Chicagský tribunál

Zrůdně zmanipulovaný soudní proces, který se udál na přelomu 60./70. let v USA. Ve filmu funguje jako ukázka toho, jak zkorumpované instituce můžou zahnat jedince nebo skupiny do rohu a vyprovokovat je, aby v obraně udělali nějaký přešlap, který pak použijí jako záminku k trestu… Pro českého diváka je možná šokující, že i v prostředí „svobodné“ Ameriky mohl probíhat takto zvrácený proces. Nicméně, co je ještě více šokující, je to, že ve skutečnosti byl tento soudní proces a jeho okolnosti možná ještě větší fraškou než ve filmu – některé události se údajně odehrály trochu jinak (nebo v jiném sledu) a byly dokonce ještě drsnější nebo šílenější. Zdá se, že Sorkin pracoval s tímto historickým námětem poměrně volně, což by někdo mohl vidět jako negativum, nicméně film není dokumentem a jsem zastáncem toho, že celkový divácký zážitek a umělecké hodnoty filmu jsou stejně tak důležité, jako předkládání pravdy. Je tedy nezbytné fakta a fikci vybalancovat a zajistit, aby filmové podání příběhu mělo šanci rezonovat s publikem. Tudíž si myslím, že i u historických nebo životopisných filmů jsou určité změny nutností, pro účel celkového sdělení. Podstatné je koneckonců to, zda scénárista/režisér předal myšlenku příběhu, tedy to, co je na něm zásadní. Jádrem tohoto filmu jsou důležité lidské hodnoty a práva (potažmo i demokracie jako taková), které je nutné bránit proti zmanipulovanému systému, ať už jde o politicky motivovaného soudce, který byl zřejmě podplacen a manipulován ministrem spravedlnosti, nebo o prohnilou policii, která paradoxně sama vyprovokovává nepokoje… Myslím, že toto všechno se filmu podařilo předat s patřičnou pádností. Pomohly i velmi dobré herecké výkony (Sasha Baron Cohen, Eddie Redmayne…) a byla to koneckonců právě scéna výpovědi obžalovaného Abbieho Hoffmana (S. B. Cohen), která je jednou z nejsilnějších scén filmu. Ano, je možné, že takto přesně se to neodehrálo, ale ve filmu jde o výborně napsanou a ztvárněnou scénu, která tomu, co postavy obžalovaných zastávají, dává o to větší váhu a přímost. Z filmového hlediska jsem tedy s provedením a poutavostí nadmíru spokojená (jen je třeba "přetrpět" trochu zběsilý začátek, než divák začne s postavami a příběhem držet krok...). Bylo příjemné se touto formou seznámit s tehdejšími postoji a myšlenkami některých lidí, kteří protestovali proti válce ve Vietnamu, a vůbec s celou touto historickou kapitolou USA. Nebýt tohoto filmu, nejspíš bych vůbec netušila, že se něco takového událo. ~(4,1★)~ (19.04.2024)

Kvalitná súdna dráma, ale podľa vysokého hodnotenia som čakal úplnú bombu, z ktorej spadnem na zadok. Nestalo sa. Herecké výkony veľmi slušné, obsadenie doslova hviezdne, ale to trieštenie a kúskovanie deja filmu nepomohlo navodiť atmosféru. Film v podstate ani nemá hlavnú postavu, možno aj to je problém, kvôli ktorému sa mi film jednoducho nezažral pod kožu. Plné hodnotenia sú podľa mňa dosť prehnané, ale každý to cítime inak. 60%. (19.10.2020)

Jak to jenom vyjádřit? Tak třeba: Znáte ten pocit, když vás do bezvědomí bezuzdně upíchá katalogová MILFka, vysoustružená jako z VIP pornokatalogu, navíc chytrá, pružná, řádně chlípná, predickující a bez pokynů samovolně plnící veškeré vaše technické i estetické požadavky, které ale strašně smrdí z huby? Pokud ne, milí panicové, zprostředkuje vám jej Sorkin! Naprosto geniální scénárista ve své vrcholné formě a neméně nadaný režisér, jemuž v tomto kompozičním i dialogovém sqostu neváhala zapózovat celá plejáda nadaných profláklých držek, čímž to svorně dotáhli k totálnímu filmařskému orgasmu. ALE! Kurva špatné načasování! Obviňovat Sorkina nelze. Ač je to bývalý narkáč, scénář lepil už v roce 2007 a film začali patlat ve 2018. Nicméně si dovedu živě představit, jak po tomhle v současnosti skočil jako slepice po Netflusu zkurvený sluníčkářský kokotporát, zřetelně se masově snažící manipulovat ovce ke kolektivnímu vědomí, jen aby to mohl napálit právě teď. Vždyť co může být lepšího, než v době na hlavu postavené společenské negrózy, globální a „naprosto přirozené“ buznyfikace či hysterického prosazovaní, že člověk může mít kromě kundy a čuráka také například kloaku, bliznu, gonospor, pestík, tyčinku, nic, anebo může prostě jen tak cákat na jikry jako ichtyltranska, a to zcela bez zjevných diskriminačních příčin, vytrhkontextově předvádět, jak si jakože „děsně kůl“ levicové smažky a anarchosocialistická mládež můžou děláním bordelu vydupat na tom fuj fuj zkostnatělém systému prakticky cokoliv a navíc se jim nic nestane. Prostě v těchto chvílích nežádoucí vítr do rudočerných plachet diverzitní lobotomie a vůči argumentu, že je zastavení války na příčinných vahách trochu někde jinde než sprostá manipulativní pičidita zamindrákovaných pozornostních kurev a pseudoutlačovaných minorit, budou už ti kokoti jako obvykle kapku retardovaní. Ale jebat. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „tentokrát se nad to musím povznést“, protože to byla tak úžasná a dokonalá filmařina, že jsem si to naprudko užíval, dýchal jen hubou a ten smrad prostě ignoroval. (19.10.2020)

Soudní dramata mám rád a tohle je navíc obsazené samými skvělými herci. Trial of the Chicago 7 je velice zábavný film, který je dobře napsaný tak, že překvapivě skvěle skáče v čase tak, aby co nejpůsobivěji odhaloval další skutečnosti a přidával zajímavý kotext. Bohužel jsem si ale pak o skutečné události něco zjišťoval, a tohle je ten případ, kdy už se na můj vkus film příliš oddaluje od reality. Skutečný soudní spor byl nejen mnohem složitější (což se dá předpokládat), ale hlavně mnohem šílenější a velkolepější. U soudu se objevilo mnoho tehdejších celebrit a zajímavých osobností a komik, kterého hraje Sacha Baron Cohen, to mnohem víc rozjížděl. Taky je ve filmu pár šokujících scén, jenže realita byla ještě více šokující - například černoch Bobby Seale byl u soudu svázaný tři dny, ne třicet minut. Prostě tohle je taková komornější, krotší a nebojím se říct více idealizovaná verze skutečných události. Domnívám se, že to vše bylo udělané proto, aby byl případ chicagské sedmičky více pochopitelný pro dnešní generaci. Což mně ale docela vadí. Celkově je to velice zajímavý a kvalitní film, který ale rozhodně není žádným dokumentem, jde spíše o takovou pohádku. (7/10) (24.10.2020)

"Nic jako politický proces v  Americe neexistuje"   Téměř padesát let po válce, za kterou se stydí největší "demokracie" na světě a půlka toho světa se tedy musí stydět s ní,  tu máme  po Četě , Apokalypse a Forrestu Gumpovi konečně užvaněný příspěvek tehdejších amerických pirátů s květinovou vlajkou.  Jak jednoduché to všechno je,  na jedné straně stojí karikatury mocí posedlých a na straně druhé vtipní intelektuálové a svázaní černoši. Vím naprosto přesně, na kterou stranu se přidat. Na jedné straně politický hnůj se současnými až nechutnými souvislostmi, kdy má moje pacifistická podstata chuť přetáhnout obuškem pár omylem agresivních žlutých vest nebo opíchat nějaké to X, aby si konečně vybralo. Na straně druhé naprostý souhlas s verbalem a spoustou ostatních, natočené je to naprosto úžasně.   Měknu a tak místo protestní jímky vykydám čtyři hvězdy.  A už se musím konečně kouknout na něco od Leni Riefenstahl, očekávám podobný zážitek! (13.05.2021)