Chicagský tribunál

Nevím ani proč, ale místy mi to připomínalo tři roky staré drama Kathryn Bigelow Detroit. Stejně jako Chicagský tribunál tak nějak odráží současnou atmosféru ve Spojených státech. Zatímco ona se pohybovala v Detroitu léta páně 1967, ve kterém vypukly rasové nepokoje, při nichž se umíralo, uznávaný vypravěč Aaron Sorkin v událostech roku 1968 v Chicagu, kdy se původně zamýšlený pokojný protest během demokratického sjezdu u příležitosti prezidentských voleb a díky několika událostem změnil v násilnou záležitost. O rok později soudní prokuratura rozjela proces s The Chicago Seven, tedy sedmičkou obžalovaných z podněcování ke vzpouře a dalších obvinění souvisejících s protivietnamskou válkou a protikulturními protesty. Proces trval řadu měsíců a jen podtrhnul období celospolečenských zaoceánských změn, kterým v šedesátých letech dominovalo zavraždění vůdce afroamerického hnutí za občanská práva Martina Luthera Kinga (1968) či amerického prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho (1963). Flashbacky jsou tu za pouhé vysvětlivky, ze soudní síně tudíž moc nevycházíme, na což je občas náročné přistoupit. Každopádně obdivuju, že se projekt prokousal hollywoodským kolečkem a předložil události tak, jak zřejmě od začátku chtěl. A že to trvalo. Na látce se totiž v průběhu let vystřídalo několik různých režisérů. Nevím, zda je Sorkin ten nejlepší učitel dějepisu, ale dialogové scény mnohdy ztrácejí dynamiku, uvítal bych energičtější pojetí, emoční zásah u mě neproběhl a myslím, že režisérovi jiné látky sedly víc. A teď asi mnohé naštvu, ale myslím, že podruhé si to pustí málokdo. PS: Mark Rylance vynikající. (26.10.2020)

Kvalitná súdna dráma, ale podľa vysokého hodnotenia som čakal úplnú bombu, z ktorej spadnem na zadok. Nestalo sa. Herecké výkony veľmi slušné, obsadenie doslova hviezdne, ale to trieštenie a kúskovanie deja filmu nepomohlo navodiť atmosféru. Film v podstate ani nemá hlavnú postavu, možno aj to je problém, kvôli ktorému sa mi film jednoducho nezažral pod kožu. Plné hodnotenia sú podľa mňa dosť prehnané, ale každý to cítime inak. 60%. (19.10.2020)

Výborne natočená súdna dráma so skvelým hereckým obsadením a vysoko kvalitným scenárom, ktorá aj vďaka záživným prestrihom na protesty ani na chvíľu nenudila. Aaron Sorkin dokázal z relatívne náročnej politicko-súdnej témy nakrútiť film, ktorý si užije azda každý. Je plynulý, v žiadnej časti sa nezasekáva a napriek väčšiemu množstvu postáv si v ňom divák dokáže pomerne ľahko spraviť prehľad. (30.11.2020)

"Pohrdáte svojí vládou, pane Hoffmane?" "Jestli pohrdám svojí vládou? Víte, v roce 1861 ve svém inauguračním projevu Lincol řekl, že 'Až všechny lidi unaví jejich ústavní právo změnit svou vládu, využijí svého revolučního práva tuto vládu rozložit a svrhnout'. Kdyby sám Lincoln tohle pronesl dnes, byl by postaven před soud s námi. Demokratické instituce jsou podle mě skvělé, jenže v nich působí špatní lidé. Takže vaše odpověď na to, jestli pohrdám vládou je taková, že v porovnání s tím, jak vláda pohrdá námi, to nic není." "Jak chcete tedy sesadit či rozložit vládu nenásilně, jak sám tvrdíte?" "Humorná otázka. V téhle zemi to děláme každé čtyři roky." aneb geniální procedurální drama pod neméně geniální scénaristickou a režijní taktovkou Aarona Sorkina. (24.10.2020)

Jsou tu tři až čtyři velké zásadní scény, kdy sorkinovská kanonáda slov utichá a sílu sdělení přebírá plně obraz. A nemůžu se zbavit pocitu, že kdyby to natočil (jak původně před více jak dekádou měl) Spielberg, tak jsou to přesně ty scény, které by to pozvedly na ultimátní zážitek, zatímco takto jsou takové nemastné neslané a bez zamýšleného emocionálního dopadu. Jinak není co vyčítat, je to další trademarkově kvalitní sorkinovka se vším dobrým i zlým co to sebou nese. Snad jen je to na Sorkina (krom úvodu) nezvykle málo v pohybu, což je do značné míry dáno zasazením. Herecké výkony strhující, charakterizace poněkud karikaturní, tempo vražedné, dialogy lahůdkové, skutečnost uhlazená, přesahy očividné a přesto nedeklamované a... No, prostě sorkinovka. (17.10.2020)