Podivuhodná dobrodružství Vladimíra Smolíka

Dětství v sedmdesátkách, hlava věčně v nějaké té sbírce východoevropských sci-fi povídek z Edice 13, sešity pokreslené důmyslnými vynálezy poháněnými sifonovou lahví, Ládínek – hrdina největší. Nejvíc mě ale teď po letech nadchl dosud neviděný (protože českým bolševikem do televize nepropuštěný) závěrečný díl Na hlavu postavená planeta s několika scénami, ve kterých se všechno systematicky říká obráceně, než se to myslí. Přepnout po těch pár minutách zase do normálu, to člověku chvíli trvá – a co teprve když se na podobných principech od mala učila komunikovat celá vaše generace. (14.03.2015)

KRÁÁÁSNÝ ZÁŽITEK, OBRAZ I ZVUK VÁM PŘEJE ZVLÁŠTĚ LÁDÍNEK, ŠIKOVNÝ KLUK, ZACHVÍLY ODEJDE NA STŘECHU SE SVÝMI HOUSLEMI, MOTORY ZAPLANOU VYSOKO NAD ZEMÍ, ČEKÁ HO NÁÁDHERNÝ KOSMICKÝ LET............ Na tomhle seriálu jsem vyrostl a zrovna tuhle sérii mám ještě doma na VHS :) Možná přávě tady vznikla má láska k vesmírným filmům a podobným nesmyslům. No kdo by nechtěl cestovat po surrealistických planetách na bezva vesmírné raketě, která se vejde do pouzdra od houslí ? :-) 90% (29.06.2009)

Ach, ta nostalgie... Budu upřímný, tenhle seriál je záležitostí mého dětství, takže se na něj logicky nemůžu dívat úplně nezaujatě. Ale zkusím to. Animace byla už v době svého vzniku dost kostrbatá a některé úseky se dost často opakovaly. Zvuková stránka si vystačí s těmi nejjednoduššími efekty... Před čím je ale třeba smeknout všechny klobouky světa, je naprosto nezměrná fantazie autorů, která opravdu nemá hranice a leckteří američtí scénáristi by se místo stávkování mohli učit od svých maďarských kolegů. Tolik neuvěřitelných šíleností napěchovaných do jedné epizody jste určitě ještě neviděli. A právě to dává tomuto seríálu potřebnou šťávu, takže si to kolem vás prosviští rychlostí několik MegaLádínů a nechá vás jen nechápavě zírat. A k tomu ještě ty krásné vzpomínky... A to už stačí, Podivuhodná dobrodružství Vladimíra Smolíka neztratili nic ze svého kouzla a jsou pořád parádní zábavou. Tak pravit Velký Placák. (14.07.2010)

Připomíná mi to Hvězdné deníky Iljona Tichého od Stanislawa Lema, v nichž se také snoubí nekonečná imaginace s naivitou, a výsledek slouží jako reflexe lidské společnosti. Podivuhodná dobrodružství jsou ovšem přimočařejší a mnohem vstřícnější dětem. Protože se s realitou jen vzdáleně míjejí, prakticky nestárnou, čemuž pomáhá i jednoduchá, ale svým způsobem kouzelná animace. (09.05.2020)

Díky, že Prima Cool konečně nasadila něco, co už nevysílá deset let furt dokola. Abych se přiznal, trošku jsem se obával, že po mnoha a mnoha letech shledám, že je to vlastně docela nuda a blbost. Ale ono je to fakt dobré. Pořád. A je to vtipnější a zábavnější, než hromada věcí a pořád to úžasně funguje. Takže i já... na to plné hodnocení to prostě fakt je. Protože je to prostě strašlivě dobré. A vtipné. A geniální. A protože je to i pět hvězd z nostalgie, je to vlastně hvězd deset. Ládínek je plný úžasných, bláznivých nápadů, které dnes fungují snad ještě víc, než tenkrát. Nadčasová záležitost. 100%. (01.05.2020)