Muž a jeho pes

Film u mě doplatil palbou na moje city. Ne, že bych nestál o zasáh, ale je to asi stejný jako se slovem "miluju tě". Nepotřebuju ho slyšet, potřebuju ho vidět, aby mělo ten správný účinek. Bolest na duši, samota, staří, beznaděj, opuštěnost, to všechno dokáže z mých očí udělat zaslzenou rokli, ale nesmí to být určený jen pro můj zrak a sluch, musí to být určený i pro mé srdce a to bohužel o tomto filmu nemohu říci. Co tento film v mých očích povýšilo nakonec nad průměr ? Hudba ? Možná. Pes ? Určitě ne, nemám totiž rád když někdo umí vrtět ocasem dýl než já. Herci ? To bude ono ! Bebel je kapitola sama pro sebe. Už jsem ani nedoufal, že někdy Jeana Paula uvidím na plátně a stalo se, stalo se po tom všem, co v poslední době prodělal a přesto se dokázal vrátit a hlavně nic nezapomenout ze svého jedinečného hereckého talentu, protože zahrát starého člověka, se smutkem na srdci, vyžaduje od Belmonda, z jehož očí uvidíme radost ze života snad i ve sto letech a jehož úsměv umí dodat tuny pozitivní energie skutečné herecké mistroství. Není to ovšem jen Belmondo, ale i ostatní herci, kteří dali do filmu sami sebe. Hrozně mě potěšili epizodní role, Jean - Pierra Mariella, Pierra Mondyho a především Bebelova "parťáka" zde neuvedeného Charlese Gérarda. Scéna ve které se si Bebel a Gérard hledí do očí mě přenesla do starých dobrých časů, kdy nenapravitelný policajt nebo rošťák se svým věrným parťákem lámali v kinech všechny divácké rekordy a při téhle scéně jsem ucítil to, co jsem měl cítit u celýho filmu, svoje emoce. (28.05.2009)

Belmondova rozlúčka s divákmi....a prekvapivo melancholická a sentimentálna. Počas sledovania filmu a hlavne v jeho závere som mal pocit, že pozerám akýsi voľný remake neorealistického Umberta D, ktorý je v závere citovaný skoro doslovne a som presvedčený, že to bol zámer. Ďalej sa ponúka paralela s Eastwoodovou rozlúčkou Gran Torino, ktorá je ale predsa len pompéznejšia, okázalejšia a asi aj umelecky ambicióznejšia. Film je dosť pomalý, nemusí baviť každého, ale aj takí diváci si môžu prísť na svoje identifikáciou niekoľkých známych tvárí v cameo úlohách. Mňa osobne najviac potešil Daniel Olbrychski, ktorého som už dlho nikde nezahliadol. Myšlienka filmu (okrem iných): ľudia sú svine, ale psi sú stále aspoň psi. P.S.: Hafsia Herzi je výnimočne krásna. (28.12.2012)

Hrozně nudný, špatně natočený film s nepříjemnou tklivou hudbou. Je to také divné, prázdné, rozpačité. Viděl jsem většinu Bebého filmů, mám mnohem raději jeho bezstarostnou, frajerskou polohu. Tady nemá moc co hrát - stačí se jen smutně koukat - a evidentně, podle jiných komentářů, to spoustě lidí stačí. To já si radši pustím podesáté Bezva fintu. (17.04.2023)

Hlavná postava je akoby Belmondo sám. Usmievavý chlapík so šibalskými očami, ktorý má však svoje najlepšie roky dávno za sebou. Tvrdohlavosť mu síce stále zostala, no ak sa vyberie do uĺic demonštrovať, akurát dostane obuškom pohlave. Belmondo vo filme veru už nieje hercom ktorého si pamatáme. On vlastne možno až tak hrať nemusel. Pomalý, smutný, no krásny epilóg jeho slávnej filmovej karery. (8/10) (24.03.2010)

Muž a jeho pes je smutným filmem o stáří. Je to též pocta několika výjimečným hereckým osobnostem. S vrásčitou tváří, bílým vlasem a třesoucí se rukou stále dokáží fascinovat a uchvacovat publikum svou elegantní přirozeností, se kterou po desítky let přiváděli diváky do transu a uznalého obdivu. Vzájemné party mají jiskření a hloubku. Stárnutí a tělesná sešlost jsou nepříjemnými společníky na konci životní dráhy. Vytrhují jednotlivce ze společnosti a nechávají je na pospas krutosti sžíravé samoty a pocitům neužitečnosti. Tehdy ztrácí život člověka svůj poslední smysl a zoufale hledá cestu vykoupení a konečného řešení. Hlavní postavou příběhu je starý Charles (dobrý Jean-Paul Belmondo) v nejtěžších chvílích vlastního života. Rychlé zestárnutí ho vhání do situace, kterou po celý život nezažil. Poslední zbytky životního elánu se vyčerpávají v prohlubující se samotě, bezradnosti a pozůstatku hrdosti. Ve dvou zorných úhlech pohledu okolí. Plné porozumění a slušnost ostře kontrastují s neochotou a odtažitostí. Svět se mění, odcizování je normou a samota způsobuje palčivější bolest. Hlavní ženskou postavou je mladá služebná Leïla (velmi zajímavá Hafsia Herzi). Je Charlesovým protikladem v rozpuku životních sil. Nerozhodnost a lehkovážnost se sváří s očekáváním, dychtivostí a soucítěním. Je Charlesovým světlým bodem, a přesto mu nedokáže a neumí pomoci. Důležitou postavou je Jeanne (zajímavá Julika Jenkins), poslední spojovací článek Charlese se životem. Rychlé viditelné zestárnutí znamená konec spojení a melancholický věčný smutek v duši. Z dalších rolí: Jeannin nastávající a laskavý lékař Robert (režisér filmu Francis Huster), starý a svérázný Charlesův bývalý vojenský velitel (pozoruhodný Max von Sydow), rekonstruující řemeslník v rozpacích (Jean Dujardin), starý Charlesův kamarád Baptistin (příjemný Pierre Mondy), pokrytecký bezdomovec (sympatický Charles Gérard), polský taxikář nespokojený se synem (příjemný Daniel Olbrychski), či strávník z charity (Robert Hossein). Taková koncentrace stárnoucích legend francouzského a světového filmu se jen tak nevidí. Film způsobil poprask díky návratu Belmonda po dlouholetých zdravotních problémech. Stáří je kurva a většina lidí se mu nevyhne. (30.01.2017)