Bojovnice

Aicha je turecká přistěhovalka, která chodí na střední školu a jejíž největší vášní je Kung-fu. Trénuje jej, kde se dá, a odnáší to jak popelnice, tak poličky. Bohužel tato láska neodpovídá ideálům náboženských tradic a tak ji musí před svou rodinou tajit. Kromě hezkého tréninku a několika efektních soubojů nabízí film silnou dramatickou linii o vztazích v turecké komunitě. Díky tomu se mohou ti méně znalejší i něčemu přiučit. Tak povedený kosmetický kabátek bych od Dánů neočekával a stejně tak potěšily i herecké výkony. Jen dořešení všech linií mi trochu scházelo. Zábava skvělá. (10.07.2008)

Vlastne to ani také sklamanie nie je. Presne podľa predpokladu, efektné bojové scény tu sú prekladané slabším príbehom, plytkou psychológiou hlavnej hrdinky, plytkou romantikou a málo výraznými postavami. Áno, v pozadí som síce čmuchal dobrý dramatický námet so všetkými predpokladmi zasiahnuť diváka aj po emotívnej stránke, žiaľ ale nič z toho sa nekonalo. Ten holohlavý majster kung-fu bol vlastne čo zač? Čo by učiteľ kung-fu malo ísť o jednu z najdôležitejších postáv, a on pritom dohromady povie 3 vety a jedno múdro. Záver mi tiež toho veľa nepovedal, ani vlastne poriadne neviem, o čo tej nešťastnej dievke išlo, či o kung-fu alebo o exotickú lásku s Dánom, alebo o oboje? Film je asi vážne vhodný iba pubertálnym, rebelujúcim divákom, tomuto už nerozumiem. 55/100 (08.06.2015)

Místy je to kapánek zidealizované, metafory boje proti zkostnatělým tradicím naservírované tak očividně, aby to bylo jasné i těm největším nechápavcům a Aichin vztah s tím blonďatým chcípáčkem Emilem, neměl ani desetinu chemie, co měla se svým nepřítelem Omarem. Jejich kuchyňská bitka neměla chybu, přesně ve stylu známé pravdy, že láska a nenávist mají k sobě velmi blízko. Ale o romantiku tady ani nejde, Aicha je skvělá mladá žena a v pravém slova smyslu bojovnice, co si hledá svou cestu na slunci a já si tu holku prostě zamilovala, její urputnost, její vnitřní sílu, ale i zranitelnost vůči rodině. Další věcí je, že já k filmu přistupovala s předpokladem, že to bude taková light verze dívčího karate, jen vedlejší přívažek k příběhu, ale byla jsem příjemně překvapená, protože za ty kung-fu choreografie, by se nemusel stydět kdejaký asijský akčňák. Tu tureckou rozjuchanou hudbu, bych si osobně do sluchátek asi nepustila, ale tady to spojení s bojovými scénami fungovalo celkem dobře. Takže, abych to shrnula, za Aichu, kung-fu a za to, že jsem se ani minutu nenudila, je to za pět. Jaký je smajlík pro kung-fu pozdrav? Viděno v rámci Challenge 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (28.04.2015)

Na poli evropského akčního filmu patří Bojovnice se svými efektně stylizovanými bojovými scénami mezi to nejlepší. Zároveň je to typ filmu, kterých je pokaždé na MFF KV zoufalý nedostatek a letos tu na odreagování od těžkých artovek nic lepšího není. Takže jsem neodolal druhé projekci, tentokrát v kvalitně vybaveném kině Panasonic a píši sem pod vlivem čerstvých dojmů, které jsou mírně euforické, leč na full house to pořád není. Ano, vizuál je perfektní, turecké odrhovačky šlapou na plyn dynamických sekvencí, herci jsou sympatičtí (příjemná Semre Turan na pódiu bodovala šarmem a přirozeným projevem)... Ale uvítal bych více souvislých přehledných bojových kombinací a méně zpomalených a předrátovaných záběrů, které ze souboje místy vytvářejí trochu statickou efektní mozaiku. A nastíněná problematika života v turecké komunitě se nevymanila za zažitých klišé o muslimech... Za víc si ode mě film kritiku nezaslouží. Příjemné překvapení. Seveřani ve Varech jedou! (06.07.2008)

Lehkou, v dobrém slova smyslu dívčí romantickou komedii Starý, nový, půjčený a modrý by mě vážně nenapadlo hledat na kontě režisérky Natashy Arthy. Její Bojovnice je sice taky dívčí, ale nikoliv lehká, romantická, ani komedie. Jde o seriózně pojaté drama, v němž muslimská dívka žijící v Dánsku trénuje kung-fu, aby se mohla vypořádat s těmi nejběžnějšími „teen“ problémy. Ostřejší konfrontace s nic nechápajícími rodiči i tupější konfrontace s vyholeným mistrem („Kung-fu je srdce a duše“) jsou prokládány přehlednými a velmi efektními bojovými scénami. Nijak objevnému příběhu ubližuje absence hmatatelného antagonisty, případně nějakého vyššího cíle, k němuž by se Aicha toužila probít (polopatické vysvětlení, s kým celou dobu vlastně bojuje, je podloženo příliš plytkým psychologickým základem). Pro dostatečně mladé diváky, „zatížené“ stejnými problémy jako hlavní hrdinka, by nicméně mohlo jít o svižnou, vstřícnou (čili chápající) a ne příliš hloupou zábavu. 70% (11.07.2008)