Režie:
Alfréd RadokScénář:
Alfréd RadokKamera:
Vladimír OpletalHrají:
Rudolf Hrušínský, Josef Bek, Vladimír Hrubý, Ota Sklenčka, Richard Honzovič, Lubomír Lipský st., Karel Pavlík, Stella Zázvorková, Josef Zíma, Rudolf Deyl ml., Radovan Lukavský, Nina Jiránková (více)Obsahy(1)
Režisér a scenárista Alfréd Radok příběh originálně vystavěl jako fiktivní přímé televizní vysílání a je ukázkou toho, jak pracoval s časem a prostorem. Snímek byl natočen polodokumentární formou jako televizní reportáž o postavách novely Stefana Zweiga (komentátorem je zde mladý Josef Zíma). Zjišťujeme příčinu zhroucení bývalého vězně dr. Beneta (Josef Bek), který na lodi Victoria porazí v šachu světového velmistra Mirko Čentoviče (Rudolf Hrušínský). Na lodi Victoria probíhá rekonstrukce událostí oné – pro Beneta tolik osudné – šachové partie. K rekonstrukci jsou přizváni někteří svědci události. Radok si mistrně hraje s realitou a fikcí, která se nám sbíhá v jedno... (Česká televize)
(více)Recenze (36)
Roztříštěné, chaotické, zbavené základní myšlenky střetu primitivního velmistra s noblesním a kultivovaným doktorem. Příliš mnoho postav na malém prostoru těká od ničeho k ničemu. I Hrušínský byl v Královské hře o 15 let později o mnoho lepší, nedomnívám se však, že by to bylo zaviněno Hrušínským, ale spíše celkovou koncepcí provedení této inscenace. ()
Tento film je prvou adaptáciou románu Štefana Zweiga „Die Schachnovelle“ a paradoxne zase tento román je posledným románom tohto rakúskeho spisovateľa. Napísal ho krátko pred svojou samovraždou (22. februára 1942). Román bol vydaný posmrtne a je jasnou kritikou nacizmu a vyšetrovacích metód gestapa. Príbeh sa odohráva na lodi a jeho rozprávačom je práve Štefan Zweig. Opisuje šachového veľmajstra Mirka Czentoviča, ako hrubého a neznalého človeka, ktorého počas výletu loďou niektorí šachoví fanúšikovia konfrontujú v priateľských šachových hrách. Samozrejme, že ich vyhráva s úplnou ľahkosťou. Až narazí na tajomného doktora Beneta, ktorý ho porazí jedenkrát aj druhýkrát. Doktor bol obeťou nacizmu a bol mučený zvláštnou metódou úplnej izolácie, tu sa udržiaval v kondícii pri zmysloch práve šachovou príručkou „Ušľachtilá hra“ ktorú sa naučil naspamäť. Spisovateľ Zweig približuje historickú tému, najdôležitejšiu udalosť 30 tých rokov, rozmach nacizmu a anšlus Rakúska, čo ho prinútilo emigrovať do Londýna a neskôr do Brazílie. Šach je teda jednou z jeho metafor, druhou je práve vnútorná vojna doktora Beneta. Vynikajúci film, ale pre mňa je dominantným práve remake Kráľovská hra z roku 1980, respektíve v slovenskej verzii z roku 1999, ide o veľmi silný príbeh, v jednoduchej zápletke sa rozvíja zložitosť ľudského myslenia, prežívania a jednania. ()
S léty mám tento Radokův počin stále radši. Pustil jsem si Šach mat po dlouhé době již minimálně potřetí(?) a samotného mě překvapilo, jak mě po čase naprosto přikovala jedna scéna za druhou. Fascinovalo mě sledovat všechny autenticky vypadající sehrané rozhovory pro médiá např. s doktorem (výborný Ota Sklenčka), návštěvy rodných míst fiktivní postavy šachového velmistra v doprovodu reportérů, komentáře se zmínkami v zahraniční publicistice, rekonstrukce událostí neobvyklé šachové partie (ve hvězdném obsazení) atd... Tady se pořád něco děje, filmařsky i scénářem je to nesmírně nápadité, někdy i vtipné („Když jsem to dostal já, bodejť by to nedostal on!“), k tomu se tu rozplétává pozadí dramatu postavy dr. Kleiberta, poznamenaného hrůzyplným prožitkem z rafinovaného nacistického mučení, a díky originální formě televizního vysílání a série rekonstrukcí, retrospektiv a rozhovorů vzniká nám před očima také jedna neotřelá detektivka. Alfréd Radok pro mě tímhle strká všechny ty intelektuální Schormy ze soudobé nové vlny hravě do kapsy :o) ...dokonce i s vyjádřením odporu vůči totalitní ideologii v jakékoliv formě a hájení si vlastního stanoviska. „Podívejte se, když má někdo svůj vlastní názor, ještě nemusí být hned negramotný...“ Nesrovnávám s Královskou hrou (1980), kterou Jiří Hubač více posunul do psychologického dramatu a který zase více zdůraznil morální poselství, beru obě adaptace jako svébytné filmy, které se v něčem zajímavě doplňují, nakolik je závěr odlišný. *** Jeden z československých TV filmů, které mi nadále mění obecný pohled na kinematografii... snad až na ten zbytečně hysterický závěr se Zázvorkovou. [90%] ()
Nevím, co by tomu řekl Stefan Zweig, ale mně se ta nápaditá drzost, se kterou se jeho předlohy chopil Alfréd Radok, líbila ohromně. Natočil fiktivní TV vysílání, ve kterém někteří herci hrají sami sebe, někteří někoho jiného... A další, ti snad ani sami nevědí, jestli jsou herci nebo kým vlastně jsou. Reportéři jim skáčou do řeči, osvětlovači strkají do obrazu světla, na scéně panuje zmatek a do toho všeho vstupuje dokumentární film, který by mohl klidně být o Járovi Cimrmanovi. Atmosféra je povětšinou vtipná, ale umí i zamrazit. O sedmnáct let později vznikla už přece jenom tradičnější adaptace Královská hra, v níž si Rudolf Hrušínský postavu šachového velmistra zopakoval. "Když on je mu pan Hrušínskej tak podobnej." ()
Dosť zmätená televízna reportáž z pátrania po priebehu udalostí okolo šachovej partie. Celý čas zmätok rastie, postavy sa navzájom prerušujú, reportér v teréne viac zavadzia, ako pomáha, až je tu nečakaný koniec. –––– Využíváme této technické přestávky, abychom vám ukázali kopii cestovních šachů mistra Mirka Čentoviče. Jsou to docela prosté figurky, ale zcela zvláštní výzdoby... –––– Já koukal jak blázen. On mě to dal. Na šup jsem byl šach mat. ()
Reklama