Chicagský tribunál

Soudní dramata mám rád a tohle je navíc obsazené samými skvělými herci. Trial of the Chicago 7 je velice zábavný film, který je dobře napsaný tak, že překvapivě skvěle skáče v čase tak, aby co nejpůsobivěji odhaloval další skutečnosti a přidával zajímavý kotext. Bohužel jsem si ale pak o skutečné události něco zjišťoval, a tohle je ten případ, kdy už se na můj vkus film příliš oddaluje od reality. Skutečný soudní spor byl nejen mnohem složitější (což se dá předpokládat), ale hlavně mnohem šílenější a velkolepější. U soudu se objevilo mnoho tehdejších celebrit a zajímavých osobností a komik, kterého hraje Sacha Baron Cohen, to mnohem víc rozjížděl. Taky je ve filmu pár šokujících scén, jenže realita byla ještě více šokující - například černoch Bobby Seale byl u soudu svázaný tři dny, ne třicet minut. Prostě tohle je taková komornější, krotší a nebojím se říct více idealizovaná verze skutečných události. Domnívám se, že to vše bylo udělané proto, aby byl případ chicagské sedmičky více pochopitelný pro dnešní generaci. Což mně ale docela vadí. Celkově je to velice zajímavý a kvalitní film, který ale rozhodně není žádným dokumentem, jde spíše o takovou pohádku. (7/10) (24.10.2020)

Možná nejlepší letošní "netflixovka". Parádní historické soudní drama, kde sice od začátku víte, kdo je "hodný" a kdo "zlý", ale je to natolik tematicky a myšlenkově plné (a nadčasové), řemeslně výborné a herecky excelentní (hlavně Cohen, Rylance a Langella září), že si to snad ani nelze neužít. Dokonce jsem měl pocit, jak kdybych koukal na nějaký "ztracený" film Miloše Formana, v němž téma Vlasů (kritika války ve Vietnamu) pojal po vzoru Lid vs Larry Flynt (soudní pře s volnomyšlenkářským "nepřítelem systému"). Určitě jeden z letošních filmových vrcholů. 85 % (19.10.2020)

Aaron Sorkin je můj velký oblíbenec už od dob seriálu The Newsroom a jsem rád, že se postupně etabluje i jako schopný režisér. Mé hodnocení je o bod snížené pouze kvůli tématu, jelikož jsem soudních dramat viděl už opravdu dost a není to můj oblíbený žánr. Na druhou stranu musím říct, že i když občas vázlo tempo Sorkin toto těžké téma zpracoval velice věrohodně a konec byl patřičně dojímavý; rozhodně to není další netflixovský průměr (jak dokazuje hodnocení) a pevně doufám, že se popere o Oscary, pokud je úplně nezruší. PS : Michael Keaton tu má velmi malou roli, ale naprosto v ní exceluje. .. 8/10 (17.10.2020)

Předně mi připadá na sorkinovský projekt pozoruhodné, že konstrukce celku je v tomto případě jednoznačně nadřazena konstrukci konkrétních dialogů, které celku slouží. ___ Aby přitom tento celek o mnoha liniích a vrstvách udržel pohromadě, zvolil Sorkin schéma detektivky. Kauzálně propojené vyprávění tak probíhá v postupně odhalované minulosti, zatímco soudní přítomnost je překvapivě eliptická, postavená především na paralelách, na určitém katalogu postojů a na střídání dvou typů scén (soudních a mimosoudních). Jako hlavní sjednocující linie, která to nakonec svazuje dohromady, mu pak slouží časově nezařazený stand up jedné z postav. ___ Upřímně řečeno, mnohem CHICAGSKÝ TRIBUNÁL mnohem více funguje právě jako kompozičně impozantní filmařská hra než jako síť postupně se propojujících životních i hodnotových perspektiv a politicko-filosofický film o demokracii, spravedlnosti a názorové pluralitě při sdílených principech, jimiž by rovněž chtěl být. (Za mistrovské dílo v obou těchto ohledech považuji LINCOLNA, podle mě nejlepší Spielbergův film od půlky devadesátých let. Jsem ale u nás dost možná jediný, kdo si to myslí.) ___ Vlastně by se dalo říct, že jistou významovou banálnost těch načrtnutých disputací či prezentovaných tezí "zachraňují" herci, kteří i na docela malém prostoru vytvoří silné figury (zejm. Keaton) - a i zprvu trochu nešikovné paralely díky nim nakonec zaklapnou (zejm. v přímé paralele Cohen vs. Redmayne a v nepřímé Rylance vs. Levitt). Oproti tomu obecně chválený Langella je sice typicky langellovsky démonický, ale v tom uměřeném pojetí působí už trochu jako - jistě, impozantní - karikatura, víceméně jako o něco méně růžová Umbridgeová v Potterovi. ___ Ačkoli tedy nakonec Sorkinův film hodnotím pěti hvězdičkami, protože ta konstrukce je strhující a mám pro Sorkinovy hry slabost, srovnání se Spielbergem či Fincherem mi přijdou dost neadekvátní. To je vidět hlavně na inscenování těch klíčových klimaktických scén (zejm. v hodině filmu), kde si namísto postupného budování prostorově, časově a kauzálně vrchlící akce dost pomáhá vypravěčským komentářem a vřazováním archivních záběrů. ___ Oproti tomu vypravěčsky elegantní je úvodní předávání si "slova" mezi liniemi jednotlivých postav. Činí tak pomocí dialogových háčků, kdy se nedokončené věty v jedné linii jako by dopovídávaly v první replice té bezprostředně následující... s určitým posunem důrazu a interpretačního rámce. Řečeno slovníkem časopisu Cahiers du Cinéma v 50. letech, pořád jde ze všeho nejvíc o (parádní) scenáristický film… který si scenárista i zrežíroval. Mohl se přitom spolehnout na herce, který odvádějí pozornost od relativně mechanické práce s inscenováním natolik suverénně, že z této spolupráce nakonec vzešel jeden z nejpozoruhodnějších snímků roku. (22.10.2020)

Já viděl film, který má v sobě mimořádně silný herecký výkony, Sacha, Eddie a Mark Rylance jsou opravdu vynikající, ale zároveň jsem viděl film, který v soudní síni ztrací dynamiku v dialogových scénách, to opravdu má kolegyně Dzeyna má pravdu, že tady Aaron nepředvedl uplné maximum svého talentu, který v něm jisto jistě je. (18.10.2020)