Bibliotheque Pascal

Je to takové na půli cesty. Na jednu stranu několik zábavných absurdit a hezkých surrealistických hrátek s úžasným vizuálem, na stranu druhou je to především pořád docela normální evropské drama. Ale ty dvě části (scény s Viorelem) a samotná Bibliothéka stojí opravdu za to. A snová balkánská dechovka a podivné osazenstvo vlaku vlastně taky. Je to taková hravá blbůstka, která se ale zároveň snaží vypadat strašně vážně a jakože řeší hrozně důležitý problém. No co si má chudák průměrný divák myslet! (23.09.2010)

Viděno na Letní filmové škole 2011. Zvláštní film. Nicméně, obal zde zvítězil nad obsahem, který zde tak nějak není. Respektive je, ale od takhle zajímavě udělaného filmu bych čekal nějakou hloubku, jenže mi to přišlo jen jako prázdná skořápka. Krásná skořápka, ale prázdná. Samotná Bibliotheque Pascal je lehce bizarní, hezky bizarní. Ale co z toho, když je to jen pěkné nic. Za surrealistické provedení si to ale nezaslouží nijak shazovat, další film bude jistě dobrý. A já se nijak zvlášť nenudil. (31.07.2011)

Konečně jsem se po dlouhé době dostal zase k nějakému tomu filmu z Východní Evropy. Rumunsko se mi ve filmech hrozně líbí a musím říct, že tohle je mezi evropskými filmy opravdový klenot. Minimálně klenot v psychadeličnosti, protože na pomezí reality se vypráví neuvěřitelně fantaskní příběh a já jsem na necelé dvě hodiny byl jeho součástí. Zlé lidské vlastnosti se mísí s těmi horšími a s tím minimem dobrých. Pořád je to ale všecko takové zvláštně milé a není to vysloveně zlé, jak by některé scény mohly být. Každopádně tři hvězdy jsou podle mě akorát. Nevěděl jsem, co si o filmu na konci myslet, ale zase je pravda, že celých 105 minut mě držel, jako přikovaného. (29.08.2012)

Excentrická knihovna rozkoše. Příliš extravagantní hrátky, příliš výstřední spropitné majiteli samolibých potěšení. Pohádkový fiakr s přitažlivým espritem perverze. Nevěstinec pro zvráceně náročnou klientelu odemyká fantazijní neřest v imaginaci mysli na popud "obyčejně vykolejené skutečnosti." Opouštím ten svět, proklínám štědrost dekadentního blahobytu, který vede ruku dna a špíny do pestrobarevné "literárnosti" bizarních, kontroverzních a povrchních artistů. Ústy pronáším /ne/slušný návrh přikrášlené reality. Z očí lze vyčíst přání jediné, štěstí skromné. (31.05.2015)

Už dlhšie sa považujem za diváka, ktorý si rád vychutná aj filmy, ktoré sa nevezú na vlne mainstreamu. 'Bibliothéque Pascal' je jedným z tých filmov, o ktoré bežný divák ani len nezakopne, v tomto prípade sa tomu ani nečudujem. Pomerne obyčajný príbeh je nasilu a nezmyselne doplnený o artové prvky, ktoré z filmom a príbehom nemajú takmer nič spoločné a zbytočne brzdia jeho vážnosť a trpkosť celej pointy. Záverečných dvadsať minút som neprestajne krútil hlavou nad tým ako jednoducho sa dá znemožniť pointa celého filmu. Široké rozpätie žánrov je typické pre balkánske filmy, ale myslím, že v tomto prípade výsostne stačilo zostať pri dráme s prvkami komédie a napätia. Pokus o umelecké dielo bol v tomto prípade zbytočný. 55%. (08.03.2011)