Poslední dům nalevo

Ani chvilku nuda... Vyborna atmosfera, celkom obstojni herci a dost ma mrazilo uz od samotneho zaciatku. A hudba mala na tom obrovsku zasluhu. Neda mi neporovnat s Eden Lake, kde som sa smiala nad nelogickostou spravania postav, ale tu je vsetko krasne logicke, neuveritelne chladne a brutalne. Ale drzala som im palce, dufala som, ze to zakonci nejaky efektny zaver a som happy, ze pan doktor mal ku koncu este kreativne myslenie :D (23.03.2009)

Asi jsem blázen, když dávám tak dobrý hodnocení, ale je to jeden z nejlepších hororů co jsem viděl, ze začátku mne to tolik nebralo, ale od půle jsem změnil názor, napětí se dalo krájet. Určitě mne tento film dostal především tím, že po lese neběhá nějaký zmutovaný neandrtálec a děj mne přišel věrohodný a reálný. Doporučuji především lidem, kteří už mají dost podobných filmů jako je Pátek třináctého atd. ( Hodnocení: 9/10 ) (08.01.2010)

Řemeslná kvalita tohoto thrilleru (mylně považovaného za horor) mě bezmála šokovala. Tvůrci osekali veškerý zbytečný balast, vypustili většinu laciných teen-propriet, korektnost nechali mírně couvnout a soustředí se na zdrcující válku nervů v komorním prostředí. V chladné zelenomodři lesního prostředí se pěstuje zejména nepolevující napětí a obdivuhodná schopnost chvílemi zastavit dech. Některé momenty rozebírají veškeré představy o dobru ve vesmíru (scéna, kdy matka vchází do domu, zatímco její umírající, znásilněná dcera se plazí opodál v bahně, je hodně silná) a je jen škoda, že charaktery postav nemají větší hloubku, ani nejsou staveny před morální dilemata, jak tomu bylo v Pramenu panny, původním vzoru pro tento film. Napětí hraje hned na několika hřištích - dostane se dcera domů? Dokáže varovat rodiče? Zjistí zabijáci, u koho nocují? Všechny tyto otázky jsou navíc průběžně gradovány a scény násilí jsou natočené s prazvláštní fetiší, takže tu občasnou přestřelenost alá kladívko v hlavě lze odpustit. Monica Potter překvapivě dobře hraje, Sara Paxton je krásná holka a psycho výraz Spencera Treata Clarka (někdejší dětské role v Gladiátorovi nebo Vyvoleném) z hlavy jen tak nedostanu. Závěrečná bitka se sice promění v klasické thrillerové klišé, kde se pravděpodobnost moc nenosí, ale jinak jsem po nízkých očekáváních nadmíru spokojen. (07.10.2009)

,,Nevím, jestli si chci pamatovat dnešek“. ,,To nikdy nevíte“. ,,Možná jo, máte štěstí…“ Dvě kočky v totálním ohrožení. Drsní záporáci – na můj vkus až moc. Tyhle sadističtí parchanti nejsou můj typ. Ale strach mám, to jo. Je zajímavý čekat, kdy to začne. A vlastně i co. Bojím se rád a tohle stupňování napětí je něco pro mě. Holky nechápou, že míra hlasitosti řevu nesouvisí s tím, jak s nimi bude zacházeno. Nemám rád, když se ubližuje hodným lidem. I když se chovají divně. A nechápu, proč všichni říkaj ,,to bude dobrý“. Ale třeba napětí dobrý je. Nemám se dívat v noci sám! Tak to máme znásilnění, bodání nožem do břicha, střelba, nač lidi propichovat, když máme drtič, kladivo a na závěr – ale to jen tak pro pobavení… Jo, z toho mám strach. To se klidně může stát. Nikdy si nekoupím chalupu někde v prdeli! Opravdu tohle moc nemusím, protože hrůza na noc není dobrý společník. Nechcete jít spát se mnou? Asi se budu bát…. PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ** NAPĚTÍ **** (02.10.2009)

Původní „Last House on the Left“ pojímal motivy násilí a pomsty exploatačně. Remake ze stejného příběhu vychází k fyzicky intenzivnímu thrilleru. V obou případech se jedná o typické produkty své doby. Zatímco Cravenův originál je esencí laciných brakových bijáků ze sedmdesátých let (drogově poblouzněná nesourodost vyprávění; třeskutě ubohá forma; zkazky o filmu, jeho interpretace a ostatně i jeho slogan z plakátu jsou mnohem podnětnější a dramatičtější než film samotný), stejnojmenná novinka je zase stylově čistá žánrovka dle současných mainstreamových norem. Nicméně zatímco Craven se vůbec nezatěžuje otázkou legitimnosti či etičnosti pomsty, tentokrát film v absolutním finále přichází se zneklidňující tečkou, která happyendu dodá zlověstně mnohoznačný rozměr. Jistě, nový „Last House on the Left“ není originální, nicméně to nebyl ani Cravenův „originál“ (lépe řečeno brakové přiznané přepracování Bergmanova „Pramenu panny“). Ale narozdíl od Cravena dokáží tvůrci nové verze starý koncept obohatit (viz závěr) a především uchopit koncepčně a konzistentně. Více v recenzi na Aktuálně.cz. (15.05.2009)