Rozervaná objetí

Každý režisér má slabé chvilky. Pedro Almodóvar občas zklouzává trošku k limonádě, ale obvykle jde spíš o záměrnou nadsázku a já si naprosto nestěžuju. Ovšem stvořit takovýhle telenovelácký paskvil přecpaný klišé odshora dolů (spoiler, pokud jste naivní: poslední kapka, kterou jsem vzhledem ke katastrofálnímu vývoji celé téhle stvůrnosti víceméně čekala, bylo oznámení: "Je to tvůj otec."). Nejstarší (Černá roucha) a nejnovější (tohle) Pedrovy filmy, co jsem viděla, si můžou podat ruku - jsou to nesmysly, přičemž první z těchto dvou je aspoň potrhlý. Snad se nám maestro nevrací do dětských let, jinak si v jeho příštím díle Penelope asi bude hrát s panenkama... (28.07.2010)

Byla jsem prostě zklamána. Dokázal do dvou hodin nabouchat tolik citů a informací o normální společnosti, že se mi to až zprotivilo. Musím souhlasit s některými komentáři, že slepota opravdu nebyla důvěryhodná. Hned ze začátku mi to přišlo, že je to schválně kvůli zajímavé blondýnce. Nejvíce mě tam však rozhodila hudba. Chápu typická, ale vůbec neseděla k scénám. To strhla veškerý můj náhled na celý film. Největší pozitivum tam mám zase u mé milované Penélope Cruz. Hvězda za ty její ňadra je upřímnější než kdy jindy.:) Celkově jsem byla zmatená a rozjetá a jediné co chci vidět je film Ženy s kufry (nebo tak nějak). (19.12.2009)

Zajímavý a poutavý příběh odehrávající se ve dvou časových rovinách, kterému jako vždy vévodí éterická Penélope. Děj se pozvolna rozjíždí, až graduje k určitému vyvrcholení, pak je jen trochu zbytečně nastavován. Kdyby Almodóvár Rozervaná objetí zkrátil o dvacet minut, dostala by svižnější nádech. Přesto jsem moc rád, že jsem je zhlédnul. (28.05.2009)

Netuším, jak hodnotit film o (osobní i profesní) slepotě, který v Almodóvarově filmografii představuje přiznané přešlapování na místě a který je plný sebereferenčních prvků k režisérovým-scénáristovým předchozím dílům, k jejichž rozjuchané poetice či akademičnosti se nechce navracet, i otevřených odkazů na kanonizované snímky, jež slouží jako návod, jak ROZERVANÁ OBJETÍ "číst". Po ŠPATNÉ VÝCHOVĚ, což byl remake ZÁKONU TOUHY, a VOLVERU, návratu ke KVĚTŮM MÉHO TAJEMSTVÍ, stojí před další etapou své filmařské dráhy, a tak účtuje s tou minulou: přestože je scénárista opětovně hlavním hrdinou, scénář tentokrát není tematizován jako dramatický prvek vyprávění, protože tím je samotné natáčení filmu; melodramatická a neo-noirová linie příběhu pozbývá dramatičnosti (protože pointy jsou předem známy a divák nekonečných seriálů pro ženy je vystaven pomalu plynoucímu počinu) a napětí (protože okázalá výtvarnost co do kostýmů a rekvizit i prostředí je prázdným estétstvím tu upomínající na pop-art, támhle zase na noir). Záměrné vyprázdňování a upozaďování almodóvarovského rukopisu ("peeping tomovský" voyeurizmus,homosexualita, černý humor, téma žárlivosti, vraždy, pomsty) slouží k demonstraci myšlenky o umění imitujícím život (a životu imitujícím umění) a nutnosti dokončit film, přestože je to návrat ke starému - ale zdokonalenému. Formálně (flashbacková struktura vyprávění a osobni i profesní život postav není matoucí, přitom stylisticky jde o nejvyvedenější almodóvarovku - časté jízdy a přeostřování) i tematicky (bez sexuální a náboženské i politické kontroverze, samoúčelných a lacině provokujících explicitních scén a homosexuálních výstřelků) jednoznačně nejumírněnější Almodóvar ve svém uměleckém tápání a bilancování vlastní tvorby neskončil u pouhé anekdoty jako Woody Allen v HOLLYWOOD ENDING, ale nedosáhnul ani na vrchol v podobě Felliniho 8 a 1/2. (22.09.2009)

Asi se budu trochu opakovat, ale Almodóvar jednoduše dokáže natočit i ten nejstupidnější a nejprofláklejší námět s nadsázkou, originalitou, stylem a noblesou, že rázem přestává být stupidním. V Rozervaných objetích se jedná o příběh jak vystřižený z telenovely, který ale chytrou režijí, výbornými hereckými výkony a umným střihem povýšil na umělecké dílo. Část odehrávající se na Lanzarote je pro mě osobně jenom onou pověstnou třešničkou na dortu. (09.09.2011)