Nikdy to nevzdávej

Za zvuků punk, rockové a hip-hopové hudby se odehrává příběh mladíka Jakea Tylera (Sean Faris připomíná vizáží mladšího Toma Cruise), který se viní ze smrti svého otce, jehož nechal v opilosti sednout za volant. Vzhledem k tomu, že jeho mladší bratr se stává úspěšnou tenisovou hvězdou, bude se muset s ním i se svojí mámou odstěhovat do Orlanda, kde začne navštěvovat školu, kterou ovládá arogantní a nepřátelský Ryan (Cam Gigandet), který toho času chodí se sličnou blondýnkou Bajou (Amber Heard), která okamžitě ukradne Jakeovi srdce. První konflikt s Ryanem na sebe nenechá dlouho čekat a ukáže se, že rvačky nejsou Jakeovou silnou stránkou, neboť Ryan právě v bojových uměních vyniká. Jake bude muset trénovat pod dohledem zkušeného trenéra (Djimon Hounsou), aby Ryana porazil a získal srdce své milované. Film svým pojetím silně připomíná novější drama Život je boj. Je stejně předvídatelný, je přes svůj řídký děj poměrně dlouhý a rovněž v něm jde o zápasy ve volném stylu, ovšem s tím rozdílem, že tento film Jeffa Wadlowa je hlavně po choreografické i režijní stránce propracovanější a je i lépe zahraný, ale i když na to měl dost času, nepodařilo se mu zahýbat s mými emocemi a nechalo mě to celé tak nějak chladným. Bude to asi tím, že téma mladíka bojujícího o svou čest bylo přece jen trochu zdlouhavé a až vyumělkovaně podané. (27.11.2009)

Nejlepší kravina posledních měsíců. A dost odvážný návrat dětí MTV k osmdesátkám. V Nikdy to nevzdávej se spolu tak dlouho perou nový Karate Kid a Klub rváčů pro diváky TRL, až jednoznačně vyhraje ten první. A vymlátí pekvapivě silnou arénovku, přenesenou do dnešní odchlupené, nagelované, odsmraděné a jinak metrosexuální doby. Wadlowův nátěr používá osvědčená klišé i postavy (mentor s bradkou, slizský záporák a jeho povolná buchta... a dojde i na rastamana), akorát v našláplé videoklipové formě. Jen houšť. (20.07.2008)

Jako střižené ze života... Kamarád nedávno přebral na zábavě a v opojení zhruba tak devíti promilí se začal sápat po nejkrásnější holce na parketě. Když se ale ukázalo, že ten sloup v rohu není nosný pilíř kulturáku, nýbrž její boyfriend, ztichl celý bar a DJ přestal hrát. Statný to ochránce křehké dívenky pohrozil kamarádovi jistou smrtí a vyzval ho na duel. "Pozítří na parkovišti", pohrozil, až se stěny zatřásly. No nic, kamaráda jsme odvezli domů, aby si zkusil vzpomenout alespoň na to, jak se jmenuje a nazítří ho na jeho vlastní přání doprovodili do tělocvičny. Tam udělal jedno kolečko (kolem švédské bedny) a řekl, že to stačí. I tak si stačil natáhnout sval na noze. Jako správný vesnický hoch se srdcem na pravém místě nás pozval na poslední večeři, kde se s námi rozloučil. "Víš co? Já mu prostě řeknu, že tohle město není dost velký pro nás oba!" huhňal po sedmém pivu a lihovkou si při tom maloval na břicho pekáč buchet. Ten večer jsem ho viděl naposledy, i když v posledním čísle místního zpravodaje psali, že "mladík nalezený v závěji na parkovišti s šerifskou hvězdou na čele byl propuštěn do domácího léčení." Před pár dny jsem ve městě potkal onu příčinu; sličnou slečnu, co je vysazená na chlapy připomínající hranu cihlové stavby. Nechtěla mi říct nic konkrétního, nakonec z ní vypadlo jen to, že momentálně s nikým nechodí. Řekl jsem si "nikdy to nevzdávej" a pozval ji na čaj. Přikývla a já dodnes žiju. Ovšem, abych se dobral nějakého závěru, který by korespondoval s tímto filmem; načančaná pipina ve značkových hadrech je pořád jenom pipina. (08.01.2013)

Mám ráda sportovní dramata. Hlavně když hlavními aktéry jsou vypracovaní hezounci a ještě víc, když se to týká bojového sportu :o) Na tyhle filmy mám pak jiný metr. Za prvé hodnotím podle záporáka, čím je arogantní, tím lépe. Za druhé trénink klaďase, kdy se z nuly stane hrdinou. Za třetí věrohodnost bitek! Takže záporák byl neuvěřitelně slizkej! Tréninky naprostá pecka a bitky jak u nás v aréně!! K tomu připočtěte úžasnej soundtrack, pár dalších sympatických herců a kupodivu dobrý (ač klišovitý) scénář. Čím víc na ten film koukám, tím víc mě baví! (04.09.2013)

Mé ego nikdy nepocítilo potřebu někoho zrubat do krve, ale tento snímek mu otevřel oči. Konečně si uvědomilo, že skutečně chce naskládat do trávy družstvo blbečků, kteří si při machrování v hummeru připadají jako nejúžasnější tvorové na světě. Přesto mu připadá, že dějové klišé (přijdu - dostanu naloženo - potrénuji - naložím) v prvním kole zmlátilo originalitu do bezvědomí, takže mu nezbývá než pochválit prima bráchu, přítulnou přítelkyni a solidní boj, i když o nekonvenční technice vykrývání kopů žebry si myslí svoje. (17.12.2012)