2012

Tak tohle ne ... První hodina mne velice příjemně navnadila tím, jak se pomalu, ale jistě "něco dělo" ... Absolutně dokonalé triky a efekty, kdy se USA propadá do země, mne doslova posadily na prdel a říkal jsem si, že příběh sice tradyčně americky trapnej, ale ty triky jsou úúžasný ... jenže pak se tyhle extra efekty nějak vytratily a já druhou hodinu sledoval poletování rodinky letadlem a popojížděním automobily všude možně s tím, že jsem spíš sledoval "katastrofickou komedii", kde se nic nebralo vážně a všechno v nadneseném duchu chtělo diváka spíš pobavit veselými "cinema-americkými šprými", které jsem fakt nepobíral ... A pak panu presidentovi spojených států spadla na hlavu letadlová loď ... Třetí část už bylo něco tak podivného, že jsem měl pocit, že se film nějak přepnul na Cameronův "Titanic" a trapnost, nuda a prodlužovaná debilita zavodněné "Noemovy archy", a opravování jejích zaseknutých dvířek mi už hlava fakt nebrala ... Ano, tohle je skutečně katastrofický film ... katastrofa americké kinematografie ... 2 hvězdy za efekty, kterých zde bylo na tu stopáž stejně málo ... (19.01.2010)

První dvě hodiny jsem si říkal, že plný počet tomu nenarvu jen za to, že americký prezident Roger Murtaugh při pohledu na valící se vlnu nezahlásil „I’m too old for this shit!“, tu třetí jsem přemýšlel nad tím, proč musel Emmerich k té svojí ‚bestofce‘ nacpat ještě i bonus, kvůli kterému budu mít problém to vydrat na tři. Ale spokojené pocity převážily. Společně s Kloserem si umí dělat prdel sami ze sebe, zahraniční politiky i žánrové neplechy, které vyvedli už nespočetně. Sice mi ten závěr (nejnudnější věc, co kdy tenhle nejameričtější němec natočil) bude ležet v žaludku dlouho, ty trikařské over the top orgie, fajn herci i vlastně celá ta nadsazená atmosféra, to na čtyřce udrží. Druhá projekce skrz DVD tomu ale nepřidá. (19.11.2009)

DEN NEZÁVISLOSTI sice nepřekonán, ale pachuť z 10 000 LET PŘ. N. L. razantně spláchnuta a první místo mezi letošními destrukčními blockbustery suverénně obhájeno. 2012 nelze dost dobře nic vyčítat (ok, kromě poslední zbytečné půlhodiny), protože si na nic nehraje a většinu času královsky baví. Při průjezdu bortícím se L.A. se budete sápat po joysticku, budete se smát letadélku srdnatě unikajícímu před katastrofami a hláškujícímu ruskému miliardáři a budete napjatí, jak to proboha celé skončí (nastavovaným koncem). Co se nebudete - nudit. Druhý nejlepší katastrofický Emmerich. (13.11.2009)

Emmerich jako režisér nemůže překvapit, protože je v podstatě monotématický. Jeho přednosti a nedostatky jsou divákům důvěrně známé, takže i jeho nejnovějšímu dílku by se měl velkým obloukem vyhnout ten, kdo od filmu očekává něco víc než bombastické efekty a akci. Jeho pojetí konce světa se dá nesmírně snadno napadnout a z intelektuálních pozic zesměšnit. Jak je to u něj tradiční, rezignuje ve svém vyprávění i na tu nejzákladnější logiku, drze používá ta nejobehranější žánrová schémata, do svého filmu cpe bez uzardění všechny možné popkulturní symboly od princezny Diany po Monu Lisu, dialogy jsou stupidní, jak je u něj již zvykem, je to celé těžce americky patriotické, prosáklé nasládlými rodinnými hodnotami, děj je předvídatelný a postavy jasně čitelné. Prakticky od počátku si zkušenější divák dokáže odvodit, která z postav přežije a která je zaslouženě potrestaná za své "hříchy". Na druhou stranu, pokud se člověk na jeho kousek dívá s nadhledem, při vší své hlouposti je to zábavné, slušně odsýpající, dobře obsazené jak po stránce typové, tak z hlediska hereckých výkonů. Rozhodně nejde o film, ke kterému bych měl byť minimální touhu se v budoucnu vracet, ale jako popkornová jednohubka je to na jedno podívání snesitelné. Celkový dojem: 50 %. (13.12.2009)

Ideově zaseklé v devadesátkách, rozpité jako stopáží, tak ratingem (klidně na film vezměte babičku, bude se dobře bavit) s jako obvykle civilním Cusackem v hlavní roli. Emmerich si ale spirálovitý sestup ke stále absurdnějším scénářům, nebo spíš chatrně maskovaným záminkám k likvidaci planety, plně uvědomuje, a tak diváka bombarduje ohranými klišé, často dotaženými ad absurdum, kdy se odněkud vynoří hláška nebo řešení, které byste čekali spíš od Toma a Jerryho. O občas vrávorajících tricích a okaté docukameře (digitál prosvítá jen na některých místech) už tu řeč byla, ale 2012 je většinu své mamutí stopáže dechberoucí, zábavná a předvídatelná tak akorát, aby se udržela v mantinelech přihlouplé zábavy pro eskapisty, nasteroidované egem německých puntíčkářů za kamerou. K bezkrevnému techdemu má Emmerich daleko, k opravdovým devadesátkám taky, ale touhle opožděnou letní petardou byste na velkém plátně pohrdnout neměli, i přesto, že posledních třicet minut budete víc zkoumat dno popcornového kýblu, než dění na plátně. :) 7/10 (05.11.2009)