Skrýš

Tak jsem se zase po dlouhé době u hororu aspoň trochu bál. Velmi příjemné překvapení. Zajímavý děj se spoustou napínavých míst. Občas je to sice docela zdlouhavé, některé scény si mohli odpustit, ale celkově film působí velice silně. Ústřední herecká dvojice to zvládla na jedničku. 70% (02.11.2010)

Mám rád mysteriózní thrillery/kriminálky s pořádnou dávkou napětí a hororovou atmosférou. Hlavním lákadlem zde bylo opravdu herecké obsazení a i já se přidávám k těm, kteří mají Julianne Moore rádi. Nesouhlasím však s tvrzením, že se film (potažmo scénář) opírá o originální myšlenku. Spíše bych to nazval neokoukanou. Ti co znají starší asijské horory natočené před (Kruhem, Nenávistí, atd.) ví, že než začala z každého druhého filmu odevšad vylézat černovlasá dívka, byly mimo jiné naplní jejich filmů i hříšné duše, pojídači hříchů (duší). Stejně tak americký film The Order (2003) se zabýval podobnou tématikou. Scénárista Michael Cooney však velice rád používá ve svých pracích schizofreniky trpící rozdvojenou (někdy i více) osobností o čemž nás už přesvědčil dříve. Tady se mu však podařilo ve spolupráci s dvojicí režisérů vytvořit lehce nadprůměrnou psychologickou jízdu, při které se rozhodně nudit nebudeme. Já patřím k těm, kterým se líbila hlavně první polovina filmu. Prvotní oťukávání doktorky a jejího pacienta v sobě skrývalo ono kouzlo nevědomosti, kdy divák ještě nemá ani tušení, kterýmže směrem se bude zápletka ubírat. Postupné poodhalování děsivého případu bylo doprovázeno slušnou dávkou napětí a atmosféra v tu chvíli jela na plné obrátky. Jenže zhruba za polovinou stopáže tomu začala docházet šťáva. Začali se tu až nehezky rozmáhat pánbíčkářské kecy a ani atmosféra už neměla ty správné grády. Navíc mi přišlo, že se v tom začali tvůrci nehezky plácat. Dostavily se nelogické kopance a mysteriózní kouzlo bylo jako mávnutím kouzelného proutku fuč. Závěr se mi nelíbil vůbec.60% (05.02.2015)

Já prostě nesnesu tu dementní schematičnost náhod, útoků na blízké kolem hlavní hrdinky, přesunů na vzdálenost 50 mil za 3 minuty, konvertování obrázků do 3D a pak na zvukovou stopu, ran do hlavy o skálu (protože to přece musí být skála, že?), po kterém se nikomu nic nestane. I na thriller tohohle typu je tu těch typicky gulášoidních wtf momentů až moc. Škoda Julianne, která roli pojímá tak svědomitě a má zjevně pocit, že hraje v minimálně o třídu lepším filmu. A celé vyznění? No tak, s tím neuspěli ani nedávno bratři Hughesovi za mnohem výpravnější rozpočet. (31.07.2010)

Pokud se někomu nelíbí vaše osobnost, měl by mít alespoň tolik slušnosti, aby vám řekl která! Podivná "švédská dvojka?" absolutně bez kreditů, co patrně udělala kvalitní "sandwich" nějakému americkému producentovi, jehož jachta ztroskotala u Stockholmu, servíruje žánrový Eintopf, do kterého sice namíchala všechny své oblíbené ingredience, ale ve výsledku máte stejně to gastronomické Deja-vu, že už jste to někdy někde jedli. (17.08.2010)

Sympatická J.Mooreová, která umí dobře hrát, je zmítána pochybnostmi o svých pravdách ohledně tak zvaného rozštěpení osobnosti. Pro mne působivý mysteriozní thriller na hranici horroru ( takovéhle věci se běžně nedějí, ne? a trocha strašení zde také je), s výbornou hudbou i kamerou, několika nádhernými atmosféricými momenty - auto projíždí ponurou pozdně zimní krajinou, třepetající se noty na prádelní šňůře, či chvíle zamyšlení a ohrožení. Pro našince je asi problematický motiv víry v Boha a její ztráty, obecně se ale na to dá dívat tak, že pokud člověk ztratí jakoukoliv víru, je sám ztracen. Divák si postupně vybaví rozličné duchařské horrory zejména asijské produkce, ale třeba i Pojídače hříchů, nebo Akta X. Za hlavní postavu, výše vyjmenované a skvěle temné přírodní scenérie dávám 4*. A potěšily mne záběry na dva plakáty - Joy Division a Night of the Living Dead... (26.10.2011)