Pan Nikdo

Co jsem provedl, že si toto zasloužím..... Poslední smrtelník pan Nikdo, člověk, který neexistuje. Cítí věci, které se stanou, jakoby se již stali, může mít děti a zároveň nemůže a ona umřela a zároveň neumřela. COBY, KDYBY, JAKBY A PŘECI JEN…. JAK SI VŮBEC MŮŽETE BÝT TAK JISTÍ, ŽE EXISTUJETE VY??? Film, při jehož sledování můžete říkat cokoliv a nikdy to nebude zajímavější než to co sledujete. Příběh o lásce a tíze rozhodnutí zaobalenej do filmových fantasmagorií, kde rozuzlení je naštěstí tak prosté. Logické. Lidské. Prostě jeden z nejzvláštnějších filmů co znám. Škoda že to není tak o 20 minut kratší. Víc přímočarosti a bylo by to maximum! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Nevím, co je ,,Holubí pověra“. 2.) Nepamatuji se jaké to bylo, když lidé byli smrtelní. 3.) Potřebuji vědět, co si vzít na Mars. 4.) Chci vyzkoušet něco nového. PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE * NAPĚTÍ * (02.08.2010)

Co to vidí očko mé modravé, všude kam se podívám, každou scénu z něčeho znám. Pan režisér se nechal inspirovat Pejskem a Kočičkou a odevšad si něco vzal, upekl dort, který ale nemusí chutnat každému. Jaký vy máte žaludek? Já stravitelný. Dormael má velké štěstí, že mám slabost pro Jaredovi oči a Dianinu tvář a hlavně že Sarah (i Juno) umí báječně hrát. Proto jsem mu schopna „odpustit“ jeho mozaiku krásných, byť ukradených, scén. I když mě místy rozčilovalo, co vidím, tak mě hlavně překvapovalo, jak se může PAN „režisér“, pod toto dílo s čistým svědomím podepsat. Ale když se to tak líbí, proč né, že? Mě samotné se na to taky dobře koukalo, ale prosím, na Medema už nám nešahejte!! (19.07.2010)

Bylo pointou tohoto filmu, že vše je bezvýznamné? Protože mi vcelku přijde, že pointou tohoto filmu bylo, že je vše bezvýznamné. -"Miluješ mě?" -"Nemohl bych bez tebe žít." Některé moje oblíbené filmy jsou hodně přehuštěné, tak přemýšlím jak moc je ode mě nespravedlivé, když o Panu Nikom prohlásím, že mi přijde jako perfektní film pro někoho s poruchou udržování pozornosti. Já ráda udržuji pozornost, ale tenhle film mi v tom tak vytrvale, vytrvale brání... Když pominu všechen ten vizuální chaos, tak hudební podkres je tady dokonalým spouštěčem migrény. Když v prvních dvaceti minutách slyším tři různé ikonické písně použité ke třem různým scénám prohlašujícím je za zásadní scény... a na to navazuje další píseň s další montáží... A nejhorší snad je, že jsou to nejprvoplánovitější slavné písně, které díky nadužívání v milionu jiných filmů a televizních reklam mají spíš negativní přidanou hodnotu. (Příklad Everyday Buddyho Hollyho - tu písničku samu o sobě zbožňuji, ale když je ve filmu použitá jako tady, absolutně po srsti, je to největší tvůrčí lenost. Správný příklad použití: Podvratně jako v Musíme si promluvit o Kevinovi.) Potřebuji si vydechnout. Naštěstí tam takové kousky jsou, když se právě třeba rozprostře ticho a hrdinova ruka v detailním záběru vytahuje z misky rozklepnutých vajíček zapomenutý kousek skořápky. Přemýšlím, jak moc velká ironie je, že se film vysmívá intenzivně prázdným praktikám televizních pořadů "budoucnosti" a potom na nás sám vytahuje z rukávů podobné triky. No, každopádně jsem přesvědčená, že ve skutečném roce 2092 bude skutečný Jared Leto pořád vypadat jako těsně po třicítce, pořád si ale nebudu jistá, jestli se mi líbí jeho herecké schopnosti a nebo jestli se mi jenom líbí, jak je divný. (02.04.2017)

Vypadá to strašně obsáhle, velkolepě, všeříkající a přitom je to především romanťárna, která je variací na Butterfly Effect s příměsí Benjamina Buttona a Forresta Gumpa. Mám takovéhle filmy prostě rád i přesto, že jsem z Nobodyho ten eklektismus cítil až moc. Nejlepší byly samozřejmě záběry z budoucnosti a vesmíru, které jsem si naplno užil. Vůbec celkový čas utekl jako nic, ke konci jsem si říkal, že ten snímek mohl trvat klidně dvakrát déle, jelikož se mohlo rozjet libovolné množství alternativních realit. Co se týče té dominantí romantické složky, byla nejzajímavější rozhodně větev příběhu mezi patnáctiletým Nobodym a Annou. Pan Nikdo mohl mít i hudební potenciál, hudba se však snažila pouze lacině dojit emoce, bez žádného dobrého nápadu. (10.07.2010)

Možná tady zapracoval syndrom špatnýho načasování, protože já se vzbudil a měl jsem chuť na pořádně tvrdou akční jízdu a dal jsem si tady toho nikdopána ze kterýho mě akorát rozbolela kebule, ale spíš nesnáším tyhle filozofický žvátly na téma co by kdyby. Na to mrdá pes, prostě se to stalo tak a tak a nazdar a že by osud mohl bejt uplně jiný, kdybych si dal v hospodě o panáka víc, no třeba jo, třeba ne koho to zajímá. A ten závěr? No páne jo, na to jak senikdopán tváři intelktuálně jsem čekal větší bingo. K podobnýmu zvaěru by došel i ruda pivrnec a nepotřeboval by na to 133 minut svýho života. K takovým závěrům se dochází po jednom pivu. No je to taková pozička pro intoušky, aby měli po večerech nad čím mudrovat. Jediný plus je přítomnost mé milované germánky, Dianky. Mám slabost pro holky, co nepotřebujou mít na ksichtě nákladní vágon kosmetickejch přípravků, aby z nich byly kočeny. (26.12.2010)