Reklama

Reklama

Pan Nikdo

  • Kanada Mr. Nobody (více)
Trailer

V roce 2092 je Mars prázdninovým rezortem a Nemo Nobody 117letý muž, který je posledním smrtelníkem v době, kdy díky vědeckým poznatkům už nikdo neumírá. Na smrtelné posteli Nemo vzpomíná na své tři životy, které možná prožil se třemi různými ženami. (oficiální text distributora)

Videa (9)

Trailer

Recenze (1 294)

*CARNIFEX* 

všechny recenze uživatele

Mám rád filmy s hlbokými myšlienkami, ktoré nútia pohnúť rozumom. Lenže toto má dva a 1/2 hodiny a Ja som sa miestami tak nejak precitol vo svete "nezáujmu" kam sa samotný príbeh uberá. Tá premisa okolo romanci ma bavila kým bola tak nejak v jednej domácnosti, "zakázaná". Následný vývoj mi už nijak extra zaujímavý neprišiel, pričom ako uvádzajú podaktorí, toto sme tu už mali v podobe "Donnieho Darka", ktorý je však predsa len o level vyššie. Nič to, nevadí, veď kopíriek čo sa snažia ísť svojou vlastnou cestou, je plná riť. Akurát že, od snímku z rebríčka 200 najlepších, najobľúbenejších filmov som predsa len očakával akosi trochu viac, ako len melanchóliu v jemnom scifi kabáte. No a týmto pádom som videl "všetko" z prvej dvestovky a teraz by to chcelo za tú obetu, poriadny krvák, alebo niečo iné, z milovaného horor žánru. ()

J*A*S*M 

všechny recenze uživatele

Asi tak do poloviny filmu by to byly pěkné čtyři hvězdičky s náběhem na pátou, pokud by se film vytasil s nějakým úžasným závěrem. Druhá půlka se ale, co se spletitosti týče, utrhne ze řetězu až příliš (vzhledem k jednoduchosti pointy naprosto zbytečně a nesmyslně). Hezky se na to kouká, režijně prvotřídní (ačkoli to svým způsobem je vykrádačka na vykrádačku), myšlenkově se to však zaseklo někde na začátku cesty. Občas jsem vzpomněl na jednoho svého známého, který s oblibou cituje Ghándího, "zasvěceně" hovoří o Platónově světě idejí, přimíchá do toho kapku fyzikálních teorií (o nichž jsem v životě neslyšel a podezřívám ho, že si je sám vymyslel) a myslí si, že je strašně chytrej, přičemž když píše na svůj blog, vypadá to jako práce žáka osmé třídy základní školy. Mr. Nobody mohl být velmi dobrým snímkem, to by se však musel držet více při zemi (Zemi). Zhlédnutí nelituju, ale jsem přesvědčen, že ten film sám o sobě nemůže nikomu nic dát (pokud si tam ten někdo nebude z vlastní iniciativy něco domýšlet), protože nic neobsahuje. ()

Reklama

robbiee 

všechny recenze uživatele

[imdb: 7.7/10] | me: Tento typ filmu by mal u mňa vyvolať opačné dojmy - a to najprv tú rozčarovanosť z nesúrodosti, nejasnosti a zaujímavosti prevedenia a potom čo raz viac údiv z celkového pochopenia a "vyjasnenia" celej splete uplynulých situácii a dejov. Avšak tento krát sa tak nestalo "vďaka" stopáži, ktorá nepozná medze. Film je ako každý z tohto duhu - najprv neuveriteľne zaujímavý, nikto nevie čo sa deje, prečo sme raz tu, raz tam... a pomaličky sa to akosi začne dotvárať, jednotlivé dejove línie dávajú väčší zmysel a čaká sa už len na podstatu toho prečo to tak je a čo je zdrojom a podstatou týchto príbehov. A na toto sa čaká veľmi dlho, zbytočne natiahnuté línie dejov a citov zabezpečujú stratu záujmu, hoci istá zvedavosť tam stále je. Človek vyčerpaný obrovským množstvom kauzalít už stráca chuť na samotný príbeh a čaká na to podstatné - na to "prečo ?". A keď sa to konečne dostaví tak prichádza sklamanie z jednoduchosti odpovede. Ostatné sa stáva nepodstatným pretože dôvod všetkého čo sme videli predtým je príliš jednoduchý a pavučina predchádzajúcich dejov ostáva len množinou príbehov, ktoré sa nám premietli pred očami, nič viac, nič menej. A to je podľa mňa škoda. Spracovanie, kamera, strih, butterfly effect, teória strún, ... to všetko je pekné, ale celkovo ide len o koláž príbehov. Skrátil by som stopáž, nechal tie podstatné myšlienky a hru s prelínaním farieb a dejov a čaro by ostalo, inak nuda z "čoraz dlhšieho" príbehu to všetko zabíja. [2 a pol *] ()

gogo76 

všechny recenze uživatele

"Každá cesta je tá správna..." Podľa tohto hesla nám 117 ročný Pán Nikto predkladá niekoľko alternatívnych verzií svojho života. Na film, ktorý podľa mnohých nedáva zmysel sa však príjemne pozerá. Netreba v ňom zbytočne hľadať logiku a postupnosť. Film je plný zaujímavých scén, dobrej hudby a je plný i Jareda Leta v rôznych podobách a polohách. Film funguje ako zádumčivý psychologický rozbor o živote (úvod), ako romantika, sci-fi i dráma. Scény z budúcnosti vyzerajú naozaj veľmi dobre a je trochu škoda, že sa nevyužili viac. Všetku vizuálnu nádheru dopĺňa skvelý soundtrack. Najviac ma chytila táto skladba Tento zaujímavý mix žánrov rozhodne stojí za pozornosť a oslovil ma o niečo viac ako podobne ladený mix- Atlas mrakov. Pre obdivovateľov herca Jareda Leta jednoznačne povinnosť. 80%. ()

Traffic 

všechny recenze uživatele

Myslím, že chápu jak odpůrce filmu, tak ty, které to naprosto uhranulo. Na nějaké ultimátní výkřiky typu "Best movie of all time!!11" to fakt není, to zas né, ale přestože ve mně Mr. Nobody zanechal poněkud rozporuplné pocity, přece jen převažují ty pozitivní. Vezměme to popořadě (spoilery nevylučuju): Jared Leto vypadá čím dál víc jako Jim Carrey, Diane Kruger vypadá opět božsky. Samotný snímek se též skládá z na první pohled krásných obrazů - dalo by se téměř říct, že je pouze jejich sérií - a právě v tom je i jejich problém. Až sterilní čistota některých záběrů lehce/těžce zavání konstruktem a umělotinou, jako kdyby na spontaneitu a nepravidelnost nebyl v pečlivě uspořádaném vesmíru Pana Nikoho čas (o tom více později). Na všechny ty hezoučké obrázky je nějakou chvíli radost pohledět, ale když posléze zjistíme, že film je z nich složen celý, jejich účinek začne postupně slábnout, až zakotví v uvědomění si, že se nám tu někdo samoúčelně snaží hrát na emoce, podobně jako v reklamě na Jogobellu. Při vzpomínce na xtý zpomalený záběr na zaláskovanou dvojici, která leží proti sobě v pečlivě zvoleném choreografickém obrazci a donekonečna opakuje (v tu chvíli již banální) slůvka "Miluji tě", se mi dere na klávesnici slovo "kýč". _______ Brzy zároveň pochopíme, že sledovat tady nějakou dějovou linii nebo se příliš ztotožňovat s postavami je tu nemožné; film po celou dobu setrvává v jakémsi bezčasí (nakonec se i dozvíme proč), kde se konstantně vracíme tam, kde už jsme jednou byli, pak dále pokračujeme s jinými výsledky, a tak podobně. Život Nema Nobodyho je včetně dialogů a situací, ve kterých jej pozorujeme, natolik nereálný, že je skutečně Nikým (není možné se s ním osobně ztotožnit), ale zároveň je Každým, každým z nás ve smyslu, že ztělesňuje určitá archetypální témata, se kterými se jako lidé potýkáme. Film je svojí formou i obsahem skutečně výsostně postmoderní; ztráta paměti, nemožnost se soustředit, roztříštěnost, pocit, že se "děje všechno najednou" a zároveň nostalgii po tom, co bylo i nebylo - to vše ztělesňuje stařík, se kterým se setkáváme na dějové linii z Marsu. Je příznačné, že se nakonec dozvídáme, že se ve skutečnosti jedná o fikci - výplod devítiletého Nema, který si musel všechny možné důsledky své volby do důsledků vyfabulovat, aby se (snad) dokázal lépe rozhodnout v mezní situaci. Jako kdyby všechny tyto staříkovy vlastnosti byly součástí právě současných dětí a mladých lidí - paradoxně jsou to oni, kdo se dnes rodí do onoho bezčasí, do doby, která sama sebe prohlašuje za konec dějin, kdy se zdá, že nic nového již není možné vymyslet, a tak pouze dlíme ve vzpomínkách na minulost. Ona budoucnost na Marsu tedy není nějakou science fiction, ale realitou, popisem dneška, kdy se sebe i vše ostatní snažíme konzervovat v čase a místě, nejlépe zachovat na věky. Nedokážeme si představit, že může ještě něco přijít po nás, a tak jako další mezní bod, jako jakýsi "konec světa", po kterém čím dál častěji nedočkavě voláme, je pro nás pouze cesta zpět, reverse motion. _______ Jak snímek opakovaně vysvětluje a ukazuje, náš život je sice zásadně určován prchavými momenty náhody a souhry okolností, které se dějí v přítomném okamžiku, teď a tady, ale my přesto nejsme schopni tyto okamžiky a chvíle plně prožívat a uvědomovat si, že je to to jediné, co skutečně máme. Všechno se děje najednou, právě teď. Místo toho zůstáváme myšlenkami uvězněni buď v budoucnosti nebo minulosti a do těchto fiktivních světů, které si v hlavě vykonstruujeme, promítáme veškerou naši představu o štěstí. Čekáme na někoho, o kom si myslíme, že je osudovou láskou, že bez něj nedokážeme žít, myslíme na někoho, do koho jsme se bezhlavě zamilovali a nedokážeme normálně žít s partnerem a dětmi, které skutečně máme, dáváme si přesné cíle, čeho chceme dosáhnout, abychom byli šťastní a když jich konečně dosáhneme, zjišťujeme, že už nemáme pro co žít. Jak Pan Nikdo nakonec i svými vlastními ústy sám výstižně poznamenává: Toužíme mít možnost dohlédnout důsledky našeho konání a získat tak jakousi jistotu, ale kdybychom toto dokázali, pak bychom si stejně neuměli vybrat. Každá cesta je tedy ta správná. () (méně) (více)

Galerie (35)

Zajímavosti (27)

Reklama

Reklama