženete tenisový loket a příště raději půjdete do nějaké méně okázalé figurantky se sice skromnějším hardvérem a schopnostmi, ovšem se zárukou plné návratnosti investic. Jako celek je to hodně působivé a naprosto adekvátní předloze, vhodně podtržené Dunivou hudbou, jen bych se tolik neposíral z těch jakože „megabrutalfajnových“ efektů jako někteří zdejší odborníci na vymačkávání jebáků z Penisova funklubíku pokryteckých nudofilů. Místy mi přišly spíše jako narychlo dodělávané v Malování a kdejaké Hvězdné války jsou o třídu výš. (21.10.2021)

Denis Villeneuve je už overená stávka na istotu, že divák dostane kvalitný blockbuster pre dospelé publikum a aj keď si v poslednej dobe vyberá dosť náročné projekty, po novej adaptácii kultového Blade Runnera rovno nová Duna, čo sú ozaj pojmy, hanbu si nimi nerobí a zvláda ich s absolútnym prehľadom. S týmto univerzom nemám moc skúseností, videl som vlastne iba Lynchovu verziu, ktorá ma ale moc nebavila, to nie je režisér pre také projekty, ale látka je atraktívna a hlavne ponúka potenciál pre rozsiahle univerzum. A ten sa týmto prvým filmom zatiaľ darí využívať. Aj pre mňa ako neznalca je tu perfektne vykreslený svet alebo vlastne skôr vesmír s rôznymi civilizáciami, kde sa dá síce povedať, že sa tu toho dôležitého vlastne zase tak moc neudeje a aj to skôr v tej druhej polovici, ale ten scenár mi prišiel skvelo zvládnutý. Nikde sa neponáhľa, všetko má potrebný priestor, spoločnosti, postavy, aj vzťahy medzi nimi, bavilo ma všetko to spoznávanie a v druhej polovici už nastane hlavný konflikt a všetko si prejde vývojom. Poteší, že je tu mnoho postáv obsadených dobrými a aj niektorými mojimi obľúbenými hercami, pričom každá má svoj priestor a aj tie, ktoré sa nedožijú konca aspoň odídu štýlovo. Timothée Chalamet je čím ďalej schopnejším hercom, najviac ma potešila moja veľmi obľúbená Rebecca Ferguson, dvojica bojovníkov Jason Momoa a Josh Brolin a veľmi ma bavil aj Oscar Isaac. Ale dobrých hercov je tu dosť a ten zvyšok, ktorý sa tentoraz dostal ku slovu až neskôr sa určite viac prejaví v pokračovaní, takže sa teším. Dlhodobo sa mi páči režisérov prístup k akcii, vidno, že je u neho až na poslednom mieste, nedostáva toľko priestoru a ani sa nesnaží o žiadne ikonické scény, iba presne slúži na posun príbehu, čo mi v dnešnej dobe plnej digitálneho nevkusu nadmieru vyhovuje. Ale aj tak sa na ňu pozerá dobre, obzvlášť hlavný útok v strede filmu, alebo záchrana posádky transportéru pred červom sú výborne zvládnuté. Technicky je to bez akýchkoľvek výhrad, nádherný a prirodzený vizuál, ktorý sa síce odohráva v jednoduchom svete, ale mne to vyhovuje viac ako nejaké gýčové svety. Na všetkom si tu dali záležať, technike, aj interiéroch, mne sa to páčilo. Plné hodnotenie nedávam vlastne len kvôli absencii nejakých nezabudnuteľných a emocionálnych scén, ale to som úprimne ani nečakal. Presne na toto som sa tešil, skvelý zážitok od prvej do poslednej minúty, ktorý si ešte párkrát pozriem a teším sa na pokračovanie. 81% (26.01.2022)

Duna přišla z hlediska filmového průmyslu v pravý čas, aby podpořila živořící kina a zvedla zájem o velkolepé výpravné podívané určené primárně pro velká plátna. Pro tuto kategorii je volba kanadského vizionáře na post režiséra ideální a nutno podotknout, že Denis (nejen) má očekávání naplnil do puntíku. Film vypadá a (ne)funguje přesně tak, jak jsem předpokládal. Můj vztah k předloze formovalo setkání s Lynchovou Dunou, která byla velmi problematická už v době natáčení a odstupem let vypadá bolestně brakově a směšně. Motiv bezmála půlkilometrových červů brázdících písečné duny a pohlcujících obří těžební stroje je pro mě neskousnutelný v jakkoliv vytříbeném podání a především - obecně nemám v oblibě fantasy kombinované s karikaturou sci-fi žánru. Kosmické lodě a důmyslné stroje ve spojení s mystikou a magií, které infikovaly a znehodnotily podstatnou část sci-fi žánru, mě iritují a prapůvod téhle degenerace spatřuji právě v Duně. Za to zkrátka Herberta pochválit nemůžu. Pravda, Duna není Star Wars, aspoň ne v tom smyslu, že svět SW je určený dětskému a dětinskému publiku, kdežto Duna má ambice oslovit především odrostlejší teenagery, ale díky Villeneuvovu špičkovému řemeslu je možné ji považovat za ideální rodinnou podívanou současnosti. Jak jsem už předeslal, když na mě scénárista vyrukuje s "hlasem" či "silou", dělávám čelem vzad, nemám rád používání náboženských motivů a la příchod Spasitele. Duna je navíc zřetelně ovlivněna islámskou apokalyptikou. A poslední výtka, nelíbí se mi filmový svět, kde dojde k útoku elitních superbojovníků, aby byli v počtu několika desítek následně v osobním souboji zmasakrováni hrdinou, který chápejte je ultrasupercool bojovník, zkrátka neskutečný borec. Zač tedy slabá 4. hvězdička? Protože mám rád spojení Villeneuvova smyslu pro monumentální obrazy a stejně monumentální soundtrack a jsem Villeneuvův velký fanoušek. Protože chápu, že Dunu světová kinematografie potřebovala. Protože návštěva kina pro mě tentokrát byla společenskou událostí v podobě přítomnosti mé dcery, jejíž okouzlení snímkem se trochu přeneslo i na mě. Celkový dojem: 70 % s tím, že pokračování Duny  bude bez mé přítomnosti. Už mi nemá co nabídnout, ani mě čím překvapit. (07.11.2021)

Audio-vizuální stránka je opulentní. Tady bych nejraději skončil, ale nemůžu. Denis patří mezi moje top režiséry a prostě mu nemohu odpustit pár drobností v jeho vysněném projektu je. Knihy i původní film znám skoro nazpaměť a tak tu za mě ne zcela funguje vysvětlení světa Duny a jeho "zákonitosti" (štíty, lasery, vztahy, plány v plánech, kdo co ví...). Myslím, že právě v těch zákonitostech knihy a světa Duny je minimálně v prvním díle poražen původní "vykostěnou" Lynchovou verzí. Tady jsme v megalomanské a snové verzi Duny, které občas schází barvitost, ale rozhodně rozmanitost ( i když multikuturní téma využívá film opravdu detailně vč. zvuků a jazyka). Zaměření na Paulovy sny způsobuje, že není dost místa pro menší postavy (Pitter, Thuffir, Yueh a i Baron) a film se především v druhé půlce za mě docela táhne. To není zrovna příjemné po naprosto nádherné a precizní první hodině. Co je pro mě asi největší problém je vlastně neexistence emocionálního dopadu a vrcholu filmu. Tam kde Arrival na konci rozpláče snad každého, tam Duna selhává. Ano, je to teprve začátek, ale já osobně si nemyslím, že by v druhé části mělo být víc silných momentů, než je v první části knihy. Osobně jsem měl také pocit, že i když Denis všude tvrdí, že tohle je jeho definitivní verze a přesně takhle Dunu chtěl natočit, nemyslím si, že to je zcela pravda a podle mě tu tak 20-25 minut schází a to nemyslím jen (natočené) přistání Duncena na Arrakis nebo zcela přeskočené "cestování mezi světy". PS tolik slavných citátů a hlášek tu mohlo být a ... nejsou. Přesto, koření  musí proudit. PPS: jako soundtrack doporučuji rovnou Sketchbook od Hanse, je o level výš, než OST. (21.10.2021)