Líbáš jako Bůh

Neuvěřitelný film. Do kina jsem na to šla z recese, čekala jsem další Sněženky a machry po 25 letech, kteří byli nejen bez děje, ale i šíleně nudní; no a odcházela jsem ve skvělé rozesmáté náladě. Líbáš jako Bůh je totiž kravina, ale kravina zasahující do dvou extrémů, někdy je veskrze příjemná, jindy je tak blbá, až je dokonalá. Poledňáková zjevně neumí kombinovat obraz se zvukem, protože ať mi jinak někdo vysvětlí, proč proboha zničehonic začne hrát na plný koule Miro Žbirka. Jenže když je kino narvané, vy jste v kině s přáteli a ve veskrze dobré náladě, a když sledujete, jak je celý sál - kde výrazně kazíte věkový průměr - baví, nakonec se začnete smát taky. A je už jedno jestli tomu, že je ten film tak úžasně vtipný, nebo tomu, že je tak dokonale debilní. Jo, a abych nezapomněla. Jednou chci mít za muže chlapa jako je Jiří Bartoška. (22.02.2009)

Řekl bych, že tento film je všeobecně podceňovaný. Poledňáková sice už asi nikdy nebude ve své excelentní formě, jak tomu bylo na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, ale po naprosto příšerném Jak se krotí krokodýli natočila komedii, kterou sice udržují nad vodou jednak dobří herci, jednak vyumělkované hlášky (z nichž i tak vám některé vlezou pod kůži - "Na to ti sere bílej tesák") - na druhou stranu film ty necelé dvě hodiny táhne poměrně slušně, a přestože je spíše pro střední (a snad i ještě starší) generaci, nevyhýbá se některým trapným pokusům o žerty a nečeká nás nic jiného, než absolutně přehnaný happy ending, celkem se pobavíte. (11.03.2009)

To je ptáček, poledňáček. V poklidu a s úsměvem na vrásčitém gesichtu přestárlé kokety vhodila v svět píčovinu, mající naznačit, že stáří cti a sexappealu netratí. Tudíž babči ohozené v šifónovém pytli a dědoušci s rádiovkou mají nový podnět. Dnes již nemusí pouze konat tanyny za poslechu Edy a Šaška, mohou též odložit na pár let nákup nutných léků a za ušetřený peníz vyrazit třeba na párty, do světa, do hor, prostě kde všude je to správné místo na romantické styky, které jim zpříjemní podzim i zimu života. Všechny figurky v tomto veledíle jsou i přes dávno prodělanou menopaouzu či prostatu středně rostlého melounu natolik hyperaktivní, že i přes infarkty, střídající se v úderném tempu s mrtvičkami, zběsile směřují k cíli. Kterým je.....asi si ještě vrznout, nebo nevím. Holubice sehraje megeru na počkání, Kaiser se evidentně nevzdal záliby v ohnivé vodě ani při natáčení této parodie a Bartoška se prohulil k přesvědčivému ztvárnění cynického, impotentního astmatika. (13.08.2012)

Děti se straší polednicí....diváci Poledňákovou. Tenhle zločin proti příčetnému publiku je kombinací mnoha skutkových podstat v rámci úderných hesel "Nebát se a nAkrást", "Zatloukat, zatloukat, zatloukat" a "Nokia, connecting people. " Vznikla specificky česká spatlanina, do které MP přihodila zahraniční suroviny v podobě hudby z Love Actually (ubohá Norah Jones), motivů a neobratných vykrádaček z Lepší pozdě nežli později, výkvět českých celibřitek a svému husákovským reálným socialismem odkojenému publiku dopřála simultánní orgasmus pokaždé, když některé z postav přišla smska. Trpícímu divákovi budiž útěchou, že jeho martyrium se nestupňuje, ale pouze opakuje, což vede k několikanásobnému zacyklení děje, kdy se tatáž kolize a tatáž krize opakuje, takže si i velmi retardovaný divák přijde na své. Zásadním tématem je tu opět, jak jinak, nevěra, která kvete v každém věku. Jediný pokrok oproti předchozím tematizacím nevěry coby českého národního sportu je tu aspekt technologických vymožeností a pokroku s nimi spojených. Poučením zřejmě je, že nevěra za pomocí internetu a mobilu je sice ohromně "free, cool, in", nicméně důkazní materiál a googlizace potenciální sokyně je směšně jednoduchá, tudíž je lépe a pohodlněji provozovat systém grupáčový. Líbáš jako Bůh je totiž zvláštním bačkorovitým způsobem cynické, zkažené a podivně zkorumpované. Jakýsi ostrůvek pozitivní deviace představuje minimálně herecky Jiří Bartoška, který ze svého mimoprostoru s nadhledem glosuje oceán imbecility kolem. Glosátorskou pozici lázeňského šviháka oslabuje fakt, že žádná postava a žádná linie nedává smysl, a chaos se ve smrtící stopáži komentuje těžko. Velká rána na závěr: jsou filmy, které jsou tak špatné, až z nich hýkáte smíchy. Tenhle k nim nepatří. 1/10. P.S. Na rozdíl od Tetsua chápu normalizaci se všemi příznaky jako období cca 1969-75, podle mě film nese dědictví spíš husákovského socialismu života v tzv. šedé zóně, kdy se údajně nedalo než zanášet u sousedů a chalupařit na vlastním... (18.02.2009)

Poněkud stupidní a naivní povídka vhodná možná tak do bakalářů je zde roztahaná na 2 hodiny. Poledňáková si navíc tradičně nemohla odpustit scénky, kdy fakani řeknou nebo udělaj něco "hrozně legračního". Naštěstí to nedosahuje takový obludnosti jako třeba S tebou mě baví svět, ale stejně mi to ukrutně lezlo na nervy. Jinak se ve filmu občas najde i nějakej ten povedenej vtípek, ale ty lepší okamžiky se ztrácej v záplavě naprosto dementních a trapnejch pokusů o "humor". Jinak DVD s timhle filmem mi půjčil jeden člověk s tim, že je to úplně super komedie a že to musim určitě vidět. Tak to mu teda zejtra pěkně poděkuju... (13.11.2009)