John Carter: Mezi dvěma světy

Když jsem před cca 25 až 400 lety četl v Ábíčku komiks o Johnu Carterovi, prošel jsem (naštěstí jen) duševní proměnou a pro dalších pár století se ze mě stal vášnivý fanda sci-fi (což poté ještě umocnila četba tvorby Julese Vernea, Raye Bradburyho a několika úžasných sovětských autorů). V té pohnuté socialistické době by mne ani ve snu nenapadlo, že někdy uvidím dokonale zrežírovanou revoluci (že prý "samet" či co), pád berlínské zdi (jen v TV, pochopitelně), Eiffelovku, moře, benátské gondoly, Barcelonu, vyrůstat své vlastní potomky a také komiks Dobrodružství Johna Cartera na filmovém plátně. Budiž, stalo se - vše. Vzhledem k faktu, že Američané už dokázali celuloidně zprznit mnoho skvělých literárních předloh, včetně řady komiksových, jsem k Johnovi přistupoval velmi, velmi obezřetně, nicméně Strach má velké oči. A těma velkýma očima jsem uviděl, že Edgar Rice Burroughs se v hrobě nemusí obracet, protože Andrew Stanton pojal jeho dílo se ctí (i když se předlohy nedržel tak úzkostlivě, jako princezna Dejah Thoris Johna v některých záběrech). Samozřejmě, scénáristé si určitě nedělali čáku na zisk Oscara, příběh je vystavěn jednoduše a přímočaře, ovšem i přes svou ukrutnou délku (skoro jako Harry Potter) mě film nenudil. Do jisté míry to způsobily i výborné triky, stejně jako elegantní oděv Lynn Collins(ové). Na maximum to nevidím, ale jinak jde o hodně milé překvapení (pro mě). Btw. Willem Dafoe po té plastické operaci, kdy mu přidali dvě ruce navíc vypadá fakt cool a drsňácky. Jen škoda té nezdravé barvy pleti a trochu pohublé postavy - mírně mi připomněl mne samého před třemi desítkami let. (09.04.2013)

Suverénní pokořitel většiny Hvězdných válek, na první pohled možná naivní, při hlubším zkoumání ale vlastně velmi vyzrálý, nedětský a v dávkování informací rafinovaný a nepolopatický. Stylizace a řemeslné kvality dávají vzniknout momentům, které bych rozhodně čekal jinde, než v rodinném fantasy od Disneyho, práce s roztomilými motivy a jejich následné zvážnění, stejně jako užívání brutality, to všechno zde šlape jako po másle. Jediná možná objektivní výtka, totiž nedostatek emocí se stává obláčkem páry v momentě, kdy se John Carter vrhá doprostřed armády emzáků a kosí jednoho za druhým spolu s prostřihy na pohřbívání vlastní ženy a zatloukání jejího kříže... Pixar jede, i jako hranej... (09.03.2012)

Zábavná oddychovka se správňáckým hlavním hrdinou. Taylor Kitsch je fakt dobrej a John Carter je díky němu cool. Příběh je takovej instantní mix všech velkolepých hitů moderní doby. Film nepůsobí vůbec lacině. Je to opravdu vysokorozpočtová podívaná hodná vidět v kině, ale všichni tam nosej debilní kostýmy, jak z porna a princezna si o nějakou pouštní prznitbu úplně řiká. Nejvíc mě bavily ufonský mimina a žábopes. (09.03.2012)

Zatímco kapitán z Virginie pendloval mezi třetí a čtvrtou planetou naší sluneční soustavy, já se ocitl mezi světy bdělosti a útlumově-relaxační fáze, nejen na Barsoomu též známé jako spánek.. Rádoby epické sci-fi o svalnaté bleše na Marsu šlo nálepce kasovního propadáku svou urputnou jalovostí celou dobu naproti. Když se totiž vousatý brak pokryje slizem producentské family-friendly sterility, nedá se ani nic jiného čekat. Nu což, strejda Disney spočítal ztráty, popadalo pár hlav a jede se dál.. Nějaký přínos? Shadwell si běžel do drogérky pro samoopalovací krém a při pohledu na Stronga našli Ridleyho inženýři inspiraci k designu Engineera.. (15.08.2014)

Meziplanetární zklamání s perfektními triky a necharismatickým hlavním hrdinou./// Složení: Hvězdné války (souboj v aréně, město Tharků, ošklivý pes – spolehlivý kamarád á la Jar Jar Binks), Avatar (proměna hlavní postavy), Kovbojové a vetřelci (skaliska, krajina), Princ z Persie (kostýmy a provokování ústřední dvojice), Dobytelé ztracené archy (chrám), Matai Shang vypadá jako Ori Hvězdné brány, omšelost světa nápadně připomíná Dunu... Stanton bere, kde může./// Carter je o třídu lepší než Souboj Titánů a to nejen díky velmi kvalitním trikům. Není však vůbec zábavný, po většinu stopáže je atmosféra filmu naprosto vážná, pár vtipů na konci to nespraví. Snímek ani nebaví svou tupostí, nelogičností (té je tam snesitelné množství) nebo macho stylem – zkrátka promrhaný potenciál. Kitsch není ani sexy gay jako Gyllenhaal v Princi z Persie ani drsný barbar jako Momoa v Conanovi, jen takový průměrný skákající zajíc, co jde o svatební noci radši na vycházku s čoklem.../// Plusem je Giacchinova dravá hudba, herecký talent a krása Collinsové, věrohodné triky. 3D není špatné, ovšem opět zbytečné – žádné průlety, vzrušující souboje.. zkrátka nic, kde byl efekt našel své uplatnění. Krom toho, že opět obraz velmi ztmavuje, což se docela nehodí, vzhledem k tomu, že se ve filmu často vyskytuje zářící modré světlo. Střih je chaotický, takže souboje jsou nepřehledné. Zmateně je sestřihán i začátek filmu, v němž nám Stanton během pár minut nabídne hned tři časové roviny (později přibude hlavní čtvrtá - Barsoom). Na konci je nám vše vysvětleno jak blbečkům. Mytologie žádná, schopnosti Cartera nevyjasněné a podivně se měnící (slaboch, za kterého bojuje holka, jindy zase zakladatel kompostu právě zabitými obludami). [Kino, 3D v originálním znění] (06.03.2012)