Odsouzeni k boji

Z hlediska obsahu je to masakr a navozená autenticita tohoto polodokumentárního stylu připomíná spíše rys literatury faktu než hraný film. Zachycené zásadní momenty krutosti ani trochu diváka nešetří. Od začátku je jasné, že přesvědčivou stránkou filmu je to, že je natočen podle skutečných událostí a dobře. Z filmu lze vytušit určitou nestrannost pohledu a není důvodů tomu nevěřit. Nevím, jestli je potřeba ještě něco dalšího dodávat, ale znovu bych už tenhle zážitek určitě nemusel. (16.11.2009)

Dal bych i pět hvězdiček, ale problém mám s tím antiamerikanismem, ve filmu ho prostě cítím. Natočeno je to skvěle, jsem moc rád, že vznikají i takovéhle filmy, ukazující to i z "druhé strany", vyvažující, jak tu někdo správně poznamenal, ten hurápatriotismus. ... Kdyby to mělo být takhle, jak ukazuje film, je to strašné. Pro mne je tam malá nápověda, že možná to tak nebylo. Povstalečtí instruktoři režírují holčičku, která přežila, aby řekla do jejich videokamery, že "pak ji Američani udeřili do oka". Ale my jsme předtím jako diváci viděli, že - pokud se nepletu - zranil ji granát. Takže překroucení za účelem náboru a zfanatitování dalších mladíků, alláhových mudžahedínů. ... Na konci se dozvídáme, že kauza se provalila díky právě této videonahrávce - a podle ní také vznikl film. ... Nebylo tedy vše trochu jinak, i s tím "otřesným zákrokem Američanů" proti bezbranným civilistům? Kéž by. ... Každopádně ovšem skvěle natočený a zahraný film. ... Pomůže každému připomenout, co je to válka... (07.08.2008)

„Měli bychom jich postřílet víc!“ Broomfieldův dokumentaristický styl nedosahuje sugestivnosti Greengrassovy Krvavé neděle, ke které má Haditha blíže než k mnohovrstevnatějšímu a „mnohemvícřešícímu“ Redacted od De Palmy, ale stále jde o nesmírně působivou výpověď o kurevsky divném světě, v němž žijeme. Dokument o tomtéž by sice vyredukoval podezření z předpojatosti (kterou Haditha podle mě netrpí), ale rapidně by klesla šance filmařů otevřít některým lidem oči (a možná i srdce). Stávající podoba uchovává dojem, že takhle nějak to mohlo být a zároveň vzbuzuje oprávněně silné emoce. Apendix: Co je asi psáno na náborových letácích do americké armády? „Nebaví vás již střílení ve videohrách? Pojďte si zastřílet naživo!“? 80% (05.08.2008)

není to ani Krvavá neděle, ač v ní můžeme vysledovat podobné stylistické postupy, ani daleko sofistikovanější filmařsky upřímnější Redacted, navzdory stejnému tématu. nejvíce se Battle for Haditha podobá politickým propagandám nejhrubšího zrna, ať už sovětským, nebo ještě lépe vybraným filmům z Latinské Ameriky (Canoa), které od začátku do konce chrlí ideologicky podbarvený (často i lživý) materiál více či méně důmyslně maskovaný jako zcela bezprostřední dokumentarismus - tedy pravý opak De Palmova soustavného zdůrazňování několika vrstev médií mezi reálnou událostí a vzdálenou veřejností. v případě Battle for Haditha jde navíc o postupy neobjevné a tendenční - ruční kamera, "reportážní" zpovědi na kameru, neustálé připomínání přesného času pomocí titulků v rohu obrazu atp. jakkoliv se mě událost samotná citově dotýká, její filmové zpracování skrz naskrz zakalené citovým i politickým sedimentem i notným apelem jeho autora mě spíše odpuzovalo. namísto aby byla divákům zprostředkována palčivá situace s patřičným odstupem, jsou nevědomky vmanipulováni do dojímavé fikce plné neustálé psychologizace vnitřních stavů "hrdinů" a hlubokého pochopení pro všechny zúčastněné strany (=>primitivní téma filmu je snadno převeditelné na stejně primitivní moralizující frázičku: "obětmi jsou v posledku všichni") a explicitního svržení viny za všechny myslitelné zločiny na "hlavního nepřítele" - americké politiky (odkaz k Sanjinésovi je zcela záměrný, kdyby ho někdo nepostřehl). ať už se (s tímhle podprahově vnucovaným a poněkud extrémistickým názorem) rozhodnu souhlasit, nesouhlasit, nebo udělat si na věc méně zjednodušený náhled, s propagandisticky vtíravými a manipulativními metodami ve filmu použitými se smiřovat nemohu, přestože jsem si jistý, že jak už to tak u manipulativních filmů bývá, širší divácká obec se ráda nechá dojmout, spolu s tím i přesvědčit o politických a etických tezích našroubovaných na přítomné emoce, a nakonec bude možná i pět chválu na nebývalý "realismus" s nímž film "zachycuje" skutečnost a "věrně rekonstruuje" události. jak je komu libo. (03.07.2011)

Když se dva perou, třetí se směje, ve válce nikdy neplatilo - potud zaslouží myšlenka Broomfieldova filmu o civilistech mezi vynervovanými, hloupými a fanatickými rotory konfliktu Purpurové srdce. Jenže jak naložit s tou pseudo-dokumentární formou, co je navíc zprzněna improvizací? Postavit ji před popravčí četu? Nehledě na to, že o berle fabulací se opírající antiamerikanismus je v protiválečných filmech stejně debilní jak heroický patos kolem synovců strýčka Sama.. (05.02.2014)