New Yorku, miluji Tě!

Na tvorbě Paris, je t´aime se podílela spousta osobitých „áčkových“ režisérů, jejichž auteurství se nejvíce projevilo na formální stránce, díky čemuž byla pařížská mozaika formálně květnatým (někdo by to mohl říct „nevyrovnaným“) dílem, které spojovalo jedno město a téma lásky v nejrůznějších formách. Jednotlivé segmenty pro New York, I Love You (většinou) nenatočily až takové režisérské osobnosti a některé z nich bychom mohli nazvat „pouhými“ řemeslníky bez výraznějších ambic (sem bezesporu patří Brett Ratner), což oslabuje formální rozmanitost celého díla, ale tohoto faktu je nakonec užito ve prospěch věci, kdy jednotlivé povídky nejsou jasně oddělené jako u Paris, je t´aime, ale místo toho se některé z nich proplétají s ostatními skrze celou stopáž, díky čemuž New York, I Love You působí ucelenějším dojmem, jak formálně, tak i narativně. Tentokrát se tedy dočkáme formálně sterilnějšího zážitku, to nám je ale plně vynahrazeno skrze dobře napsané mikropříběhy, kterým nechybějí emoce, nápady a vtip a některé z nich jsou navíc ukončeny zábavnou pointou. Jistě, některé povídky jsou poněkud slabší, a to zvláště v kontrastu skvělého segmentu Fatiha Akina s kulhajícím Shiou LaBeoufem, který na minimálním prostoru předvedl vpravdě nádherný herecký výkon plný náznaků a letmých pohledů, výhodou povídkového filmu ale je, že ty slabší kousky po pár minutách končí a následuje zase něco jiného. Některé z romancí jsou opravdu krásné a dojemné, jiné na vás možná vůbec nezapůsobí, celkově se ale jedná o velmi příjemný zážitek s kvalitní hereckou sestavou, ke kterému se budu určitě ještě párkrát vrátím. 85% (30.01.2010)

Minule to bylo Paříž, tentokrát je to New York. A mě to oslovila ještě více než minulá povídková verze. Přitom se toho zas tolik nezměnilo. Opět tu máme několik krátkých povídek v námi známém městě, kouzlo a poetika města je opět převedana výborně a každý si tady najde tu svojí srdcovku. Jsou tu povídky smutné, scénaristicky velmi hravé, vtipné, jedna nabita sexuálním napětím a taky poetické. Jenom nějaká vizuální bomba, jako byla ta v Paříži mi tu chybí. Jenže díky tomu, že některé příběhy nebo postavy vidíme v průběhu celého filmu to celé drží mnohem lépe po hromadě a má to mnohem větší spád. Díky pomalejšímu tempu jsem se u Paříže často i docela nudil, tady ovšem ne. Navíc se tady nevyskytuje povídka, která by mi přišla vyloženě slabá a nebo by mě nudila. Což se mi u povídkových filmů taky často nestává. New York ve mně zanechal velké emoce a chuť někdy ho navštívit, tedy ne že bych ji předtím neměl. Mě by jenom zajímalo, jakým městem nás režiséři ohromí příště. (25.01.2010)

Papírově to vypadalo na slabší sestavu tvůrců než u Paříže. Jenže tady se všichni překonávají a pod nějakých 70% film nesklouzne ani na okamžik. A herecké obsazení je výborné (bez výjimky). Netriviálním segmentem o rodičovské lásce na sebe upozornila Natalie Portman jako scenáristka i režisérka. Velmi se mi líbil příběh odvyprávěný Brettem Ratnerem (něco jako pozitivní překvapení roku). A za suverénně nejlepší kousek téhle romantické mozaiky pokládám sekvenci od Allena Hughese. Dalo se něco takového čekat? :) (08.03.2010)

Hodnotím stejně, jako předchůdce tohoto filmu Paris, I love you. V tomto filmu není moc, co vytknout, myslel sem si, že mě obrazově New York nepřekvapí (ač sem tam nikdy nebyl), ale opak pravdou. Krásné noční / denní záběry New Yorku mě učarovali. Herci, ať známí, nebo méně známější hráli (s menší nadsázkou to mohu říct) výborně. 80% (30.01.2010)

Starší Paříži, miluji Tě bylo jako celek o něco zajímavější. Zde navíc nebyly jednotlivé příběhy jasně oddělené, takže o to víc to pak dělalo dojem zvláštního mišmaše, kde se některé příběhy snad ani příběhem nedají nazvat... Pár scének stálo za to (Ethan Hawke, nebo třeba krátký příběh s Antonem Yelchinem), většina mě však příliš nezaujala, i když některé obrazy byly pěkné a svým způsobem i trochu dojemné. Za srdce to však nevzalo a samotné prostředí New Yorku tomu překvapivě na dojmu moc nepřidalo. Škoda. ~(3,3★)~ (02.01.2014)