Bibliotheque Pascal

Konečně jsem se po dlouhé době dostal zase k nějakému tomu filmu z Východní Evropy. Rumunsko se mi ve filmech hrozně líbí a musím říct, že tohle je mezi evropskými filmy opravdový klenot. Minimálně klenot v psychadeličnosti, protože na pomezí reality se vypráví neuvěřitelně fantaskní příběh a já jsem na necelé dvě hodiny byl jeho součástí. Zlé lidské vlastnosti se mísí s těmi horšími a s tím minimem dobrých. Pořád je to ale všecko takové zvláštně milé a není to vysloveně zlé, jak by některé scény mohly být. Každopádně tři hvězdy jsou podle mě akorát. Nevěděl jsem, co si o filmu na konci myslet, ale zase je pravda, že celých 105 minut mě držel, jako přikovaného. (29.08.2012)

nostalgické 4* už je to nějakou dobu, co jsem viděl tohle bizarní surrealistická pohádka, na které mě nalákal především jeho trailer a musel jsem ho hned vidět. Nebyl jsem vůbec zklamaný, zejména jeho hudební stránka mě nadchla. Není to jednoduchý film a hlavně hodně divní a taková všehochuť žánrů, takže každý si ho nedokáže užít ;-) Rozhodně si ho ještě někdy zopakuju a třeba se do něj ponořím hloub než na poprvé. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: X /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (04.03.2018)

Excentrická knihovna rozkoše. Příliš extravagantní hrátky, příliš výstřední spropitné majiteli samolibých potěšení. Pohádkový fiakr s přitažlivým espritem perverze. Nevěstinec pro zvráceně náročnou klientelu odemyká fantazijní neřest v imaginaci mysli na popud "obyčejně vykolejené skutečnosti." Opouštím ten svět, proklínám štědrost dekadentního blahobytu, který vede ruku dna a špíny do pestrobarevné "literárnosti" bizarních, kontroverzních a povrchních artistů. Ústy pronáším /ne/slušný návrh přikrášlené reality. Z očí lze vyčíst přání jediné, štěstí skromné. (31.05.2015)

Liverpoolském varieté pana Pascala je místem, v němž se slaví "konec literatury". Pan Pascal, stejně tak jako jeho mnohem slavnější předchůdce, má svoji metodu, a dovede o ní rozprávět pomocí pochodní, vysokého kola a místností označených literárními hrdinkami a hrdiny. Vedle Johanky z Arku a Desdemony, jsou tu bezpochyby též paní Bovaryová, Nataša Rostovová a další, Don Juan, Faust ani Pinocchio tu zajisté také nechybí. Z literatury se stává "obsah díla k maturitě" a nakonec slavné české "hlášky", tj. repliky většinou o dvou větách. Zde je to ale trochu jinak. "Vytrhané" texty (podobně jako zuby) se převádějí do "snuff" formy, která se předvádí na soukromém jevišti pro maximalizaci uspokojení jednoho z aktérů a utrpení druhého. Myslím, že právě tohle je nejzašší kout, kam se literatura může dostat. V rámcovém příběhu (navrácení dítěte do matčiny péče) vidíme, jak obtížné je zastřít realitu fádním a banálním a tuctovým příběhem. (30.11.2019)

Takový na první pohled až moc umělecký film, který chce okouzlit svou formou a mimo jiné také vzbudit v divákovi depresi z toho, co vlastně sleduje. Je to alegorie na poměry v Evropě východní a západní a ukázka toho, že najít lepší místo k životu nutně nemusí znamenat začít žít lépe. Forma mě ale neokouzlila a anotace mě nadchla víc než výsledek. (07.10.2016)