Město duchů

Je to zvláštní, ale nejlepší herecký výkon podal Dillon pod svou vlastní režií. Gerard má bohužel hodně malý prostor, naštěstí alespoň Stellan byl před kamerou téměř přiměřeně, čímž se samozřejmě s bravurou sobě vlastní stal nejlepším hercem snímku. Caan je sice sympaťák, ale v konkurenci dvou evropských hereckých velikánů vyznívá jeho výkon značně nejistě. Scénář filmu je poměrně zajímavý, jedná se o solidní hru na kočku a myš bez toho, aniž bychom tušili, kdo je vlastně kočka a kdo myš. Nejlepší ze všeho je ovšem režie. Nápadité hry se světlem, s mizanscénou a výborná práce při střihu tvoří dokonalou souhru při výrobě fantastické atmosféry. Dillon se bohužel se svým filmem, který měl spíše obrážet kluby a festivaly typu Sundance, trefil mezi špatnou cílovou skupinu. A zdá se, že chladné přijetí snímku ho odradilo od další autorské tvorby, což je nesmírná škoda, protože Dillon je lepší scenárista, než herec, a mnohem lepší režisér, než herec. Film sice není na čistých pět, ale vzhledem k nízkému hodnocení mu s chutí ráda kousek hvězdičky přidám. (17.08.2021)

Matt Dillon je naštvaný. A má prečo. Najväčšou záhadou súčasného Hollywoodu je fakt, že štúdiá úplne ignorujú herca, ktorý nielenže (príliš) dobre vyzerá, ale vie i (veľmi) dobre hrať, ako ukázal v 80-tych rokoch. Niečo na tej Mary je a Nebezpečné hry nie sú práve filmy, ktoré by stavali práve na Dillonovi. Naštval sa a sám zrežíroval film, ktorému tá vášeň (príliš) uškodila. Mesto duchov by vyzeralo ako podpriemerný televízny krimithriller nebyť zaujímavého, svižného strihu, takže napokon nie je až taký nudný, akým by mohol byť za iných okolností. Tie hviezdičky sú v podstate za frajera Dillona. (10.06.2006)

Obrovskou předností tohtoto exotického thrilleru je úžasná, hutná atmosféra a také způsob vystavení celého děje, kdy divák si dlouhou dobu (stejně jako hlavní postava) nemůže být jist, na čem je, a nechávalo mě to v patřičném napětí a očekávání až do konce. Matt Dillon mě vlastně překvapil hned dvounásobně – kdysi jsem ho už viděl v jedném akčním filmu z 80. let, kde mi totálně nesedl, ale tady musím uznat, že jeho ztvárnění hlavní postavy agenta zapleteného do spárů v neznámém světě bylo velmi povedené a dokázal na mě nejednou působit i charismaticky. Dokonce mě tu Dillon bavil mnohem víc, než jeho spoluhráč James Caan, kterého mám sice hodně rád, ale tady jsem měl u něj občas pocit, jakoby hrál jen na půl plynu a svým zdejším výkonem se příliš nedokázal vyrovnat tomu, co předváděl mnohem dřív zamlada. No a Dillon jako režisér je pro mě tím druhým překvapením, jen mi přijde trochu škoda, že ve své autorské tvorbě již dál nepokračoval, snad proto, že jeho debut nenašel správné publikum? Město duchů mi připadalo právě výborné i po režijní stránce včetně neobvyklého vizuálu plného ojedinělých her se světlem. Také jsem si projednou mohl užít film natočený (snad komplet) ruční kamerou konečně bez toho, aby zároveň byla v rukou „snímače“ příšerně rozklepaná ve stylu Dogmy 95, naopak velmi citlivě pomáhala zesilnit pocit neustálého neklidu a spolu se svižným střihem dodávala na mírné akčnosti. Asi bych to neviděl jako špičku žánru, pár slabších míst by se našlo, ale velmi osobitý thriller včetně několika TOP scén (netopýři!), natočený nekonvenčním způsobem, za mě ano... opět případ, kdy se zcela rozcházím se zdejším průměrm hodnocení, naštěstí v tom pozitivním směru. [75%] (28.04.2022)

Někdy je důležitá cesta a ne cíl. Město duchů je přesně takový případ. Není sice bez chyby, ale nabízí dobré herecké výkony a skvělou, téměř hypnotickou atmosféru. Je osvěžující, že v době plné digitálních blockbusterů někdo investuje svoji energii a čas do filmu, který sází na poctivě odvyprávěný příběh a autenticitu. A je smutné, že si mraky lidí pletou pomalé tempo s nudou. Každopádně Matt Dillon příjemně překvapil. (04.06.2014)

Film má několik rovin, které je třeba posuzovat odděleně, protože bohužel ne ve všech bylo dosaženo solidní kvality a záměru tvůrců. V tomto smyslu je kamenem úrazu patrně scénář. Výborně rozehraná zápletka...Následuje přesun do exotického prostředí...Zde kafkovské sevření jeho neutěšenými podnebnými a životními podmínkami, bizarními postavami (opicí počínaje, strážcem vstupu do baru konče), neustále přítomnou nejistotou, pocitem, že ONI (kdo?) O MNĚ VĚDÍ (co?)...Na tomto základě se rozehrávají další kafkovské vstupy (a la špikovací nůž v kuchyni), mezi něž mj. patří snová kráska, kterou lze získat (ano, jako ve snu nebo když FK vypráví), zákeřný komplic, nedůvěryhodný boss a jiné dusivě ambivalentní bytosti, jež vás všudypřítomně obklopují (domorodci nebo tahači za nitky? oběti nebo štváči? nevědomí nebo cynicky vychytralí? spojenci nebo zkázonosní spiklenci?). Potud dobré a vysoce potenciální, podpořeno výbornými herci (Skarsgård, Dillon, Depardieu, domorodci). Roztáčející se dějová vrtule je ale nezvládnutá - kompozičně i režijně - a ze scénáristického hlediska ji lze považovat za nedodělek, natočený patrně ve spěchu a pod časovým tlakem. Jako eventuální rehabilitace těchto záseků pak asi nepostačí jakoby nalepený a skoro parodický happy-end, byť po něm jinak každý skrytě nebo otevřeně toužíme. (23.02.2012)