Nikdy to nevzdávej

Klasická Osmdesátka v novém kabátě. (natáčení zápasů na mobily,YouTube,Internet) Místo boxu/ ketate a jinejch "čistejch" bojovejch stilů. Tu máme Fotbalistu rváče s nevyrovnanou psichykou, kterej dostane na jedné párty přez hubu, a tak začne makat ve stilu ultimátních zápasníků...(profíky vídáme v bedně na (extrém sportu). Bohužel jako vždy použitá stejná klišé..., záporák na konci dostane na budku...kladas mu sebere jeho holku....kladas je během "týdne" nejlepší v bojové škole kam chodí...Naštěstí má film alespon solidní spád, podpořený dobrou hudbou...,takže vcelku příjemně koukatelné. Za mě 60% (18.03.2011)

Fakt jsem se dost bál, že podobnej komentář nenapíšu, ale: filmové pokračování mé nejoblíbenější comicsové adaptace je v dobrých rukou. Je s podivem, že tam vlastně ani tolik neskřípe ten dětinský scénář. Daří se tomu totiž chytlavým způsobem gradace, tj. jak se ve sportovním teenagerském snímku s punk-rockovým soundtrackem zrodí solidní napětí, prostě se vám to musí líbit. Ani se k tomu moc nehodí slovní spojení guilty pleasure, ale já z toho mám přesně takovejhle pocit. Loved that - a to jsem se vůbec nerozepsal o té jantarové třešničce na dortu! (24.02.2013)

Tento film se celkem úspěšně vyhýbá naprostým blbostem, jako že můžete chytit kop v letu. Teda až do finálového boje, kdy jednak mu z blokuje kop rukou (musel mít hodně silnou ruku :-) a druhý případ, kdy ho protivník kopne, on ten kop chytne a použije proti němu!!! Krom těchto blbosti je to docela dobrý film. Přidat ještě více normálního boje, vystřihnou pár zbytečných scén a mohl jsem jít i výše. Škoda... (03.02.2009)

Never Back Down poměrně zdatně klame tělem. A vrací diváky o nějakých patnáct dvacet let zpátky, i když nezapomíná, že pro současné diváctvo musí být dostatečně cool (ostatně všichni si všechno jak stádo natáčí na mobil). Mladí zazobaní Američané holt vzhlížejí k osmdesátkovým arénovkám, tak proč si jednu neuplácat? Tvůrci se se svým výplachem inspirovali u pana Miyagiho, který před lety učil své čapí skoky, a představují Jakea (naštvaného fotbalistu – utkání amerického fotbalu se asi musí vždycky hrát za deště, jinak to snad ani nejde), kterak se s matkou a mladším bratrem (talentovaným tenistou) přestěhoval do Orlanda. Nastupuje do nové školy, seznámí se sličnou blondýnou a dostane nakládačku. Pana Miyagiho vystřídá obrovitý Djimon Hounsou, který má svá pravidla a nějakou tu jizvičku na srdíčku, stejně jako chápavá dívčí-nová přítelkyně, která se taky furt stěhuje. I Jake má své bolístky (tragické úmrtí otce), stejně jako hlavní vyvolávač rvaček, jenže tyhle rodinné/vztahové kudrlinky jen natahují jinak dost jalový děj, který vyvrcholí procitnutím (zase ty americké hodnoty) a gladiátorským nebem. Výsledek ale překvapivě nenudí. I když jakoby seděl na dvou židlích – třeba jako matka, která má se synem poměrně chladný vztah, a nakonec mu bojůvky posvětí, třeba jako kamarád, který namísto, aby pomohl, vytáhne mobil a natáčí bijce, nebo třeba hlavní záporák, který je vlastně docela fajn chlapík. Divácká spokojenost může být nicméně vděčná za pečlivou choreografii, slušného záporáka, tréninkové koláže a hlavně už zmiňovaného Djimona Hounsoua. PS: Hlavní hrdina vypadá jako mladá kopie Toma Cruise!! (14.04.2013)

Velice chutný filmový kousek, který si na nic nehraje. Cíl filmu je od začátku jasný, stokrát ohraný, šablonovitý a jednoduchý jako facka - zmlátit hlavního hajzla, ale to je na tomto filmu právě sympatické. Po celou stopáž jsem se ani chvilku nenudil, i díky skvělé hudbě to pěkně šlape. Sice se najde mnoho kokotin a nesmyslů (průměrný rváč, se během jednoho jediného měsíce vypracuje ve špičkového bitkaře, nebo že hlavní hrdina dostane padesát tvrdých ran do zlomených žeber a přesto dál statečně bojuje), ale ani to moc nevadí, protože tohle je zatraceně zábavná věc. (15.10.2009)