Tokio!

Určitě jeden z nejlepších povídkových filmů, které znám. První příběh ("Židle") je sice natočený podle americké comicsové předlohy, ale svou formou i obsahem je japonský - touha zmizet ze společnosti a stát se jen pasivním pozorovatelem, je mezi mladými Japonci asi hodně častá. Dokazuje to i třeba fascinující fenomén hikikomori, kterému je věnována třetí a závěrečná povídka. A povídka druhá ("Hovno") je kulervoucí - je bizarní a šílená hodně i na Japonce... no, možná to je tím, že je spíš francouzská :) Xichty pana Merdeho i jeho obhájce a jejich zvláštní autistický jazyk už nevyženu z hlavy do konce života, i kdybych chtěl. A já ani nechci - je to úžasné. Ještě jedna perlička - vzpomínám si, že když jsem kdysi četl anotaci k tomuhle filmu v programu pražského kina Aero, splynuly mi dvě věty do jedné, a já měl za to, že se dívka z první povídky začne měnit v ... hovno. (17.03.2014)

Nerád hodnotím poviedkové filmy ako celok, tak sa budem snažiť okomentovať to zvlášť. INTERIOR DESIGN - Ničím až tak zaujímavý príbeh so štipkou surrealizmu v podaní premeny ženy v...- 3*. MERDE - Už som mal tú česť sa stretnúť s postavou Denisa Lavanta požierajúcu kvety a všetko nepožívateľné v artovom filme Holy Motors a tak ako ma Leos Carax nedostal v HM, tak ani v poviedke v TOKIO - 2*. SHAKING TOKYO - Určite najzaujímavejšia poviedka, ktorá zachraňuje celý film. Pekne rozprávaný príbeh muža, ktorý kvôli žene opúšťa svoj dom po 11 rokoch. Natočené veľmi štýlovo a dávam 4*. (17.03.2013)

Popravdě moc nechápu, jaký byl cíl téhle antologie. Všechny její povídky jsou totiž každá o něčem jiném a společné mají snad jen to, že se odehrávají v Tokiu, ale jinak nic. Možná šlo právě jen o to, aby tři různí filmaři Tokio vyobrazili po svém, ale oni místo Tokia vyjadřují spíš skutečně každý něco jiného... Nicméně, k jednotlivým povídkám - INTERIOR DESIGN - Tahle povídka se mi líbila asi ze všech nejvíc, jelikož se Gondrymu povedlo to správně (ale ne dokonale) uchopit. Má to chytrou pointu, ten bizarní zvrat do toho pasuje (mladý pár, kluk má jasné ambice, holka ale netuší co od života chce, nezapadá ani do té metropole a tak se z ní stane... no, uvidíte sami) a dokonce je do toho funkčně zapojený i humor. Takže jo, tohle se mi líbilo. (4*), MERDE - Strašně jsem se snažil v tom něco najít (třeba kritiku závislosti na materiálních věcech nebo pohrdání celým světem), ale nakonec mi došlo, že Carax nejspíš žádnou pevnou vizi neměl a jenom nechal pobíhat jakéhosi "netvora z kanálu" Tokiem, nechal ho tam dělat totální bordel včetně bombardování náhodných lidí a počítal s tím, že si v tom každý něco najde, ačkoli to v tom vůbec není. Takže je to vlastně jen lartpourlartistická vychcanost, ve které můžete vidět úplně všechno když chcete, ale ve skutečnosti je to jen naprosto prázdný film o ničem. Který navíc trvá dlouho a kromě začátku mi i přišel docela nudný. (2*) SHAKING TOKYO - Tohle stačilo víc domyslet a bylo by to skvělé. Atmosféru to má slušnou, námět hodně zajímavý, ale ve finále to celé vyšumí do ztracena a vlastně jsem ani nepochopil, co přesně způsobuje ta zemětřesení. Nejspíš to všechno mělo zobrazovat jeho psychický stav, ale nejsem si jistý - zemětřesení mělo symbolizovat jeho strach z lidí? Tím pádem proč žádné zemětřesení nebylo když konečně vyšel ven? Pochopil jsem, že ty prázdné ulice a že jsou všichni lidi jako on navěky zalezlí doma má symbolizovat to, že se s lidmi nedokáže vůbec bavit, ale třeba ta tlačítka jsem nepochopil. Nějaký smysl mi to dává, ale pořád mám pocit, že to chtělo líp domyslet a dotáhnout. Ale stejně to cením, od Ponga bych něco povedeného fakt nečekal. (3,5*) CELKOVÉ HODNOCENÍ - Není to moc konzistentní, dvě povídky jsou docela dobré, ale jedna je slabá a ani u jedné nemůžu říct, že by mě nějakým způsobem odrovnala. Celkové dojmy z toho mám lehoulince nadprůměrné, ale to mi stejně na víc jak tři hvězdy nevystačí - a víc stejně ani dát nechci. Je to spíš jen zajímavé než cokoli jiného. Jen mi teda vadí, že ze všech tří režisérů tu není ani jeden Japonec, což se dá chápat, pokud to měl být pohled na Tokio zbytkem světa, ale tím pádem zase nechápu, proč v tom jsou dva Francouzi. 3* (18.06.2021)

"Neomagický bizarní surrealismus", který jak kdyby právě vypadl z Murakamiho povídek. Dva Francouzi, jeden Korejec a tolik originality, co se na území o rozloze Tokia vleze. Hned úvodní Gondryho příspěvek nasadí laťku následujícím filmovým povídkám tak vysoko, že se zdá nemožné ji přeskočit. Což se sice následně také potvrdí, ale i tak jsou zbylé dvě povídky rovněž za neochvějných pět hvězd. Byť Merde (takový artový Toxic Avenger) je možná o něco málo delší než by bylo záhodno a Třesoucí se Tokio zase naopak poněkud nedotažené. Ovšem čert to vem, když i ten "film ve filmu" v Gondryho povídce je sám o sobě originálnější a zábavnější než děvetadevadesát procent filmů co se dostanou do naší distribuce. PS: A vůbec to není intošina pro to jedno promile cinefilů, ale naopak film s úžasným záběrem napříč diváctvem. Jen ten záběr je poněkud bizarnější než je zvykem. (27.11.2008)

Ideálne na DVD. Každá z trojice poviedok je totiž natoľko silná, až si žiada, aby s ňou divák ešte chvíľu po dopozeraní pobudol. Pauza, pár tichých minút na pretrávenie, zrovnanie si myšlienok a pocitov. Potom s chuťou do ďalšej. A ďalšej. Mohlo ich byť aj päť. Alebo sedem. Takto hravých a nepredvídateľných určite... Nech sú v jadre akokoľvek posmutnelé a opustené, dokážu prekvapiť, povznášajú. No jedna báseň! (22.06.2009)