Vyfič!

Není divu, že Drew Barrymore je bisexuální. Téměř všechno s výjímkou Donnieho Darka (díky za něj, Drew!), do čeho za posledních jedenáct let vložila své peníze, nějak souvisí se seriálem Charlieho andílci, kde zářila Farrah Fawcett. A ta má určité schopnosti, které nám byly předvedeny (v jinak špatných) Runaways od Florie Sigismondi. Farrah byla v jednom díle Andílků hvězdou stejného dívčího show na kolečkových bruslích, jaké sledujeme ve Vyfič. Nevím, zda Drew v nějakém interview inspiraci Andílky zmiňovala, ale já jsem byl v dětství úplně stejný fanda toho seriálu jako Barrymorovic holka, takže vím své. Ten díl byl nezapomenutelný, a myslím, že kdyby ho nebylo, nebylo by ani Vyfič. Jinak je to docela špatný a zároveň milý film, což může jít dohromady. Zajímavé a hodně matoucí je určovat dobu, v níž se Vyfič odehrává. Zpočátku vás nejspíš ani nenapadne, že by to nebyla 70. léta, později už to není tak úplně jasné a nakonec, když se postavy začnou bavit o webových stránkách, je zmatení úspěšně dovršeno. To byl ale nejspíš jen jakýsi Drewin postmodernistický záměr. Stejně jako Runaways, je to vlastně o tom, jak si holčičky hrajou. Holčičky jsou jakoby zlobivé, ale říká se, že kdo si hraje, nezlobí. A tak nakonec působí i oba ty filmy. Neškodně. Jen Vyfič se točí kolem trochu jiných kultů. Kdyby byly scény z bruslařské show (závodů/zápasů) trochu efektnější (snaha určitě byla, ale možná to nešlo - kdo ví) možná bych zvýšil i hodnocení. V případě obou zmiňovaných holčičích filmů mohu hovořit o vysokém potenciálu, který v mých očích nedošel zdárných výsledků. Mimochodem, po dlouhé době jsem zase viděl Tuesday Knight, zapomenutou zpěvačku a herečku z 80. let, která na sebe kdysi vzala neutáhnutelné břímě náhrady za Patriciu Arquette v sérii A Nightmare on Elm Street (a k čtvrtému pokračování také nazpívala písničku). Možná se pletu, ale s Drew Barrymore bych si docela rozuměl. (15.01.2011)

Film, který tu dlouho chyběl a kupodivu nám ho dala zrovna Drew Barrymore. Z určitého pohledu je tu celkem originální námět a ikdyž jsou postavy většinou šablonovité, mají napsaný výborný scénář a v praxi fungují dokonale. Už vzpomínaná nemožnost zařadit děj do nějakého časového období je skvělá věc. Whip it má zkratka tak bezstarostnou a optimistickou atmosféru, že mu všechny chyby rádi odpustíte, navíc filmu, kde hraje Juliette Lewis i Daniel Stern nemůžu dát míň než 4*. (03.01.2010)

Nový kolektiv, nová vášeň, nepřízeň rodičů - to jsem všechno už nejednou viděl v horších či lepších variantách. Ale Drew Barrymore se ukazuje jako velmi zručný tvůrce, který ví, kdy sáhnout po skvěle padnoucím rytmickém songu a kdy jen nechat působit příjemnou maloměstskou atmosféru. A hlavně umí přijít se scénami, které nenápadně zahrají na nostalgickou notu, ať už se zahazují klíče do obilí, táta kouká v dodávce na televizi nebo se holky perou a hážou po sobě jídlem. Největší perlou je pak romantika v bazénu, takhle působivou milostnou scénu jsem neviděl pořádně dlouho. (17.07.2010)

Aneb jak Juno potkala Charlieho andílky, párkrát se s nimi projela na bruslích a poznala, že ti zlí nejsou rodiče, ale rozevlátí muzikanti. Až na bruslařské destruction derby se nic nového pod sluncem nekoná, ale Drew Barrymore ví, jak dávkovat tempo, pohlídá si naháněčky na okruhu a ani ten humor není úplně blbý. A uteče to strašně rychle. Vlastně tak moc, že budete mít pocit, jako by promítač zapnul dvojnásobnou rychlost. 7/10 (10.12.2009)

Režijní debut Drew Barrymore? Nečekaně výborné! Film Vybíjená se může jít zahrabat. Jednoduchý příběh ze zapadlého městečka, kde každý hledá nějakou zábavu, jak zabít čas. Typicky americké a pro mě to bylo skvělé osvěžení dne, které mě mile překvapilo a v dobrém slova smyslu pobavilo. Ellen Page jde do řebříčku mých top oblíbených hereček. Vybírá si skvělé role a na její filmy budu čekat s očekáváním a zároveň se zvědavostí. (05.01.2010)