Killing Ground

Samoúčelná brutalita a násilí vám ještě nezaručí, že natáčíte dobrý film. Australané se poslední dobou opravdu vytáhli a co rok přispějí něčím opravdu až překvapivě povedeným, bohužel v tomto směru už to se snaživostí až přehnali. Herecký výkony a prostředí nemaj chybu. Ty dvě hovada máte scénu co scénu chuť zašlapat do země a obětem fandíte a je vám jich líto. Jenže Power tlačí na pilu a když udělá z batolete baskeťák, už i já sem se díval jinam a to že nejsem žádnej vořežprut a v brutální akci si chrochtám. Ale čeho je moc, toho je příliš a konec se teda nepovedl vůbec a toho pesimismu bylo už nějak moc. Řemeslně v pořádku, atmosferické a brutální, bohužel až přehnaně brutální. Méně, je někdy více platí i v tomhle směru.60%. (10.10.2017)

Co k tomu říct. Je to takové snaživé béčko, které má trochu netradiční osnovu, co se týče kompozice děje. Postavy jsou představovány postupně během časového prolínání a přesto, že vám vše zapadne, asi nebude každý zcela spokojen. A to asi hlavně kvůli malému množství gore. Je tam v podstatě jen jedna zvrácená scéna s plechovkami, jinak se drží rejža ve značný míře u země. (04.09.2017)

Začíná to vypadat, že kempování v Austrálii je stejně nebezpečné, jako chytání bronzu na střeše velitelského centra IS v Rakká.. Dvě nelineární dějové osy (jakkoliv odhadnutelné) přidávají na napětí, oběti i kriminální živly jsou už od začátku exponovány tak, že není místo pro lhostejnost ani odpuštění, vyvrcholení si originálně pohrává s lidskou slabostí a goreprostý Damien Power jako bonus naservíruje několik opravdu drsných momentů (batole za zády Samanthy, celá scéna se střílením plechovek). Nevím, čím to je (snad odkaz trestanecké kolonie), ale Australané umějí natočit thrillery/horory prosté nadpřirozených prvků a přitom plné hmatatelného a velmi intenzivního zla.. P.S.: Nezmar Ollie byl snad vytvořen Skynetem. Chce se mi věřit, že to zvládl.. (30.08.2017)

Keď sa mladý pár vyberie na dovolenku do austrálskych lesov, objaví na mieste opustený stan a auto, ale tomuto faktu nevenujú pozornosť a dúfajú, že možno spoznajú nových táborníkov. Keď sa však dlhé hodiny nikto neobjaví, začínajú tušiť, že s miestom niečo nie je v poriadku. Na útek je však už príliš neskoro a začína pre nich boj o prežitie v divočine plnej nebezpečných nástrah. - V Austrálii už viac ako 10 rokov vznikajú bezpochyby najlepšie Hixploitation horory a Killing Ground je výborným subžánrovým príspevkom, ktorý skráti dlhé čakanie na Wolf Creek 3. Hlavné postavy sú sympatické a dokážu konať v rámci možností inteligentne, takže sa s nimi dá súcitiť. Natočené je to slušne, a aj keď si kvôli nízkemu rozpočtu tvorcovia nemohli dovoliť vela rekvizít, úplne si vystačili s príbehom, ktorý sa odohráva z velkej časti len na niekolkých kilometroch štvorcových. Musím pochváliť ešte aj zaujímavé a odlišné postery, ktoré pekne lákajú. Tvorcom sa nepodarilo priniesť nič nové, ani nič, čo by urobilo perfektný dojem, ale ako subžánrový kúsok to funguje perfektne. + herec z Scare Campaign (05.08.2017)

V životě skoro každého alespoň trochu promiskuitního a rentabilně smýšlejícího muže jednou nastane okamžik, kdy zjistí, že je daleko jednodušší, ekonomičtější a zcela bez marginálních následků prostě si vyhonit a jít spát. Před takovým randem s pravačkou si totiž nemusíte holit koule, vytrhávat chlupy z nosu, cákat se předraženýma feromonama od nějakého francouzského teplouše, ani si pak strkat nitrák pod jazyk, kdyby se na vás figurantka snažila udělat dojem. Navíc ušetříte pěkných pár Smetanů za všechny ty večeře a kina, nikdo se k vám ráno nechce stěhovat, aby se stal generálním manažerem vašeho volného času, neomezeným uzurpátorem vašich kreditek a po tajném vysazení antikoncepce matkou kurevsky drahých nežádoucích konsekvencí vašich avantýr. Také dosud nebyl zaznamenán jediný případ, kdy by pravačka někoho s kyselým xichtem nutila zvedat na hajzlu prkýnko, mýt si každý den nohy, dávat nádobí do myčky, uklízet ponožky ze sedačky, týdenní svršky ze svého oblíbeného odkládacího křesla nebo shazovat panděro. Pravačka rovněž nikdy nepičuje a nevydírá upíráním základních potřeb, pokud se vrátíte zchvácený z práce v čase „zcela neakceptovatelném pro „normální rodinný život““, ani vám žárlivě hned ve dveřích neočichává přirození a nesjíždí lupou cizí vlasy na kvádru, když přijedete ze služebky, na které jste ji pro samá složitá jednání neměl čas zvedat telefony a řešit „životně důležité“ totální kokotiny. Nebo je zde druhá varianta, prostě se na všechny ty dobré rady vysrat a vzít pak tu panovačnou krávu do Austrálie kempovat. Disponujete-li rychlýma nohama a dostatečně pevným charakterem, máte tam docela slušnou šanci, že nějaký páreček retardovaných vidláků váš problém elegantně vyřeší a vy z toho vyváznete se zdravou pravačkou a poučením, nedělat už příště pičoviny. Problém ale je, že pokud jsou ti burani takoví nezáživní, málo úchylní a nedostatečně brutální ňoumové, a vy navíc strávíte poměrně dost času tupým čuměním do buše, než na ně vůbec narazíte, může to být nakonec celkem pruda a vy se odtamtud budete vracet sice osvobozen, nicméně značně znuděn. No selaví, většina důležitých rozhodování v životě vesměs probíhá výhradně mezi menším a větším zlem. Jako například v případě dilematu při hodnocení tohoto filmu. Když prostě nejsou k dispozici solidní čtyřky, jsou pak lepší pevné dvojky nebo trochu povislé trojky? A není to vlastně v konečném důsledku jedno? (08.09.2017)