Superman II: Verze Richarda Donnera

Vzpominam ze uz jako dite jsem nektere diry v puvodni verzi vnimal, a ze mi urcite momenty nedavaly smysl, takze jsem byl na predelanou verzi z nostalgickych duvodu zvedavy. Bohuzel nemam pocit ze by slo o lepsi film. Nektere sceny z puvodni verze vypadly zcela pravem, nekdy pusobi nepovedene cele nove pasaze (napriklad kompletne prekopany uvod bez scen s teroristy a Eiffelovkou, kde ted vidime v retrospektive zabery z ruznych momentu prvniho dilu). Pridelane a predelane digitalni triky jsou na urovni horsich televiznich filmu, coz se da rict i o pridane hudbe. Kombinace starych filmovych a novych digitalnich zaberu je rovnez esteticka hruza, specialne na kompletne prekopanem konci. Nebudu (moc) spoilovat, ale napovim, ze jde o naprosto bezduvodne zopakovani jisteho Supermanova figlu z konce jednicky. Prijde mi ze tuhle verzi vytvoril Donner jen natruc kvuli davnemu sporu se studiem, pricemz uplne zbytecne vyhodil i ty Lesterovy sceny, ktere mely ve filmu opodstatneni, nebo byly lepsi nez nektere Donnerovy, ktere tam ted zpetne zaradil ciste proto, protoze jsou jeho. (10.02.2009)

Mno tak existence Donnerovic cutu alespoň pomáhá uklidnit divoké teorie o tom, jak zlé studio sebralo mladému auteurovi jeho nekompromisní vizi ve prospěch prostoduché rodinné zábavy. Připitomnělé jsou totiž obě verze naprosto stejně. Při znalosti obou cutů ale můžeme alespoň studovat ten střet dvou naprosto odlišných režijních přístupů - donnerova dynamického, postmoderního a novohollywoodského a Lesterova veskrze staromódního, odkazujícího svojí tříkamerovou metodou do období Hollywoodu 50. a začátku 60. let. Chybějící příšerné scénické sekvence z Paříže či od niagárských vodopádů, za kterými Lester stojí, budiž největší odebranou hodnotou tohoto sestřihu. Druhý díl jinak zůstává i nadále líně napsanou pitominou, která strádá zejména kvůli špatným záporákům a z toho vyplývajícího nefunkčního spektáklu. Dokud jsme v prvním díle viděli, jak Superman čelí přírodním katastrofám a lidským úkladům, mohli jsme si uvědomovat jeho schopnosti a síly na povědomých elementech. Když se ve vzduchu zpomaleně pere se třemi personifikovanými archetypy zla (touha po moci, touha po násilí, touha po utrpení), naráží akorát na limity tehdejších technologií. Superman II nebyl dobrý film v žádné verzi, ale při znalosti obou střihů alespoň nabízí zajímavý náhled střetu mezi mladou a klasickou režijní vizí. A můžete se zde alespoň rozloučit skrze některé dříve nepublikované scény s přece jen strašně roztomilou dvojicí Christopher Reeve a Margot Kidder. (24.02.2021)

Od chvíle, co jsem se o této verzi dočetl (maxisérie Justice sešit no.8, prosinec 2006), jsem věděl, že ji prostě musím mít! a za půl roku se tak stalo:) A pak, když jsem dostal do rukou onu 3diskovou verzi, jsem po shlédnutí tohoto cutu, který měl jít do kin, místo té Lesterovy šaškárny věděl, že jsem narazil na zlato a už nikdy nebudu mít potřebu se dívat na ´´Lesterovu´´ II. Perfektně vybalancovaná vážná/humorná linka, návrat Jor-Ela (nic proti Kalově matce, ale Brando je prostě Brando), úvodní titulky tak! jak mají vypadat, tj. ve vesmíru a konečně fakt, že za osvobozením gen.Zoda a spol. z dopravního prostředku (ne, ta deska není samotná Phantom Zone, berte ji jako takový policejní anton), vezoucí 3 nejnebezpečnější kryptoňany v dějinách, alespoň dle tohoto filmu (v comicsech je jich víc), může vlastně Lex Luthor a ne žádní srandózní teroristé v Paříži. Zkrátka, film nebo přesněji II.část, naprosto perfektně zapadající do celkového konceptu 2dílného Donnerova (dodnes nepřekonaného), majstrštyku. Třešničkou (1 z mnoha) na již tak parádním korpusu, jest záběr v závěrečné sekvenci, kdy vidíme Perryho Whitea v koupelně s doutníkem v puse, jak si vymačkává pastu na kartáček. :))) (27.11.2017)

Vždycky jsem předpokládal, že dlouho uváděná a televizemi prezentovaná verze je ta, která je pokračováním prvního dílu. Vlastně pořád je, ale dokud jsem nezískal možnost vidět nedávno uveřejněnou verzi režiséra Richarda Donnera, zjistil jsem, že tohle je skutečným pokračováním Supermana z roku 1978. A o mnoho logičtějším. Postrádané scény v této verzi mi ani moc nechybí. Dokonce i to Supermanovo prozrazení má větší šmrc. To, že zakopne o koberec a dopadne rukou do krbu, mi přišlo jako z nouze ctnost. A Marlon Brando? Jeho "intermezza" dodávají filmu úplně jinou tvář a naprosto odlišný rozměr. Čeho je mi na této sérii líto, je, že si prošel roztržkou mezi režiséry Lesterem a Donnerem. Mohla tak vzniknout úchvatná série, která by dosáhla ještě většího úspěchu a mohla mít o několik procent vyšší hodnocení. Ale nejvíce mě mrzí fakt, že už si nikdy nebudeme moci vychutnat původní dabing s Vladimírem Dlouhým. (23.07.2011)

Poslední pokušení Kal-Ela. Výrazný upgrade Lesterovy nechtěné parodie. Podíl komického a tragického je dokonce vybalancovanější než v prvním filmu. Vážné je od nadsazeného zřetelně odděleno. Otázky takřka existenciálního rázu (nesvoboda spasitele odsouzeného k zodpovědnosti nad osudem lidstva) se řeší v romantické linii. K odlehčení slouží trampoty vesmírných návštěvníků, kteří přesto budí více respektu než Luthor a dokáží si postupně podmanit ideologický (média, vláda) i represivní aparát (policie, armáda). Prezident se sice stále dobrovolně podřizuje Supermanovi, ale vlezle patriotistický nádech ve filmu již chybí (ačkoli všechny symboly USA, Washington Monument, Socha Svobody i reklama na Coca-Colu, musí být v závěru uvedeny do původního stavu) – důležitější než vlast je pro vyprávění osud rozpolceného protagonisty. Epilog není zasvěcen nadosobním ideálům, jde v něm o hrdinovu osobní satisfakci. Rozumně dlouhý režisérský sestřih druhého Supermana je mnohem více než jednička ukázkou ekonomického vyprávění. Hlavní dějovou linii něčím obohacuje každá z postav, motivace jsou – vyjma slečny Tessmacherové (která po jedničce nemá důvod Luthorovi dále pomáhat) – zřejmé, paralely výstižné (Luthor se má ke generálovi jako Lois k Supermanovi), v každém prostředí se setrvává tak dlouho, dokud není plně vyčerpáno (čím dialogové scény působí lehce divadelně). Druhý Donnerův Superman není tak bohatý na hloub ukryté významy jako ten první, ale minimálně skutečnost, že otec pro syna představuje překážku v započetí plnohodnotného milostného vztahu, jistou psychoanalytickou hodnotu má… 85% (17.06.2013)