Muž a jeho pes

No pokud si nevšímáte toho psa, tak jsou tu hlavně vedlejší postavy, které jsou velmi zajímavé (polský taxikář, vedoucí útulku, bývalí kamarádi). Belmodno hraje dobře, ale jsou už velmi znát jeho léta. Jinak jsem zde napočítal mnoho starých francouzských známých herců. Hudba výborná. Vtip z filmu (o psu v tramvaji) je naprosto skvělý! Již jsem ho testoval na lidech a vždy lidi dostanu :-) (23.05.2009)

Jedině díky Belmondovi jsem dokoukala až do konce, nic víc film nenabízí. Jako remake Umberta D. to neobstojí, filmu se nedaří přenést pocit beznaděje a bezútěšnosti z původního snímku. Umberto D. je jeden z mých top filmů a i dnes má co říct, předělávka nebyla nutná. Nepříjemný pocit z kopy na sebe nalepených scén, které nefungují samy o sobě, natož dohromady, mě neopustil až do konce. Na původním filmu jsem nejvíc ocenila, že se nesnažil být prvoplánově dojemný; šlo mu o to co nejreálněji zachytit situaci stařečka i jeho okolí (služebná Maria), bez náznaků vyumělkovanosti...s o to větší intenzitou diváka zasáhl a přiměl k přemýšlení. Muž a jeho pes nic z toho nezvládá. Klíčové scény demonstrace, žebrání ani ta závěrečná nefungují (naopak na mě působily neupřímně), "odfláknuté" vedlejší postavy jsou jen do počtu, k negativnímu dojmu přispívá i přecitlivělá hudba. Ne, tohle se mi nelíbilo. (14.10.2012)

Film se až upjatě drží tradičního starého vyprávění filmových příběhů, bez prolínání různých jiných dějových linek, bez flashbacků a podobných trendy scénáristických vylepšenin dnešního polouměleckého dramatu. Trochu tak navazuje na italské neorealistické filmy o chudých či společností vyvržených jedincích. Smutný film to jistě je, však je také o stáří a to veselé nebývá. Ale také je to snímek velmi sentimentální a klišovitý. Belmondo se však loučí se svými diváky tak, jak by si to zasloužil každý velký herec. Kdyby byl méně nudný úvod a trochu jiný i závěr filmu, neváhám se čtyřimi hvězdičkami! (23.05.2009)

Regulérní citová vydíračka, která ke vzbuzování emocí neváhá použít psí oči, či hůř, Belmondův úsměv, jež už pozbyl oné komické jiskry a jeho výraz tak ve smutku konkuruje tomu psímu. Na jednu stranu potěší vidět Jeana-Paula zase před kamerami a vidět, že se má po nemoci zase k světu, na druhou stranu film díky němu působí velmi staticky. Jelikož Belmondo nemůže moc chodit, tak ve většině záběrů jen stojí, sedí nebo leží a jeho repliky jsou taky jednoduché, jakoby snad složitější nezvládnul a vše chtěl kompenzovat jeho typickým smutnoveselým úsměvem. Netrvdím, že je to špatně, ale možná mohl víc zapracovat scénárista a napsat jeho postavu méně vitálnější a věrohodnější, aby si divák mohl představit, že do něj Jeanne mohla být ještě nedávno zamilovaná. No a příběh samotný je francouzsky předvídatelný a tak nějak o ničem. (09.05.2012)

Zoufalství sedí na lavičce. Smutný muž s bílými vlasy, vrásčitým obličejem, letitým kufříkem a střapatým voříškem. Ti, kdo mu chtějí pomoct, nemohou, a ti, kdo mohou, nechtějí. Charlesovi zbývá už jen holý život a jeho pes, a obojího se chce i nechce zbavit… V určitém rozpoložení vám tento film může zapříčinit vymknutou sanici od samého zívání, v jiném vám naopak nakopne optimistický výhled na důchodové lehy takovým způsobem, že tento vyletí oknem a jen tak se nevrátí. Mně z něho bylo hodně smutno. (18.12.2013)