Rozervaná objetí

Rozervaná objetí - další z filmů, jehož název pochopíte teprve po jeho zhlédnutí. ____ Ptáte se, o čem je tento film? Odpověď se může zdát jednoduchá, ale není tomu tak. Je to film o lásce, ale v těch nejrůznějších podobách. Od majetnické a nebezpečné posedlosti láskou (nebo spíše jednou osobou) přes lásku dvou naprosto normálních lidí, po lásku k filmu. Ano, v natáčecích scénách je to hodně poznat. Mimochodem, jsem opravdu jediný, komu to trochu připomnělo film Americká noc? Tenhle film jsem si opravdu užil. Uplynul mi rychle a definitivně jsem si potvrdil, že Penélope není jen velmi pěkná ozdoba do filmů, ale že se z ní stala opravdu skvělá herečka. Můj druhý Almodóvar a opět plný počet. (25.01.2010)

Nevím, jestli si z nás Almodóvar tropil šoufky, ale když se produkční vyznává při oslavě Harryho narozenin a den po nich ze svých hříchů, čekala jsem, že na scénu vtrhnou kolegové páně Cimrmana a s výkřiky "přichází vítr z hor," servou ze scény všechny dekorace a uklidí herce do bezpečné vzdálenosti. Nestalo se, takže to asi bylo míněno vážně. Příběh je zajímavě vystavěn, ale představitelku paní produkční bych nechala oddout větrem z hor. Pozitivní je to krásné vyznání se z lásky k filmu, téměř tak silně vášnivé jako Truffautova Americká noc. (04.07.2013)

Almodovarova sympatická "červená knižnica" - farebná, vášnivá, emocionálna. Súhlasím, že nie je to najlepšie dielko z jeho tvorby, na druhej strane ťažšie povedať čo mu chýba. Viem, čo nechýba - pútavý príbeh, výborné herecké obsadenie, obstojná tragika, primerane naznačený vnútorný svet postáv, vášeň, finálna katarzia, cit pre filmové umenie. (21.10.2009)

Zajímavý a poutavý příběh odehrávající se ve dvou časových rovinách, kterému jako vždy vévodí éterická Penélope. Děj se pozvolna rozjíždí, až graduje k určitému vyvrcholení, pak je jen trochu zbytečně nastavován. Kdyby Almodóvár Rozervaná objetí zkrátil o dvacet minut, dostala by svižnější nádech. Přesto jsem moc rád, že jsem je zhlédnul. (28.05.2009)

Emocionálně nesourodé a typicky španělsky neurvalé, plné vášně. Někdy je to fajn, především když Almodóvar jde ven z interierových záběrů a plynule je překlápí na ty barvité, naložené exter. celky plné výtečně sladěných barev a polovičatých vět. Říkáte si, že ta atmosféra je vyjmečná a má to i hlavu a patu, jenomže pak přijde další střih a tuna dialogů, z čehož půlka je tu úplně zbytečně. Opakuje se to, co vždycky. Moc se mluví a málo jedná. Penelope jediná mluvit ani nemusí a pořád bude na jedničku s hvězdičkou. (23.09.2014)