Grave Encounters 2

Dobře. Tvůrci se rozhodli (podobně jako v případě Záhady Blair Witch), že postavy v pokračování nebudou k prvnímu dílu přistupovat jako k předchozímu dění, nýbrž stejně jako divák - i v jejich realitě byl všechno pouhý film. Díky tomu sledujeme jakéhosi teenagera, který si vyhoní u porna a pak si začne myslet, že Grave Encounters pouhým filmem nebyl. Začne obrážet retardované matky zmizelých tvůrců jedničky i akčně tajnůstkařící (přijď tam a buď tam přesně, protože tohle je kolosálně superepická událost, kterou se nesmí nikdo dozvědět, proto nás napadl ten geniální tah s filmem!) producenty a když je definitivně přesvědčen, že je Grave Encounters skutečný, napadne ho ta nejlepší možná myšlenka: Pojedeme tam a budeme taky natáčet! A to i přesto, že v předchozím videu všichni chcípli a z budovy, v níž se všechno odehrává, se nejde dostat ven! Parta dementů krátce poté vážně sbalí haldu kamer, cestou málem přejedou sekuriťáka a bez váhání vlezou do jámy lvové, načež začnou halekat: "Wow, to je vážně vono! Tady se to všechno stalo, no to je nářez!" Někde tady pravděpodobně tvůrcům došlo, že natáčí opravdu neskutečně debilní film, takže se okamžitě vykašlali na veškeré pokusy o napětí a vypustili na plátno okoukané digitální bubáky. Parta dementů změní své halekání na pokřiky typu "Všichni tady chcípneme! Já se tak bojím!" a na chvíli začne hrozit, že se z přívalu hrůzostrašnosti vážně poděláte, protože pokud jste před filmem nevypili alespoň deset piv a flašku becherovky, váš mozek příval imbecility patrně nevydrží. Sranda se začne ubírat jiným směrem, když parta dementů najde přeživšího z jedničky. Podíváme se na povinnou scénu s papáním krysy a pak se dozvíme, že k desetiletému přežití v budově digitálních strašidel stačí plánek a větrací šachta. Když konečně většina přítomných dementů zařve, dozvíme se, že bubáci chtěli jen propagační video, aby nalákali další party dementů, které budou přejíždět sekuriťáky a lézt do opuštěných cvokhausů. Ach jo. Nejhorší je, že i formálně je Grave Enfuckers 2 strašlivě zvoraný film: Je neuvěřitelně špatně sestříhaný, díky čemuž se divák chvílemi ztrácí v kontinuitě jednotlivých scén. Má špatné triky, kvůli čemuž "nejstrašidelnější" bubák vypadá jako Shavo Odadjian s digitálním anusem místo ksichtu. Děj je směšný, afektovaný, zkratovitý a zoufale nelogický. Herci jsou jednoznačně strašní - ústřední postava se permanentně tváří jako zhrzené emíčko a když se jeho kolega rozhodne natočit svou závěť, film jsem vypnul a z milosti dokoukal až o hodinu později. Nejhorší na celém projektu je, že postrádá jakékoliv ospravedlnění pro svou existenci; celou dobu se divák zoufale ptá, proč celý tenhle balast vznikl. Jeho vztah s (rovněž velice špatnou) jedničkou je tragický, nemá ambice pro vlastní mytologii, často zesměšňuje sebe i diváka a stejně často vypadá jako nezdařilý a nedokončený pokus, který na poslední chvíli v záchvatu bezradnosti někdo uvolnil do distribuce. Křečovitá recyklace použitého se snoubí se špatně zakrývanou neschopností najít atraktivní nové, každá druhá scéna působí jako něco, co chtěl mít rejža co nejrychleji vyškrtnuté ze seznamu a už to nikdy nevidět. Zatímco jednička ještě lehounké náznaky strachu způsobit dovedla, dvojka je dokonale bezzubá - nebo je snad v pořádku, pokud u hororu, který sleduju o samotě ve tři hodiny v noci, několikrát vyprsknu smíchy a během hodinového přerušení na netu googlím rozhovory s tvůrci, zda se nechtěli pouze vysmát předchozímu filmu? Achich ouvej... (28.10.2012) (méně) (více)