Režie:
Alfréd RadokScénář:
Alfréd RadokKamera:
Vladimír OpletalHrají:
Rudolf Hrušínský, Josef Bek, Vladimír Hrubý, Ota Sklenčka, Richard Honzovič, Lubomír Lipský st., Karel Pavlík, Stella Zázvorková, Josef Zíma, Rudolf Deyl ml., Radovan Lukavský, Nina Jiránková (více)Obsahy(1)
Režisér a scenárista Alfréd Radok příběh originálně vystavěl jako fiktivní přímé televizní vysílání a je ukázkou toho, jak pracoval s časem a prostorem. Snímek byl natočen polodokumentární formou jako televizní reportáž o postavách novely Stefana Zweiga (komentátorem je zde mladý Josef Zíma). Zjišťujeme příčinu zhroucení bývalého vězně dr. Beneta (Josef Bek), který na lodi Victoria porazí v šachu světového velmistra Mirko Čentoviče (Rudolf Hrušínský). Na lodi Victoria probíhá rekonstrukce událostí oné – pro Beneta tolik osudné – šachové partie. K rekonstrukci jsou přizváni někteří svědci události. Radok si mistrně hraje s realitou a fikcí, která se nám sbíhá v jedno... (Česká televize)
(více)Recenze (36)
Dost zklamání... Zvláště v porovnání s Královskou hrou. Co jsem absolutně nepochopil je konec filmu s hysterickou Zázvorkovou. A stejně tak to naprosto odlišné vyznění filmu. V královské hře je dr. Benett nikoliv jen morálním ale i skutečným vítězem, zde se musí divák spokojit s jeho morálním vítězstvím. I herecky je prostě Bek o parník horší než Munzar. A Hrušínský je zde po většinu času zcela "nezúčastněný divák". Jediné co mě zaujalo byl ten netradiční způsob ztvárnění filmu coby televizní rekonstrukce s reportéry Richardem Honzovičem a Josefem Zímou. Nebýt toho měl jsem chuť dát i méně než tři hvězdičky. Tak moc mě to srovnání s Královskou hrou vytočilo. ()
Pseudodokumentární televizní hra zaujme právě svým nezvyklým pojetím, kdy se tváří jako živé televizní vysílání (včetně rekonstrukce případu obsazené herci). Alfréd Radok jako filmař odmítal sázet na jistotu, a je jen škoda že mu nebylo umožněno toho natočit víc. Tenhle formální experiment je vtipný i napínavý, a vlastně mě zaujal více než tradičnější adaptace Zweigovy novely. ()
S léty mám tento Radokův počin stále radši. Pustil jsem si Šach mat po dlouhé době již minimálně potřetí(?) a samotného mě překvapilo, jak mě po čase naprosto přikovala jedna scéna za druhou. Fascinovalo mě sledovat všechny autenticky vypadající sehrané rozhovory pro médiá např. s doktorem (výborný Ota Sklenčka), návštěvy rodných míst fiktivní postavy šachového velmistra v doprovodu reportérů, komentáře se zmínkami v zahraniční publicistice, rekonstrukce událostí neobvyklé šachové partie (ve hvězdném obsazení) atd... Tady se pořád něco děje, filmařsky i scénářem je to nesmírně nápadité, někdy i vtipné („Když jsem to dostal já, bodejť by to nedostal on!“), k tomu se tu rozplétává pozadí dramatu postavy dr. Kleiberta, poznamenaného hrůzyplným prožitkem z rafinovaného nacistického mučení, a díky originální formě televizního vysílání a série rekonstrukcí, retrospektiv a rozhovorů vzniká nám před očima také jedna neotřelá detektivka. Alfréd Radok pro mě tímhle strká všechny ty intelektuální Schormy ze soudobé nové vlny hravě do kapsy :o) ...dokonce i s vyjádřením odporu vůči totalitní ideologii v jakékoliv formě a hájení si vlastního stanoviska. „Podívejte se, když má někdo svůj vlastní názor, ještě nemusí být hned negramotný...“ Nesrovnávám s Královskou hrou (1980), kterou Jiří Hubač více posunul do psychologického dramatu a který zase více zdůraznil morální poselství, beru obě adaptace jako svébytné filmy, které se v něčem zajímavě doplňují, nakolik je závěr odlišný. *** Jeden z československých TV filmů, které mi nadále mění obecný pohled na kinematografii... snad až na ten zbytečně hysterický závěr se Zázvorkovou. [90%] ()
Radokova spolupráce s Bekem mi (jako divadelnímu analfabetovi) vždycky připadala hrozně exotická. Už jen kvůli tomu jsem byla na Šach mat nadmíru zvědavá. Bek mě tu po všem, co jsem s ním už prožila, opravdu nadchl. Skvělí jsou i všichni ostatní herci, včetně Josefa Zímy v roli snaživého reportéra. Radok natočil televizní hru, přičemž dal slovům "televizní" i "hra" úplně nečekaný rozměr. Napoprvé mi to připadalo až příliš košaté a místy mimo svou vlastní koncepci, ale to může vyřešit některé příští zhlédnutí, ideálně na něčem jako 4102U Mánes. ()
Roztříštěné, chaotické, zbavené základní myšlenky střetu primitivního velmistra s noblesním a kultivovaným doktorem. Příliš mnoho postav na malém prostoru těká od ničeho k ničemu. I Hrušínský byl v Královské hře o 15 let později o mnoho lepší, nedomnívám se však, že by to bylo zaviněno Hrušínským, ale spíše celkovou koncepcí provedení této inscenace. ()
Reklama