Vítejte u Ch'tisů

Tenhle film byl opět jedním z těch, ke kterýmu přijdete aniž byste věděli i název filmu a postupně vás film překvapuje. Bienvenue chez les Ch'tis nám pustili poslední den Letní jazykovky, přičemž jsem spal ani ne 3 hodiny a na začátku jsem byl rád, že jsem v přednáškárně neusnul. Každopádně tenhle film mě udržel vzhůru, dost mě pobavil a taky trochu vyděsil, protože za pár týdnů bych ,,tam na severu,, měl být :). (31.07.2011)

S Kadem Meradem v hlavní roli jsem trochu bojoval, ze začátku si mě příliš nezískal a možná jako pro druhou hlavní postavu musela nějaká ta doba přejít, aby mě jeho Philippe aspoň v některých scénách úspěšně bavil či začal být plně sympatickým. To s Dany Boonem bylo úplně jiné, jen čo še na šcéně še švým šábavně štylovým příšvukem i vtipnou mimikou objevil, šačal jšem še taky naplno šmát. :-)) Po třech viděných autorských filmech Danyho Boona zjišťuji, že mi mnohem více sedí jako herec, než jako režisér. Vitejte u Ch'tisů má u mě vesměs podobné klady i mínusy jako Nic k proclení a vlastně i (pro mě značně slabší) Zásek: na jedné straně sympaticky nákažlivé Boonovo komické herectví, tady navrch i s pěknými hudebními čísly s kostelní zvonkohrou, a spousta zdařile rozehraných vtipných scén a dialogů včetně jazykových vtípků (ač to vlámské šišlání v podání některých vedlejších herců na mě působilo nepřirozeně, až ne vždy na mě fungovalo) – na druhé straně opět mezi tím i nemálo scén, kdy film z nasazené laťky ztrácí a vypadá najednou jako tuctová rodinná / romantická komedie / komediální drama ze současnosti + opět ve vztahu k stylu a obsahu pocitově hodně natažená stopáž. // Potěšila pro mě zcela nečekaná účast hereckého veterána Michela Galabru, který ač jen v pouhé jedné delší scéně, mě tu svou dvouminutovou kreací totálně uzemnil. Z potitulkových scén mě nejvíc pobavila alternativní civilní verze přelomové večeře, s autentickým smíchem protagonistů... možná škoda, že se podobně autenticky vtipné scény s případnou improvizací nedostaly i do regulérního filmu, hned by to oživilo onen místy rutinný styl. [65%] (03.01.2024)

Danny Boon je opravdu velmi talentovaný a řekl bych, že i nejlepší současný komik ve Francii. Už se mi od něho moc líbil jeho filmový debut: Skrblík a podruhé mě taky nezklamal. Jen je škoda, že neumím francouzsky. Styl nářečí v českém dabingu mě pobavil a povedl se, ale přece jenom se asi hodně vtipů přeložit nedalo. Myslím si že v originále to je ještě mnohonásobně větší zážitek. I tak jsem si to ale dost vychutnal a mohu doporučit. Velmi milý film, co zahřeje po duši a zároveň vás parkrát dostane k záchvatu smíchu. Už jenom ta scéna s invalidou mě dostala. A potom byli masakrovité i hlášky paní mámy (celkově geniální postava.) Často je to dost průhledné a předvídatelné, ale tadytomu filmu je blbost něco takového vytýkat. (20.10.2016)

U Rien à déclarer mi neznalost prostředí nevadila, tady je to naopak téměř nepřekonatelná překážka. Je to škoda, protože potenciál ke vtipnosti byl obrovský. Když vám ovšem spisovná i nářeční francouzština zní prakticky stejně, studený Sever je pořád v průměru teplejší než počasí v místě bydliště a rodný region má pověst alkoholového ráje a kraje sedláků, tak se většina scének tak nějak mine účelem. Mohl bych si sice v duchu všechny situace stavět do relace Čechy vs Haná, ale to bych už si z prstu cucal úplně jiný film. Univerzálně srozumitelné tepání vesničanů do velkoměšťáků a vice versa, by mě pobavilo víc. (22.03.2013)

Pro Čechy to zdaleka nemůže být tak vtipné, ale dá se do toho dosadit jakási paralela Prahy a buranské jižní Moravy. Film v ničem příliš výjimečný nebyl, ale prostě se na to hezky koukalo a scéna, kdy manželka přijíždí za mužem do vidlácké vesnice, je neskutečně vtipná. Škoda, že těch fórů nebylo víc, protože místo tam na ně bylo. 70% (10.02.2017)