Písně o lásce

Abych byla upřímná, tak samotný příběh milostných propletenců a smutku bych ohodnotila tak na tři hvězdy i když byl podbarven melancholickou náladou pařížských ulic a bytů. Ale musím přidat jednu hvězdu za ty moc hezké písničky s výbornými texty, herci sice nebyli žádní velcí zpěváci, ale se svými příjemnými hlasy a francouzštinou jim dodali potřebný šarm, takže se to velmi dobře poslouchalo. Dokonce tak dobře, že jsem si hned sehnala příslušný soundtrack. (02.12.2013)

Zajímavý film s pěknými písněmi. Celý příběh se odehrával trochu jinak, než jsem očekával, ale to je jen ku prospěchu věci. Film není zrovna obsáhlý, často si vypomáhá písněmi, něco naznačí, jiné neřekne vůbec, ale nejkrásnější na tomhle snímku je, že člověk může postupně objevovat jeho smysl, motivaci počínání hrdinů, vztahy... Rozhodně bych ho neoznačil za prostoduchý muzikál. (10.11.2008)

Být na místě Ismaëla, ode vší té péče okolí uteču někam hodně daleko; čekala jsem, kdy se mu začne nabízet i Juliina matka. Ale kdoví, asi ty pobídky potřeboval, aby se mohl rozhodnout, co dál. Sympatická kamera, sympatický Louis Garrel, nevtíravá hudba. Jen obsah těch písní mi přišel chtěně poetický - a taky se zdá, že Francouzi si pod pojmem muzikál představují trochu něco jiného než já. Přes počáteční rozpaky se nakonec přikláním k vyššímu hodnocení. (21.08.2010)

Aime-mois moins, mais aime-mois longtemps. 1) Civilní snímek je zasazen do 10. obvodu současné Paříže. Vystupují zde dnešní mladí lidé, kteří nově řeší věčné otázky o původu a projevech milostné lásky. 2) 37letý přitažlivý scénárista a režisér Christophe Honoré přizval svého "dvorního" skladatele 33letého Alexe Beaupaina (hudba a texty písní) a spolu vytvořili specifický muzikál, spíše jen psychologický film s lyrickými písničkami. V hlavní roli Ismaela se blýskl přirozený 24letý Louis Garrel. 3) Homosexualita je pro aktéry příběhu jednou z mnoha tváří lásky, asi jako barva vlasů nebo dohadování o tom, jestli raději svíčkovou nebo rajskou. Je nesmírně osvěžující být svědkem nenucené lehkosti, toho pověstného francouzského šarmu, který, jak s radostí divák konstatuje, nevymírá, jenom se transformuje do době případných forem a tvarů. Petite garce, qui je préfère - tu le sais mieux que moi - je préfère que tu sois légère - a la guerre à trois. 4) Jako peříčkem se film dotýkal mé okoralé duše, tak subtilně, že jsem doteky chvílemi ani necítil, ale vím o nich, jsou tam a už nyní se těším, jak si je při opakovaném sledování filmu opět zpřítomním. (12.05.2013)

"Les Chansons D'amour" je dalším dílem spadající do kategorie francouzských "light muzikálů". Jednoduché a velmi dobře zapamatovatelné melodie spolu s francouzštinou a stylizací do každodenního života bez velkých choreografických excesů, vytvářejí dobře fungující ozubené soukolí, které fungovalo už v detektivním "8 femmes" Françoise Ozona nebo v letní komedii "Crustacés et Coquillages" Oliviera Ducastela. Příjemné a vizuálně zajímavé (jízda Ludivine Sagnier noční ulicí) dílo s okouzlujícím Luisem Garrelem v hlavní roli. (07.06.2008)