True Blood: Pravá krev

Nikdy jsem si ani nepomyslel, že to napíši o seriálu o upírech, ale tohle je po té dlouhé době první audiovizuální dílo, které se, byť vzdáleně, podobá seriálové legendě s názvem Twin Peaks. Je to sice spíš takové Městečko Twin Peaks v postmoderně odlehčeném duchu pro mladé diváky, přestavěné ve stylu totálního synkretismu, kde se v tavícím kotli mysli Alana Balla smísily všemožné vlivy a inspirace, leč pro obé platí - Pravá krev je nesmírně chytrý televizní počin. Alan Ball navíc zamíchal i s formální stránkou svého díla a dovolil si ve svérázném experimentu natočit málokdy vídaný pletenec žánrový, jemuž vévodí právě nádech mysteriozna. Celkové vyznění je ovšem překvapivě dospělé a i když se mysteriozní rozměr může zdát na první pohled trochu laciný, stačí si jen na místo upírů dosadit jakoukoliv v historii i aktuálně segregovanou minoritu, třeba černochy, židy či homosexuály, a najednou tu máme osobitou alegorii západního světa a jeho xenofobních běsů a temných stránek duše... Navíc to dokonalé postižení atmosféry ,,divného" amerického Jihu, podobně jako třeba v excelentním Parkerově Angel Heart... True Blood je skutečně nesmírně chytrý seriál... Série 1: 90%, série 2: 80% (30.04.2009)

Co jsem čekal? Druhou Buffy? nebo něco lepšího? Nevím, ale jestliže u Buffy stačilo přijmout jako fakt existenci upírů, tady je to poněkud komlikovanější pro někoho (jako já), kdo lpí na realitě a občas so říká, že tohle už je trochu moc. Pokud se povznesu nad tento fakt, jedná se o další ze seriálů, na které se mi líbily, určitě na ně nezapomenu, ale podruhé si je nepustím. Z mého pohledu vše stojí na sympatické a roztomilé Anně Paquin. Každý seriál potřebuje nějakou kočku, aby přilákal co nejvíce diváků a Anna je fakt pěkná. Jsem zvědav na další řadu. U té první jsem se nemohl ubránit pocitu, že sice někam spěje, ale dost nenásilně - chválím. (13.01.2009)

80/80 (4x) Dabing je zabiják seriálu a v podstatě i to letní premiérování. Ale jakmile jsem tohle překlenula (což trvalo pět a půl série), tak se přede mnou otevřel nový nádherný svět z románů Charlaine Harris známých jako The Sookie Stackhouse Novels. Alternativní realita, ve které upíři opustili své rakve a stávají se součástí "našich" životů. Je mi velice sympatické, že se Harris otevřeně přiznává k inspiraci světem Anne Rice, protože jediné místo v Americe, které považuju za přirozené prostředí pro upíry, je zkrátka Louisiana s všudypřítomnými močály Mississippi. Jednotlivé postavy se během několika málo dílů stávají zajímavými prostředníky příběhů a vyvíjejí se tak, až přechází zrak. Doufám, že to nejen se Sookie a Billem bude na věčné časy. #hbo (28.06.2012)

Najoriginálnejší počin televíznej sezóny po scenáristickom štrajku a pravdepodobne najoriginálnejší seriál za pekne dlhý čas je vlastne len v seriálovom svete mierne podceňovanou upírskou tematikou trochu (rozumej poriadne) inak. Elementy, ktoré Alan Ball servíruje pritom nie sú na prvý a ani na druhý pohľad vôbec kompatibilné, žánre sa behom epizódy striedajú bez najmenšieho upozornenia, na zaužívané schémy sa neberie ohľad, nekorektné a explicitné scény su na dennom aj nočnom poriadku a to všetko krásne zaobalené atypickým južanským prízvukom, ktorý celkom pochopiteľne kadekoho privádza do mierneho zúfalstva. A hoci nejde o bezchybný zážitok, ktorý by svojím tempom rozpumpoval srdce diváka a hľadanie vlastnej tváre na začiatku je viac než očividné, postupom času do seba kúsky puzzle zapadnú a aj menej zujímavé zápletky, či nie príliš vrelé sympatie k istým charakterom ustupujú komplexnému poňatiu. Aj z toho hľadiska mierne prekvapenie a veľmi rád sa k Sookie, Billovi, Tare či Samovi v budúcnosti vrátim a verím, že sme ani zďaleka nevideli to najlepšie. (29.11.2008)

Nikdy jsem neměla ráda filmy o upírech a neměla jsem už vůbec ráda jejich celkovou podstatu bytí, styl života a podobně:) Pak jsem na ČT zhlédla jednu epizodu jakéhosi, prý kultovního seriálu, s názvem True Blood. Mé názory na upíry se s touto jedinou, nevinnou epizodou, začaly zcela nečekaně obracet naprosto opačným směrem. Pocítila jsem náklonnost. Přišly další epizody, začala jsem poznávat Billa, Sookie, začala jsem navštěvovat Bar u Merlotta a poznávat ostatní postavy městečka Bon Temps. To už jsem se zamilovala. Naprosto. Nejprve do Billa Comptona. Ten bledý, černovlasý a galantní upír s pronikavým pohledem mě začal dostávat každou epizodu. Pak přišla druhá série a já začala být Billovi nevěrná s vychytralým a okouzlujícím Ericem Northmanem. Zde dostává jeho postava mnohem více prostoru a tak se stalo, že jsem se do ní zamilovala. Zase. Scénář celého příběhu se pohybuje na pomezí mezi promyšleným příběhem s častými dávkami erotiky a sexu, fenomenálními charaktery a jejich hereckými představiteli a zároveň občasnou dávkou klišé, šablonovitosti a patosu. Což mi už ale vůbec nevadí, spíše mi připadá, že to do celkového kontextu vhodně zapadá. Pravá krev se stala po čase mým dalším oblíbeným seriálem. Zkrátka Bill, Eric, Godrick, Sookie, Sam, Jason, Tara a taktéž fenomenální znělka ♫ Bad Things v podání Jace Everetta ♫. A tak, jak Kmotr změnil mé vnímání gangsterských filmů a celého organizovaného zločinu, tak True Blood zcela změnila můj postoj k těm chladným, bledým tvorům se špičáky. A snad poprvé a po dlouhé době jsem začala být hrdá na svou bledou pleť:) (21.05.2011)