Normal

Tsuna by měl radost, evropský rakovinotvorný art, který na rozdíl od jiných českých projektů vypadá opravdu evropsky. Škoda hrozných dialogů, přestože Kňažko a spol. mají charizmatu na rozdávání, neutáhnou to. Kdyby se to nebralo tak smrtelně vážně, bylo by to jistě lepší, protože k černohumornosti alá Herz to přímo vybízí... (27.03.2009)

Většina lidí čekala mrazivý thriller, nakonec z toho je spíše ambiciózní umělecký film. I tak se mi to ale hodně líbilo. Je sice fakt, že příběh je stejně jako u Restartu úplně jednoduchej a Ševčík se někdy nechává možnáaž moc unést a scény jsou tak zbytečně dlouhý. I tak jsem se ale nenudil, dialogy výborně odsejpaj a i když to třeba Ševčík v některých scénách nezvládá, tak jsou zde i jiné aspekty, které to drží v nadprůměru. Technická stránka je bez debat úžasná a u nás nemám obdoby. Kamera prostě nemá chybu a lepší skladatel než Muchow se u nás v poslední době asi nevyskytuje. Herci jsou také výborní. Milan Kňažko na sebe strhává pozornost od první scény, Pavel Gajdoš příjemně překvapil a Dagmar Havlová také nic nezkazí. Celkově vlastně vznikl "jiný" český film, ale jinak než jsme ze začátku mysleli. I tak jsem ale velice spokojen, Ševčík je stále asi největším českým režisérským talentem a klidně se na to kdykoliv kouknu znova. Což si u moc českých filmů z posledních let neřikám. (28.03.2009)

Zaujímavé, aké silné slová dokázal Ševčík vložiť do úst "psychopata Kňažka", ktorý svoju úlohu zvládol viac než bravúrne. Inak nesympatická postava slovenskej politiky, mi tak nečakane prišla, ako "jediný" dôvod prečo na na tento snímok siahať. Nie že by nič iné nestálo za pozornosť, no kľudne možno skonštatovať, že byť toto dielo divadelné, len sťažka by ste si vďaka hereckému výkonu či prejavu hlavného "hrdinu", všimli ostatných postáv, ktoré po jeho boku vyzneli viac menej - nijako. Nebyť Kňažka, nebolo by v podobe "Normal", psychologickej drámy ... (23.02.2017)

Das ist nicht Normal? Ja, das ist Super! Nepříliš vkusná úvodní poznámka, ale co se dá dělat, když tak přesně sedí. Z hlediska formy je Normal snímkem velmi vytříbeným. Pokud divák netrpí odporem k obličejům herců nasvíceným tak, že by se jim v detailu bez trochy práce ve photoshopu v zornicích jasně odrážela lampa, může se kochat vysoce stylizovaným obrazem, kterým navíc prostupují velice dobré herecké výkony všech zúčastněných - hlavně z Petra Gajdoše a jeho proměn z bezradného už ne tak ambiciózního mladíka na sebevědomého obhájce, který má případ na háku (aby za několik minut bylo zase vše jinak...), se mé divácké srdce párkrát nadšeně zatetelilo. Pozoruhodná je ovšem i Dagmar Havlová Veškrnová (jen tak btw psát to odlišně není správné) coby hodně, hodně, hodně odlišná femme fatale, ale to už bych musel začít rozepisovat všechny větší role, takže zpět na začátek... Námitky, že Milan Kňažko je "českou" náhražkou Hannibala Lectera, a že ve srovnání s originálem prohrává na všech frontách, jsou naprosto nepřípadné. Milan Kňažko je v některých záběrech k nerozeznání od Lectera jak ho jednou provždy vyobrazil Sir Anthony - vzpomíná si někdo na flashback v Hannibalovi, na "slavnou" pásku zachycující Lecterův útok na zdravotní sestru při předstíraném srdečním záchvatu? Ovšem mimo tento bod jsou tu zásadní odlišnosti bránící takovému srovnání (které vychází z nezapamatování si jiných aspektů osobnosti doktora Lectera než "je to zrůda a žere lidské maso"). Právě na podání a vyznění od Lectera různících se rysů hlavní postavy stojí celý "druhý plán" Normalu. Plán vycházející z Petra Kurtena, zpochybňujícího základy lidské morálky, plán šokující svými extrémními a naturalistickými prostředky, plán otevřeného označení normálnosti za otázku většinového společenského názoru, plán nastavování zrcadla nejenom době Třetí Říše...plán tolik vhodný pro divadlo. Ano, Normal je v některých scénách naprosto zjevně divadelní a někdy se tento napůl problém nepodařilo uchopit úplně dobře (čti: představoval bych si to lépe, ale nevím jak to udělat...jako nějaký kritik:)). Jsem prost nějakých zásadnějších výhrad, snad jen že stopáž není ani oněch proklamovaných 90 minut (přičemž dříve bylo tvrzeno dokonce minut sto) - projekce, na níž jsem Normal zhlédl, začala v 18:00, kinožurnál atpd. posunuly začátek úvodních titulků na 18:05 (ano, správně, žádné sprosté multikino;)), nicméně i jakožto disciplinovaný divák vychutnávající hudbu pod závěrečnými titulky až do konce, jsem už v 19:30 stál před kinem. To je ale celkem nepodstatné - naopak podstatné je, že Normal je vysoce kvalitní "český" snímek s myšlenkou, a zaslouží si minimálně 80%. (26.10.2010)

Při sledování jsem měl pocit, jako kdyby byly na plátno promítány části filmů 30. let 20. století, především amerických filmů noir (Marie), německého expresionismu (Kurten) a francouzského impresionismu (Justus), dabovaných do češtiny a obohacených o zvukovou složku. Po skončení jsem si říkal, že se už nemůžu dočkat, až to uvidím znovu a budu si dělat poznámky, protože takhle formálně propracovaný a do nejmenšího detailu promyšlený a v "odkazování se" důsledný film tady dlouhou dobu nebyl. Nejde přitom o formální nápodobu, která má co říct i dnes svým příběhem, jako tomu bylo u HLÍDAČE Č. 47, ale právě stylem. Ale co já vím o úpadku hodnot, o tom, co je normální a co už překračuje hranice šílenství a jak "zrůdy" formuje společnost, která není schopna vystoupit ze své maloměšťácké pohodlné "škatulky"?_____ Fascinovalo mě, jak precizně je vyprávění rytmizované "přípravou na řeč před soudem", že impresionistické pasáže, které se zdály být flashbacky, se vyjeví jako flashforwardy, a že ve vyprávění o zkaženosti lidí žijících v moderní společnosti je nahlíženo na věc z více pohledů, protože vedle vzpomínek vraha vzpomíná i vrahova žena a advokát, jehož dopisy rodině celým dílem prostupují. Ze stylistického hlediska drží vše pohromadě a nic se navzájem netře, naopak se poukazuje na to, jak roztříštěný je časoprostor a jak vychýlené a subjektivizované jsou pohledy postav, které se uchylují ke svým vlastním mentálním projekcím; kompozičně je velice důležité umístění postav v záběru podle jejich morální ušpiněnosti, nezaostřování, rozmazávání kontur v pozadí vyjadřuje jejich vnitřní proměny zvnějšněné stylem, "wong kar-waiovské" snímání z poza prosklených ploch, prostřednictvím odrazů v zrcadlech ad. zase izolovanost od okolí._____ Pokud dokážete odhodit očekávání na základě upoutávek a propagace vůbec, máte nakoukáno a načteno a umíte ocenit umělecký přístup ke starým stylům a trendům, které jsou oprašovány za pomocí moderních prostředků, a máte v oblibě Fritze Langa, Wong Kar-Waie či Davida Lynche, nebudete zklamáni. Ti druzí ať si klidně zůstávají povrchními ignoranty, kteří po filmech dětinsky chtějí, aby jim vyprávěl příběh, mohli se ztotožnit s postavou a pociťovali emoce. Sběhlejší divák totiž ví, že takoví jsou oněmi nenormálními "zrůdami". (26.03.2009)