Nestyda

Film jednoznačně určený pro staršího a životním během poučenějšího diváka, který je tím pádem při věkovém průměru uživatelů čsfd kolem dvaceti let logicky velmi podhodnocen, jak již to u všech nových Hřebejkových filmů bohužel bývá pravidlem. A přitom Jan Hřebejk jako režisér skutečně umí, po řemeslné stránce film takřka nezaskřípe, adaptací Vieweghovy povídky získal i celkem slušný scénář (na kterém se mimo autora podílel i sám režisér a představitel hlavní role, což je možné úskalí, tradiční scénárista Petr Jarchovský by z dané látky možná vytěžil a vypointoval víc...), o tradičně skvěle použité ryze české (a nutno říci polozapomenuté) hudbě nemluvě (navíc sofistikovaně použité písně Hany Hegerové povznesly snímek k uměleckému absolutnu), o herecké první lize (režisérových oblíbených hereckých koní) se raději ani nezmiňuji, s tou se tak nějak počítá... Snad jen trapné momenty v podobě absurdního výstupu Karla Gotta a přehnaný product placement (především Frekvence 1 mi mírně řečeno neseděla...) sponzorů si mohl Jan Hřebejk odpustit. Nestyda není určitě jeho nejlepším a nejsilnějším filmem, stydět se za něj ale rozhodně nemusí... (01.01.2010)

dávno jsou pryč hřebejkovy dojemné a vtipné filmy,dávno pryč je macháčkův herecký talent.trapnost nad trapnost,laciný vtip,střídá lacinější.celkem slušný námět,zůstal zcela nevyužit,hřebejkovy se absolutně nedaří vtáhnout diváka do příběhu,postavy sou vám zcela ukradené,stejně tak vše co se odéhrává na plátně.laciné vtipy s močením,nebo například s vyhozenou želvou do konťáku....což bylo předvídatelné a ubohé,když režisér neví kudy,dá tam scénku z bordelu,která je nepochopitelně dlouhá,nudná a ve výsledku vlastně úplně zbytečná,jen aby moch hřebejk udělat scénu s policií a s řizením v opilosti(kde je vlastně jediná vtipná hláška,z celýho filmu)český film klesá a klesá. (22.12.2010)

Tvrdá opisovačka filmu František je děvkař, včetně použití písniček Hany Hegerové :-) Přitom František je o hodně poctivější film než tohle pseudointelektuální cosi, pardon :-) Ale vážně. Nestydovi chybí téma. Přiblblý čtyřicátník, který řeší své vztahy únikem a pak se přisaje k další ženině, no dobře. Ale co jako z toho? Pár připitomělých fórků, nějaká ta retro nostalgická muzika (kdo si dnes vzpomene na Vltavu, a vlastně i AG Flek?). Ve druhé rovině (nestydova manželka s velkým nosem) jde o love story jak z telenovely. Kam zmizela Maďarka? Kam se tak najednou vytratila Nora? Došel ten nestyda nějakého poznání? Z jeho "zpovědi" do rozhlasu to nepoznáte, jde jen o nabubřelé pseduokecy. Pseudo mi tady ostatně přijde celý ten nakašírovaný svět celebrit, nočních flámů... nakašírovaný hezky, v podbízivé kameře, ale pozlátko obsah nedělá. (05.11.2008)

Mám rád filmy o ničem. Musí mít ale atmosféru, která zaujme a pohltí. Nestyda je o hovně, klouže povrchně po slupce, nemá atmosféru, jen růžově přihřátý trenky, herecky zastydlého (nic ve zlém, na litoměřické rodáky nedám dopustit) Macháčka a popelářsky vyhlížejícího Lišku. A otravná camea jen ruší (Viewegh, Gott, Fasterová, Pokorný, Ondříček). P.S: Když krizi středního věku, tak trochu víc promyšleně. (03.04.2010)

NOC PLNÁ FILMŮ. NESTYDA je z vieweghovských adaptací posledních let (ROMÁN PRO ŽENY, ÚČASTNÍCI ZÁJEZDU) jednoznačně nejlepší, protože všechny jejich zápory tlumí do přijatelné míry: od knižních dialogů, odporu k ženám až po scénkovitost, v nichž dvě scény spojuje jedna rozehraná a následně vypointovaná anekdota. Hřebejk se dovede obklopit profesiálním týmem, jenž z převážně televizně vypadajících snímků distribuovaných omylem v našich kinech udělá skutečně kinofilm. Platí to především pro kameru pracující dobře s hloubkou ostrosti, mimozáběrovým polem i více plány najednou a hudbu, která přechází z té, jež je součástí filmového fikčního světa, do té, která její součástí není (zde až za hranicí manýry, kdy se jako v KRÁSCE V NESNÁZÍCH film o ničem "prohudbuje" až k závěru + repetitivnost hudebních motivů je otravná). Jenže rezignace o snahu cokoliv vypovědět, "prostě" jen obrousit hrany a naservírovat bezproblémový, o nic se nesnažící a nic neříkající produkt, je rezignací tvůrčí, filmařskou a nakonec i diváckou. Závěrečný synekdochický obraz, v němž mrtvý kapr obživne a přendán z kádě do kalné vody plave dál, se tak dá brát i jako glosa celé Hřebejkovy tvorby. (21.10.2008)