Černá smrt

Anglická dráma zobrazujúca príbeh zo 14. storočia, to obvykle nie je typ filmu, ktorý by som si chcel pozrieť a priznám sa, že som moc od tohto filmu nečakal, no bol som celkom milo prekvapený. Veľmi dobrý scenár, dej mal hlavu a pätu a čo je ešte lepšie mal aj nejakú myšlienku. Na druhej strane mi vadil spôsob, akým to bolo podané a spracované a tiež herci mi pripadali trochu bez výrazu. Viem si tam predstaviť nejakých konkrétnych hercov, ktorí by tomu dodali správnu atmosféru, napríklad Anthony Hopkins v úlohe toho starého kňaza z kláštora, atď... pripadalo mi trochu suché, no napriek tomu fakt dobré. (03.12.2010)

Opravdu skvěle vystižená atmosféra tehdejších tvrdých a nekompromisních časů, napětí by se chvílemi dalo skutečně krájet. Sean Bean jako vždy potěší a ve své roli je velmi přesvědčivý, stejně jako většina dalších herců, byť většina z nich má nezpochybnitelnou výhodu naprosto necharakterní postavy, která jen mává mečem. Zápletka je dobrá, zpracování hodně drsné a surové a výrazně se opírající o naprosto děsivou krajinu. S takovýmto náboženským námětem bývá někdy film pěkný průser, ovšem tady zpracovali tvůrci příběh dost silně a poutavě, takže odpouštím i pár přehmatů ve scénáři a zůstávám spíše u chvály. (01.09.2011)

Vyneste své mrtvé.. Píše se 14.století, Stoletá válka proti Francouzům je teprve v plenkách a Anglii sužuje nemilosrdná Černá smrt (ti lidi už vážně nevěděli, jak se na den ulít z práce). No a kde se mor ještě nevplížil, tam dějí se dozajista čáry, takže jej do oněch míst v rámci křížové výpravy a politiky rovné šance raději přineseme. Pochopitelně, s božím požehnáním.. Lež a strach jako nástroj manipulace přináší záhubu napříč všemi vírami i ateismem, o tom není pochyb. Kdo ráno na záchodě rozsvítí vypínačem a považuje světlo za Boží znamení, když má pak průjem, svede to na Boží hněv a následné uklízení zasrané mísy si spojí s Božím trestem, tomu to asi budete těžko vysvětlovat, nicméně já bych nehledal ve Smithově snímku nějakou hlubokou myšlenku, či intelektuální tělocvičnu, ale jen syrové béčko s bohulibou partičkou kolem Boromira Beana (především ten plešatý, co vypadal jak tlustší brácha McConaugheyho - to byl povedený kousek), která chce do pohanské vesničky vnést trochu těch křesťanských tradic a vy si můžete mezi těma dvěma tábory přehazovat sympatie jako horký brambor. Tímto odpouštím kameramanovi, který občas zapomněl na ranního panáčka proti drkotám, i těm, kteří se ohrazují proti žánrovému označení horor. Horor přeci znamená "hrůzu" a myslím si, že osobní zkušenost z oné doby a ochutnání její vymožeností (pobyt v pohanské vodní klícce s vyhlídkou na protáhnutí kloubů mezi koňmi, či nepodařený start kacířské rakety na hranici) by ji ve většině z nás bez problému vzbudila.. (12.11.2010)

V rámci žánru je to určitě nadprůměr a umím si představit, že by se podobný námět mohl natočit nepoměrně horším způsobem. Přesto mi ten film úplně nesedí. Mé výhrady ovšem budou míjet většinu filmových fanoušků. V podstatě směřují k tomu, jestli se vám líbí literární tvorba Dana Browna nebo Umberta Eca. Oba píšou na první pohled totéž, při hlubším pohledu je mezi nimi ovšem zásadní rozdíl. Umberto Eco píše se špičkovou znalostí historie, estetiky a dobové filozofie, takže své hrdiny a jejich osudy zasazuje do z historického hlediska bezchybného prostředí, Dan Brown své dobrodružné příběhy píše s vědomím, že drtivé většině čtenářů je historická realita ukradená, takže to hází tak nějak od oka a jeho knihy při hlubším rozboru neobstojí. To pochopitelně nevadí tomu, aby měl větší komerční úspěch. Černá smrt funguje jako dobrodružný mysteriózní příběh, kdy divák může obdivovat temnou atmosféru země zasažené ničivou epidemií a střetem náboženských hodnot. Hluboké lesy, loupežníci a jejich krvavý střet s výpravou, močály tonoucí v oparu a tajemná vesnice, kde řádí čarodějnice, to všechno jsou žánrové rekvizity, které jsou zručně využité, a spolu se solidním obsazením vytvářejí i solidní divákův dojem. Jako historický příběh to ale neobstojí, protože konflikt mezi křesťanstvím a pohanstvím byl vybojovaný už o pár století předtím a křesťanství dokázalo lidovou pověrčivost a nejrůznější kulty úspěšně vstřebat. Jednotlivé náboženské hereze a konflikty probíhaly na jiné úrovni, ale to opravdu pro běžného filmového fanouška není podstatné. Spíš mi jde o takové ty scénáristické kotrmelce, jako když v bezvýchodné situaci dva vyčerpaní zajatí žoldnéři oslabení trýzněním se osvobodí z pout a během okamžiku zlomí odpor celé vesnice vzbouřenců. Přesto všechno má ode mě Černá smrt solidních 60 % celkového dojmu. (29.11.2010)

Ve své podstatě hluboce nestranný film, který jede na velice podobné vlně jako Amenábarova Agora s tím drobným rozdílem, že do své kritiky fanatismem pokřivených ideologií tentokrát zahrnuje i militantní ateismus. Nezáleží na tom, jaké ideje stojí u základu křesťanství a ateismu: jakmile se jich zmocní fanatici, není mezi nimi rozdíl, ať už jde o manipulaci, touhu po moci a nenávist k těm, kdo se mnou nesouhlasí, což může vyústit v nefalšovanou a přesnou ateistickou kopii katolického čarodějnického procesu (nekecám). Vždy, když už hrozí, že se vaše sympatie přikloní na jednu stranu, udělá Smith něco nečekaného, čím vám ukáže, že všichni jsou stejní a že „vše je to o jen lidech“. Po Ravenous a Antikristovi je pro mě Black Death za posledních dvanáct měsíců dalším důkazem, že je možné s chytrým filmem nesouhlasit a přitom ho stále obdivovat. PS: Nemám ráda, když se lidi nedokáží vyrovnat se svým očekáváním a hodnotí snímek nikoli podle toho, jaký je, ale podle toho, jaký by ho chtěli mít. Black Death není ani vzdáleně horor, očividně neaspiruje na to být horor, proč ho tedy prokristapána hodnotit jako horor? (06.08.2010)