Silent Pain
Režie:
Martin Hollý ml.Scénář:
Jiří KřižanKamera:
František UldrichHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Rudolf Hrušínský, Ivan Jiřík, Vítězslav Jandák, Miroslav Táborský, Jiří Sedláček, Martin Dejdar, Tomáš Juřička, Jiří Pomeje, Dušan Cinkota, Jiří Langmajer (více)Obsahy(1)
Autobiografický film scenáristy Jiřího Křižana se vrací do padesátých let minulého století, do doby poznamenané lidskými tragédiemi a utrpením. Vypráví baladický příběh chlapce Janka Kadavého, jehož otec byl v roce 1949 zatčen, odsouzen a popraven jako „třídní nepřítel“. Matka krátce nato zemřela a Jankovi zbyl jen děda. Děj filmu se odehrává ve dvou časových rovinách: zachycuje tragikomické epizody z vojenské služby u pétépáků a trpké vzpomínky na dětství plné ústrků ze strany spolužáků i dospělých. Jediným světlým bodem Jankových vzpomínek je děda. Moudrý a poctivý starý muž, který jej po smrti rodičů v malé valašské vesnici vychoval… (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (414)
V jeden moment melancholická balada a v ten další tragikomedie, u které se člověk neubrání smíchu. A ačkoliv se to na první pohled nezdá, tak obě tyto roviny spolu dokonale souznějí a ukazují v plné nahotě svinstvo bývalého režimu. I když se komunisté v současnosti derou k moci, tak si nemyslím, že by se jí v budoucnosti mohli chopit. I přesto by se ale podobné filmy měly reprízovat častěji. 100% ()
Film hodně doplácí na dobu svého vzniku. Původně komorní drama je doplněno a narušováno příhodami z PTP, i když jde o lepší zobrazení než u Černých baronů, potažmo vzdáleně příbuzného Tankového praporu. Neustálé časové skoky narušují soustředění, a vlastně i emotivní vcítění. Pokud něco komentujete z pozice nadhledu po letech, ztrácí se svým způsobem napětí toho, co přijde a jak vše skončí. Ocenil bych také větší rozvedení vztahů lidí na vesnici či maloměstě, kde děda žil. Vynikající jsou však scény s hledáním slivovice (ano, životní paralela, co jsme sami ztratili, podstatnějšího a důležitějšího, a již nemůžeme najít?), s přeskočením tanku přes močály (a tedy zupáckou blbostí oficírů obecně, i když Jandák hraje tak nějak napůl), a scény s odvodem Pomejeho do Brna do vězení jsou jako vystřiženy z Juráčkova filmu Každý mladý muž). Hrušínského násilné pokusy o moravštinu sem tam rovněž kazí dojem. Pokud by byl film vyprávěn chronologicky, bez důrazu na PTP, se soustředěním na komorní složku a větším rozvinutím vztahů na maloměstě, dal bych daleko větší počet, námět i téma jsou velmi silné. ()
Je jen zdánlivým paradoxem, že nejlepší věci o komunistických zločinech padesátých let vznikaly bezprostředně po listopadových událostech. Je jen zdánlivou náhodou, že se tak dálo v době, kdy antikomunismus ve své nejpokleslejší době se nestačil rozvinout. O době, v níž se odehrává, říká tento film téměř vše. Sevřený komorní příběh, proložený retrospektivami ve dvou vzájemně se propojujících a opět míjejících časových rovinách, je pamětí několika individuálních osudů. Osudů, které v sobě soustřeďují vše podstatné z té hrozné doby. Hrušínského výkon je mimořádný i v rámci jeho mimořádné kinematografie. Jeden ze svých lepších výkonů tu na nevděčné úloze postiženého jedince odvádí i Vítězslav Jandák; ve své figuře nalézá tu míru lidství, kterou mohla obsahovat její možná někdejší živá předloha. Hořká filozofie hlavního hrdiny se mění v čase i v prostoru postupně v historický fakt. A odkaz. Odkaz o tom, že za všech okolností člověk může, chce-li, zůstat sám sebou. Odkaz zavazující. Odkaz povzbuzující. Bohužel také v odkaz opomíjený a snad záměrně zapomínaný. ()
Tak konečně ČT uvedla tento film, který představuje nejlepší herce a herečky ankety "Hvězda mého srdce". Jen ty „štěky“ Pomejeho by se mohly omezit. A já si mohl vychutnat další velký herecký výkon Rudolfa Hrušínského st., který je jeden z největších herců poválečné éry. Dokázal stejně dobře zahrát role komické i charakterní. Většina filmů, kde hraje Rudolf Hrušínský st. má tady na CSFD vysoké hodnocení. Přestože od jeho smrti uplynulo již 14 let, jeho význam pro český film nelze pominout. ()
Silný príbeh ľudskej múdrosti s vôňou osobnej statočnosti a slivovice rebelujúcej proti obmedzenosti a zaslepenosti vtedajšej moci. Pre mňa nepoznaný snímok ma dojímal hlbokou sondážou do osudov neúplnej rodiny, s ktorou sa "pohrala" boľševická mašinéria. Majstrovi Hrušinskému som uveril každé slovo. Skvelý film ! ()
Galerie (5)
Zajímavosti (6)
- Scénář filmu Martina Hollého vychází z prozaické předlohy, kterou Jiří Křižan napsal už koncem 60. let a měla vyjít v roce 1971. K tomu z politických důvodů nedošlo, novelu přeložili pod jménem Jan Beran v Nizozemsku a Švédsku, česky vyšla až v roce 2018 pod názvem „Stín“. Mezitím ji ovšem Křižan v roce 1988 adaptoval do scénáře, podle kterého Hollý natočil svůj předposlední film pro kina. V polistopadovém čase jej publikum zcela přehlíželo, spatřilo jej pouhých sedm a půl tisíce diváků, což je škoda, protože tematizuje jeden z mnoha osobně prožitých příběhů komunistického bezpráví i stádnosti lidského jednání. (Letní filmová škola)
- Scenárista Jiří Křižan napsal scénář podle svého životního příběhu. Otce mu v 50. letech popravili za Státní bezpečností (StB) vyprovokovaný přechod státní hranice, při kterém zemřel i jeden pohraničník. (sator)
- Natáčení probíhalo především v Brankách, Valašském Meziříčí a Brně. Vlakové nádraží bylo natočeno v Jílovém u Prahy. Věznici si zahrál Mírov. (rakovnik)
Reklama