Kdopak by se vlka bál

O dnes tolik rozšířeném traumatu nevěry a rozvodu očima šestileté holčičky. Podle mého názoru průměrný český film, jemuž by možná prospěla zkratka, vešlo by se vše hlavní do 60 minut. Ženské autorství, citlivost a vnímavost k tématu jsou tu naprosto zřejmé. Kladem filmu je, že končí dobře, že ukazuje správné východisko (které ovšem v českých poměrech vždy stojí na pohyblivém písku). (01.01.2010)

Podle mne velice citlivý příběh, vyprávění o problémech dospělých očima dítěte sice není nový postup (viz Jako zabít ptáčka), ale v tomto případě účinný, dobře se povedlo skloubit dětský svět fantazie s dospěláckou realitou. http://www.dvdextra.cz/dvd-recenze/kdopak-by-se-vlka-bal.html (11.02.2010)

Horší vrabec v hrsti (profesionálne natočená laskavá tragikomedie ze života), ako holub na streche (amatérsky pôsobiaci experiment). Už dávno som sa pri aktuálnom českom filme nezabavil/nedojal tak, ako pri Vlkovi. Odvážna forma rozprávania je perfektne zvládnutá, divák verí, že štylisticky natočené zábery vidí rovnako aj Terezka. Takže jej musí držať v jej rozprávke (rozprávky sú poväčšinou depresívne, ale dobro nakoniec víťazí nad zlom) palce. Pokial vás sklamal záver a čiernobielosť postáv (maminka je ale dočasne "ambivalentná"), tak sa treba zamyslieť nad subjektivitou rozprávania/ rozprávača a žánrom, ktorý je v tomto prípade skutočne rozprávka. Dokonalé herecké výkony, či skôr typologicky presné obsadenie (to je pre rozprávky typické) sú základom úspechu tvorcov. (20.04.2014)

Jsem velmi, velmi mile překvapen. Od dob Velryb a Polepšoven zase jeden kvalitní rodinný film. Po formální stránce ještě lepší a nápaditější, než dnes již klasické filmy paní Poledňákové. Sice tak nepohladí, je to větší drámo (což je pohádka O červené karkulce také), ale opravdu po dlouhé době česká filmová kvalitka. (01.02.2009)

Zrovna nedávno jsem se u Kuře melancholik rozčilovala, že tvůrci mají šílenou tendenci vyprávět i příběh o dětech z dospělácké perspektivy a vůbec si nevšímají možnosti využít všechna ta krásná specifika dětského pohledu. A potom máme v jeden den na přednášce diskuzi o důkazech boha a hned potom v projekci vidím tuhle krásu, která je výsostně dětská, a slovy samotné režisérky "děti v ní fungují jako herci, kteří pracují na svém projevu, a ne jenom jako spontánní roztomilé loutky a panenky". Takže i když ohlédnu od obsahu (vlk, les - plakala jsem), tak konečně moje srdíčko plesalo radostí z formálního vypravěčského přístupu. (13.10.2014)