Hodný, zlý a divný

Pif paf bez pořádného budování filmových postav s neustálým citováním velkého mistra Leoneho. Ji-un Kim je jenom zbrklým učedníkem nesmrtelnosti italského génia. První třetinu se film jenom pomaloučku rozjíždí, aby se nějak dokodrcal do cíle. Famfáry se nekonají, ale uznalý potlesk si přeci jen náš borec zaslouží. S aspoň trošku zajímavějšími postavami, kompaktnějším dějem a s lepší hudebním doprovodem by to byla pecka neznajíc hranic. Takhle je to jenom sic odvázaný, ale v podstatě nadprůměrný provar. (20.12.2008)

Infantilní, přeplácené a (přesto) zábavné. Nejvíc na škodu je, že nikdo z hlavního tria nepobral ani špetku charismatu či aspoň zajímavosti své postavy. Stačil by jediný Tucův pohled a tihle tři se navzájem postřílí o tu nesmírnou čest olízat mu ty jeho špinavé hnáty a pak hned přiskočit k vedle stojícímu Blonďákovi vypulírovat mu boty od prachu cest. (07.12.2008)

Ji-un Kim válí jako blázen a svojí perfektně ztvárněnou akcí mě po celejch 136 minut zarážel na dno pohovky. Tenhle nářez se s ničím nesere, hned od úvodu se jede na plný pecky a neotravuje zbytečnostma, ale i přes to je film tak nějak nevýraznej (Myslím, že za to může né zase tak obří zvuk) a na můj vkus je až moc šíleně zběsilej. Hudba mě mnohdy srala co to jenom šlo. Kamera je dokonalá a perfektně si rozumí se vším, co se děje. Akce výborná až na tu zvukovou nevýraznost (hudba to všechno strašně překrejvá). Když bych to měl shrnout v jedný větě řekl bych to asi tak: Zběsilost s dávkou komediálnosti to kazí jak je to jenom možný a perfektní akce to nijak nezachrání. Zdá se mi, že tvůrci nevěděli zda chtěj točit komedii nebo strhující western. Nakonec vznikla bláznivá tříhvězdičková parodie. (08.11.2009)

Dobrý, zlý a divný funguje lepšie v sekvenciách, ako v celku. Jednotlivé sekvencie sú častokrát geniálne, majú kultový potenciál, ku ktorému aj dospeli a sú enormne násilné, akčné a vtipné. Lenže mojim subjektívnym problémom sa stalo, že som sa po hodine a štvrť pozrel na hodinky s pocitom, že sa na film už pozerám dve a pri jeho konci som mal dojem, že ubehli štyri. Ťažko vysvetliť tento jav, keďže sa jedná o taký ťažkotonážny akčný "nářež". Ji-un Kim sa zaoberá pohnutou históriou svojej krajiny v štylizovanom žánrovom filme, čo ma nesmierne bavilo. Prekonáva počet mŕtvol v Killerovi, Komande a trúfam si napísať, že dokonca aj v Horúcich strelách 2! Všetka česť! Koho potom zaujíma, že ústredná trojica je nesmrteľná, že guľky fičia okolo nich akoby boli nabité rovnakým nábojom ako oni. No priznám sa, že po čase mi to už začalo liezť trochu na nervy. Lenže vždy sa objavil nejaký ten vizuálny, takmer až nemo-groteskný fór a bolo zase dobre. A k tomu tá epickosť, akú žiadna európska produkcia v súčasnosti nedokáže vyvolať. (11.08.2013)

Mandzuria, 30 roky min. storocia. Korejski pristahovalci / uprchlici z domovskej krajiny suzovanej japonskou kolonizaciou prichadzaju hladat novy domov do Ciny - hlavne v priemyselne sa rychlo rozvijajucej Mandzurii. Niekde na tomto uzemi sa vsak udajne nachadza aj obrovsky poklad, po ktorom prahnu viaceri... . Reziser Kim Ji-woon vyuzil historicke fakty, nielen Leoneho zanrove klasiky, korejsky Break up the Chain z 1971 (ako i subzaner tzv. "mandzuria western" popularneho v Koreji v 60. rokoch min. storocia) na natocenie vypravneho orientalneho westernu (reziserovo vlastne pomenovanie svojho diela), do ktoreho zasadil vsetky oblubene artefakty daneho zanru - zeleznica, spektrum lahko identifikovatelnych archetypov postav s koltami "proklate nizko", pompezne akcne sekvencie, atd. Sam priznava, ze v hlave uz dlho nosil a zostavoval konkretne sceny, ktore potreboval oramovat pribehom. A vysledny film mu dava za pravdu - nastastie, ale i zial zaroven. Spatne totiz nie je vobec tazke odhadnut, ktore boli tie vysnivane sekvencie - dve velkolepe, akcne a dynamicke rozmiestnene na zaciatku a ku koncu filmu su totiz natocene vskutku vyborne a zasluzene putaju vase zrakovo-sluchove zmysly (skladba Don´t let me be misunderstood sa nastastie dostala tak do traileru, ako i do filmu). Ovsem pribeh medzi nimi az prilis casto pripomina iba vyplnovaciu vatu (a to som si vedomy napr. viacerych, nielen smerom k historii, zakomponovanych podtextov). Tam kde v akcii sledujeme zive ustredne trio, v neakcnych sekvenciach su to miestami az polomrtve figurky, o ktore som stracal zaujem az nezdravo casto. Pred divakovym zrakom defiluju i viacere sceny (napr. opiova zakladna), ktore pre dalsie smerovanie pribehu nemaju takmer ziaden vyznam a zbytocne natahuju uz beztak hutnu stopaz. Film sa tak rozpada na sled scen, bez silneho puta sudrznosti. Uprednostenie prvoplanovych scen na ukor budovania (pre postavy a ich charakter) vyznamovo dolezitych linii sa ukaze nestastne v samotnom zavere, kedy motiv Finger-Choppera posobi ako oslabeny vedlajsi efekt, nez ako v skutocnosti planovany hlavny motiv konania jednej z postav (aky to rozdiel oproti profilacii postavy Harmoniky skrz seriu pozorne podsuvanych flashbackov vo Vtedy na Zapade). Tento kimchi western je tak vo vysledku jagavym pozlatkom, ktory ovsem svojou ziarou dlho nezohreje. Hmm, a porovnanie Parka s Kim Ji-woonom? Myslim, ze ide o porovnanie rovnako neadekvatne ako porovnavat napr. Finchera s Bayom. Ano, Kim Ji-woon je rozhodne dobrym korejskym Bayom... ;-) . 7/10 (11.10.2008)