Duna

Jojo, tak už i konečně já, nejposlednější z nejposlednějších, zhlédl tento sedmioskarový snímek Duna. No nic, půjdu rovnou k věci, nebudu zdržovat, ale jak se znám beztak se zase šíleně rozepíšu. Jen tak nějak ve stručnosti řeknu (nebo se aspoň pokusím o nějakou recenzi mého vnímání filmu), co si o tomto snímku myslím. Monumentální vynikající hudba Hanse Zimmera, která mi doteď zvoní v uších. Vážně, luxusní hudba jen doplňuje super atmošku filmu, která je k tomu všemu ještě upgradována podmanivým vizuálem, který kromě písečného červa ovšem není ničím převratným, což je třeba si uvědomit - ale i tak to má grády. No, určitě musím vyzdvihnout i moc pěknou výpravu, kostýmy a dobře vybranej casting, který se do tohoto filmu doopravdy hodí. No a proč tedy filmu uděluji jen tři hvězdičky? Vyjmenoval jsem tady řádně klady, které doopravdy beru a oceňuji, a za to také právoplatně toto hodnocení uděluji. Ale teď se dostávám k jádru problému. Co mi vadilo na tomto filmu? Inu, ono je to pro mě z určitého úhlu pohledu jen pečlivě vyleštěné, vyšperkované vizuálem a hudbou, filmové béčko. Byť netvrdím, že je to stavební kámen pro jiné pozdější sci-fi filmy (KNIHA!), tak tento snímek nám poodkryl zhruba čtvrtinu psané formy. Je to vlastně takový opening k dalšímu dílu, který bude podle mě totální řežba a o úroveň výše. K tomu všemu jsou zde postavy hodně šablonovité, a chybí tu nějaká pořádná chemie - je to takové povrchové a ne hluboké, každý prostě dělá, co má dané ve scénáři, ale cítím tam křečovitost, ne uvolněnost a opravdovost. Chyběl mi pořádně vykreslený vztah mezi otcem a synem, chemie mezi manžely rovněž povrchová, stejně tak jako logičnost motivace matky Paula, která byla přitom pod Imperátorem. Celý film je o koření melanži, o planetě Arakis, ale nestihli jsme ani v nejmenším nějak vnímat kulturu tohoto světa, zvyky, a hlavně účinky tohoto koření, které zůstaly jen na povrchu ukázané, stihl se jen probrat kostým pro přežití v poušti, to je ale zatraceně málo, když ve filmu uvidíte x jiných uniforem, masek, kreatur a dalších věcí. A víte proč? Protože je to prostě již zmíněný opening, kde za dvě hodiny a půl se prostě toto nejspíš nemohlo stihnout. To tempo je pomalé, ale nevadilo mi, první hodina byla fakt super, jenže pak se to začalo po tom útoku táhnout a šíleně nudit. Šlo to podle mě udělat lépe, ovšem Villeneuve je prostě takový uspávač hadů, a těchto zlozvyků se nevzdal ani po Blade Runnerovi. Já vím, vypadám jak šílený hnidopich, pro kterého je kyselo moc kyselé, ale snažím se k tomu přistupovat subjektivní objektivitou, a takové jsou mé pocity. Duna je tedy ve finále pečlivě vyleštěným blockbusterovým openingem, ve kterém se toho stihne stát fakt málo, děj jde shrnout ve dvou větách, a kromě super hudby, krásného, byť ne přelomového vizuálu, dobré kamery a střihu (což v takových filmech beru jako samozřejmost) a poměrně plochých postavách kromě sympatického Chalameta a výborného záporáka Skarsgarda, jehož děsivost zde byla rovněž vykreslena minimálně, a postava si zasloužila mnohem více prostoru, nemá co přelomového a epického nabídnout. Uděluji silnější tři hvězdičky, a očekávám, že druhý díl si kromě řemeslnických kvalit, které jsou základem, přinese i pořádnou epičnost, osudovost, emočnost, dravost, a pořádné bitvy i poznávání kultur, prostě na detailech sakra záleží, když je tento film prezentován jako snímek roku! Možná stojí na závěr zmínit, že jsem film neviděl v kině, což může mít trošku vliv na mé hodnocení, ale na druhou stranu záležitosti jako vizuál a tak vyzdvihuji bez jediného problému, takže to vnímám zkrátka takhle. Duna nebyla zklamáním, ale nebyla ani šokem, který by mi vyjebal makovici. Na druhý díl se ale těším, protože jsem přesvědčen, že ten potenciál udělat přelom v dějinách kinematografie, tam skutečně je! 7/10 (19.04.2022) (méně) (více)

Když jsem se před čtyřmi lety dozvěděl, že Villeneuve po Blade Runnerovi 2049 zadaptuje Dunu, byl jsem tím zjištěním nadšen. Knihu jsem však přečetl 2x ještě před releasem filmu. Můj názor je tedy názorem člověka, který je velmi dobře obeznámený s předlohou. To však neznamená, že chci, aby se jí film držel co možná nejvíc v případě, kdy to nebude možné. Naopak je fajn mít dvě odlišná pojetí stejné látky (pokud jsou obě dobrá). Villeneuve se však snaží být věrný předloze, ale současně té snahy moc nedostává a proto odsuzuji tuto jeho adaptaci první půlky knihy jako nepříliš zdařilou: Největším kladem předlohy (potažmo ságy) je její tematický přesah a komplexnost fikčního světa. Je to rozvážné a pečlivě vybudované psaní se značným přesahem a sám Frank Herbert svou knihu věnoval ekologům všech dob. Přestože film uspěl finančně i divácky, jak se zdá z hodnocení, tak pozoruji, že mnohým se film líbil, ale moc nechápou, o co tam šlo a proč se dělo to, co se dělo - slýchávám dokonce názor, že se tam nic nestalo... Jak je tohle možné? Vždyť se toho ve filmu stalo hodně: Atreidi získali vládu nad Arrakisem, byli však zrazeni, svrženi a protagonistovi se podařilo úteci do pouště, kde navázal kontakt s místním lidem. Myslím, že lidé, kteří tvrdí, že se tam nic nedělo, nedokáží ideálně artikulovat své pocity. Nejde o to, že by se ve filmu nic nestalo. Jde o to, že není důvod, aby diváka zajímalo cokoliv z toho, co se ve filmu stalo. K žádné postavě divák citově nepřilne, protože je to celé takové uspěchané i poměrně odosobněné a většině dění nerozumí (za předpokladu, že není obeznámen s předlohou), takže  výsledek působí bezpředmětně - tedy jako kdyby se nic nedělo, ačkoliv dílo pojednává o velkých historických změnách celého fikčního světa, skrze něž se krystalizují témata, které jsou relevantní s ohledem na náš skutečný svět. ____PROČ SE DO FILMU NEDOSTALA HLOUBKA PŘEDLOHY? - Problém tkví ve dvou sférách: 1) V knize se často objevují dlouhé vnitřních monology různých postav, což se do filmového média nepřevádí snadno, protože filmařům bylo vtiskáváno "show dont tell", což je pravidlo, jehož není radno se křečovitě držet nedržet. Samozřejmě, že nikdo nestojí o expozici jako v Transformers 2. Samozřejmě, že dialogy mezi postavami mají působit přirozeně, čehož se docílí tím, že scénárista nenechá postavy explicitně říkat to, co divák potřebuje vědět, nýbrž to nechává v podtextu, protože explicitní vyřknutí působí uměle. Vnitřní monology přitom však mohou poskytnout postavám více hloubky, protože divák by viděl, jak si postavy přebírají různé podměty, případně jak se liší skutečný stav nitra od toho, jak se postava snaží působit na své okolí. 2) Herbertova Duna se bude težko adaptovat věrně kvůli svému obsahovému a tematickému rozsahu, ale jde to. Klíčové bylo rozdělit první Dunu do dvou filmů, ale fakt, že je první část příběhu zredukována do 2,5h stopáže, je možná největší vadou celého díla. Mělo to mít minimálně 3 hodiny, ač já bych nepohrdnul stopáží ještě delší. Extended verze trilogie Pána Prstenů nebo director's cut Tance s Vlky nám ukázaly, že to není o stopáži. Víme přitom, že materiálu bylo natočeno více. Z fotek z natáčení vím, že se natočily ony důležité pasáže, které se však do finálního střihu nedostaly, čímž výsledek působí uspěchaně a zmatečně pro neznalé. Je možné, že se tyto scény nepovedlo zpracovat dost dobře na to, aby film kvalitativně neshazovaly nebo režisérovi přišlo, že tím tempo filmu příliš rozředí. Tak jako tak to znamená, že něco musel vyříznout, protože selhal a ťť už měl jakkoli dobrý důvod, tak faktem zůstává, že tyto pasáže v ději smysluplně zaujímají své místo a ve filmu být měly. Já však předpokládám, že studio i režisér nejspíš dost nevěřili finančnímu úspěchu svého projektu a delší stopáž činí filmy pro některé diváky hůře stravitelným - případně je to odrazující element. Jestliže by film nevydělal (jako režisérův předchozí film, který mimochodem považuji za dokonalý), tak by se pokračování neuskutečnilo. Tenhle kompromis však způsobil, že vzniklo dílo, které je vlastně audiovizuálně opojné, ale jinak docela zbytečné. Kdyby Villeneuve vydal director's cut, šel bych snad s hodnocením výše, ale takhle... _____Film zkrátka není nejlepší médium, v němž vyprávět takovéto příběhy z bohatého fikčního světa plné politických intrik, plánů v plánech jiných plánů. Villeneuve sice vyloženě neselhal, ale jeho adaptace není dost dobrá. Kdybych však knihy nečetl (respektive četl, ale neměl je v živé paměti), tak bych tou látkou mohl být velmi snadno zaujat. Jak jsem však už předznamenával - má pozice je jiná, a tak jsem ve slabší formě dostával tentýž obsah, který již dobře znám. ____ Jak já bych si jen přál, aby ten film měl minimálně o půl hodiny více - aby se samotnému intrikaření, šíři světa, postavám i vykreslení se dostalo více prostoru. Rád bych, aby divák mohl lépe pochopit to, kdo jsou mentati, proč neexistují počítače, proč se bojuje meči, o co se snaží sesterstvo Bene Gesserit a co přesně se s Paulem stalo po útěku z paláce ve stanu v poušti, když umřel jeho otec... Rád bych, aby divák mohl lépe nahlídnout do povahy Barona Harkonnena, který je krutý, ale velmi inteligentní. Rád bych, aby se divákovi byla více přiblížena důležitost koření Melanž - nejvzácnější látky ve vesmíru. A rád bych také, aby byly lépe prokresleny silová odstupňování - imperiální zfanatizované vojsko cvičené na nehostinné planetě Salusa Secundus, jsou velmi tvrdými nepřáteli proti jakékoliv jiné armádě - s výjimkou Fremenů žijících na ještě nehostinnější planetě Arrakis, jíž se přezdívá "Duna". Fremeni přiznávají Sardaukarům bojové schopnosti natolik tím, když prohlašují, že se v boji vyrovnají jejich ženám - proto s nimi chce vévoda Leto na Arrakis navázat přátelské vztahy. Uznávám však, že snaha vykreslit tohle všechno klade na tvůrce vysoké nároky, které tito tvůrci nebyli schopni naplnit. Ač film vypadá krásně a zajisté uchvátit dokáže, tak uznávám i argument těch, kteří naříkají nad tím, že se jich film vůbec emocionálně nedotkl, což je dáno odstupem od postav. Duna může působit chladně, což je zvláštní vzhledem k tomu, na jakém místě se odehrává. Postavy se zde prakticky ani nepotí, přitom neúprosné horko je skvělým lightmotivem řady filmů (Camusův Cizinec, 12 Angry Men, Human Centipede 3...), kvůli němuž postavy často šílí, což by se hezky snášelo s nějakou svébytnější přestřelenou filmovou adaptací, o níž si předloha říká (a neříkám, že Jodorowskimu by se to povedlo). Jelikož je film potřebuje v omezeném čase předat velké množství informací, tak rychle přechází od nezbytně nutné informace k další nezbytně nutné informaci a není tedy čas, aby se postava chvilku zastavila a jen žila - aby film chvilku "dýchal": S postavami se však lze jen těžko sžít i z jiných důvodů: Žijí diametrálně odlišné životy od těch našich. Vztahovost mezi nimi není ani v knize nikdy dost citově pohlcující, ale vždy mě ty postavy zajímaly, protože byly figurkami na velké šachovnici, která mě zajímala a protože jejich činy posouvaly děj, který tematizoval problematiky, které mě zajímají. Ani v knize jsem se však nikdy k Paulovi nepřiblížil a nepoznal, co ho baví, čím pohrdá, jakým slastem se oddává, co vše ho inspiruje/motivuje a proč... Film by však mohl být intenzivnější a záživnější, kdyby právě na tento aspekt filmaři kladli větší důraz. Trošku se jim to povedlo v případě Duncana Idaho, který je v první knize prakticky bez osobnosti, ale Jason Momoa mu ji dal tím, jak živoucně postavu pojal - ačkoliv ani scénář se touto postavou tolik nezabývá. Pokud by se však scénář více zabýval postavami, mohlo by na nich divákovi záležet a mohl by třeba litovat jejich skonu. Zrada doktora Yueha působí velmi vyprázdněně. Chybí celá pasáž s Jessikou, kde se Yuehovi podaří setřást ze sebe její podezření. Ve filmu si ale divák má vystačit s tím, že baron má jeho ženu. Pokud bych měl ideální 4h adaptaci první půlky knihy, tak bych si představoval, že mocenský převrat na Arrakis se neodehraje v půlce filmu, ale třeba ve 2/3. Divákovi by byl dán mnohem větší built up, díky němuž by zvrat byl mnohem silnější. Ve filmu je to sice zajímavé, akční, ale nijak ho to nesemele. Celek tedy působí strojeně, uspěchaně, neprokresleně a emocionálně odtažitě. Nevyzní zde žádné myšlenky, příliš nevyzní ani Paulovo dospívání, nerezonují ani úmrtí... Kéž by Villeneuve věnoval čas jinému projektu, protože tohle, v takovéto podobě, vážně nemuselo být. Ukousl si velké sousto a byl nucen dělat kompromisy. Jeho Duna není dle mého měřítka ani uměním. Je to jenom formálně velmi poutavé. Kdybych do toho světa mohl vkročit s tímto filmem, byl bych jím pravděpodobně uchvácen, protože kinematograficky je to velmi působivé (ač některé CGI scény působí dost uměle). Já blbec však viděl každý trailer 10x, dokázal si přiřadit jednotlivé scény ke konkrétním pasážím z knihy, takže kromě toho, že jsem věděl, co bude následovat, jsem také věděl docela dobře, jak ty události budou vypadat, tudíž jsem se při druhé přislíbené projekci už dost nudil. Nedovedu se pak také zbavit pocitu, že je to v mnoha ohledech příliš tradiční. Chybí mi ozvláštňující hrátky s kamerou a střihem. Vzhledem k tomu, že koření je těžkej halucinogen, tak tu pro to prostor je, ale Villeneuveova vize byla zkrátka příliš umírněná a zemitá, což jde znát i na paletě barev. Mně to asi příliš nevyhovuje stejně jako rating PG-13. Snad proto, že předlohu znám relativně dobře, jsem chtěl, aby mi filmař poskytl něco autorštějšího. Villeneuveova Duna obsahově takřka nic neříká a designu lodí, kostýmů, kinematografie - tedy konkrétního tvůrčího vyobrazení látky jsem se nakochal dost ještě než film vyšel. (25.10.2021) (méně) (více)