Lidice

Obávám se, že jsem nalezla protipól k Protektorovi, byť jsou Lidice filmem příkladně jiným. Zatímco selhání Protektora se neslo v duchu falešné výpravy a falešné snahy o "jiné" drama na pozadí atentátu okořeněné o falešné herecké výkony a nevšedně lichou práci s tehdejší masmediální kulturou – v Lidicích máme atentát opět jen jako nefunkční vějičku na pozadí příběhu "skutečných" lidí. Filmu Petra Nikolaeva chybí pevná ruka dramaturga a proto se celek během celé stopáže tříští a tříští a nenalézá žádné pevnější návazné momenty. Ukrajování času probíhá ledabyle a ač je naznačen prolog už v roce 1939 a v závěru se setkáváme i s pointou nepointou pokvětnových dnů roku 1945, jakýs takýs konzistentní vývoj se týká jedině Šímy Karla Rodena. Naopak naprosto do ztracena vyznívá příběh padělatele Kowalskiho (Mariusz Osmelak) s celým absurdním koloritem tehdejšího vězeňství. Chybí základ příběhu panské kuchařky v podání Sabiny Remundové, totéž platí v půdorysu jinak zřejmě velice silného vztahu Šímové v podání Zuzany Bydžovské a Vaňkové v podání Zuzany Fialové. Bohužel naprosto selhávají všichni mladí v čele s Kubařovou a Adamczykem, nekonče pak například Šoposkou. Úvod, který by měl ukázat příběh lidí z Lidic ve všech základních nuancích všedního dne, se bohužel více podobá pokusům typu Rytmu v patách a bohužel v některých momentech dosahuje až parodie hodné seriálu Haló, Haló, což je trestuhodné. Lacině také vyznívá primitivní casting soustředěný v nejlepších rozpolcených rolí výlučně na slovenské herce, kteří už v prvním plánu splňují určitou cizorodost. Vedle Fialové se objevuje Roman Luknár jako Vlček a společně s Bydžovskou a Rodenem tvoří jediné pevné mantinely tohoto neukočírovaného fiakru. V očekávání a během příprav samotného lidického filmu, se objevily určité otázky kontrastující zejména s vyzněním Herzova Habermannova mlýna. Musím konstatovat, že výsledný Nikolaevův projekt si ukrojil příliš velké sousto, na které nestačil. Není zde rozdíl mezi úředním šimlem českého prospěchářského poštmistra a lidickými nacistickými pohlaváry, kteří jsou opět jen prospěchářskými byrokraty. Elitu Třetí říše zastupuje pouze ve dvou nicotných skicách Heydrich, který na tomto minimálním prostoru nepřekračuje odrážku z přehledové učebnice. Kontrastován je řadovým vojákem, který raději volí dobrovolnou smrt, než aby se podílel na transportu lidických dětí. Leč ani tento motiv není řádně rozvit. Čili ve spojení s pokrytectvím reprezentovaným poválečnou uměle vytvořenou lidickou pietou, nedocházím k žádnému souznění s vlastním národem a opět jen pociťuju zmar nad českou povahou. (03.06.2011)

V symbolické datum 18.6. (poslední boj parašutistů u Karla Boromejského) jsem šel na Lidice. A mé pocity, přes některé historické nepřesnosti, jsou ve skrze kladné. Projevil se pozitivní scenáristický vliv Zdeňka Mahlera. Roman Luknár a Karel Roden jsou skutečné hvězdami filmu první velikosti. Protektor a Habermannův mlýn nejsou špatné, Lidice jsou lepší. Můj názor nemusíte s ním souhlasit. Film vřele doporučuji. Protože skutečně přináší několik veřejnosti známých faktů o Lidic. Myslím, že díky kvalitě filmu a rozšířenému pirátství Lidice budou páleny znovu. (18.06.2011)

Český pokus o hollywoodský velkofilm, ve kterém se vše snaží být tak efektní, až to na mě vyznívá naprosto opačným dojmem. Kamera se pokouší vypadat novátorsky a jedinečně, jenže k čemu to, když mě ty všemožné pohledy ze stropu místnosti vytrhávají z děje a já je místo sledování příběhu v mysli analyzuju. Nikolaevovi se zkrátka nepovedlo to, co takový Ridley Scott a další umí výborně: Nedokázal postavit film na velkém příběhu jednoho člověka tak, aby ho ostatní složky (vizuální provedení, hudba) jen dokonale doplňovaly. V Lidicích se odehrává paralelních příběhů tolik, že ani jeden nedostane adekvátní prostor, a ten, na kterého se děj zaměřuje nejvíce, ještě stojí naprosto mimo centrum dění. Neberte to ale tak, že jsou Lidice vyloženě špatný film, to rozhodně ne; jen by ona látka mohla pod vedením zkušenějších tvůrců dopadnout mnohem lépe. Poznámka na závěr: Co mělo znamenat to vyjmenování stovek španělských jmen v závěru filmu? Nemůžu si pomoct, ale celé to na mě působilo, jako kdyby někdo zadal jméno Lidice do vyhledávače na facebooku a opsal všechna jména, která mu to vyhodilo. Nehledě na to, že mezi zmíněnými jmény se Lidice objevovalo i jako příjmení, pochybuji, že by se desítky dvacetiletých Španělek a Latinoameričanek, jejichž země se do druhé světové války významně nezapojily, jmenovaly podle vesnice vypálené kdesi na českém území. To, co se stalo v Lidicích, je sice světově celkem známou událostí, bylo by ale zvláštní, kdyby památku této vesnice uctívaly pouze španělsky mluvící země. Tak trochu se zkrátka bojím, že většina rodičů vyjmenovaných dívek dala svým dcerám nějaké méně tradiční křestní jméno, které se v jejich zemi používá, a o vypálení Lidic nikdy neslyšela. (16.06.2011)

,,SBALTE SI CENNOSTI A OBLEČENÍ NA DVA DNY. A DEKU. MÁTE NA TO 5 MINUT A PAK VEN PŘED DŮM“....... /// Rozumnej příběh, normální dialogy, perfektní prostředí, neprofláklý hercký tváře a Roden s Bydžovskou. Tohle všechno není zase (u českýho filmu) takovou samozřejmostí. Zajímavý je i tempo vyprávění – nikdo nikam (filmově) nechvátá a fakt pomalu je přisypávaný veškerý filmový koření. Nejsem naivka, přiznávám, že třeba moje děcka to nudilo (překvapivě i toho adolescenta) a všichni, kteří čekají NĚCO VÍC než dokonalou filmařinu a příběh, ke kterýmu prostě ,,chycení se za ruku“ v jistý chvíli patří, asi neocení ani ten humor, kterej mi připomíná to, že ČEŠI JSOU SMĚJÍCÍ SE BESTIE! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Bude mi naznačeno, na jaký kecy za války nebalit holky. 2.) Zjistím, kde je za války jediný bezpečný místo. 3.) Lidice nebo Protektor? (co já vím...) . /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ** (26.10.2011)

Další případ nerovného boje tématu a jeho zpracování. Existence Nikolaevova filmu je stoprocentně legitimní, už jen proto, že některé historické události je potřeba mít neustále na paměti. Pak se třeba nestane, že dítě v osmé třídě napíše do písemné práce, že "Lidice jsou zdraví lidé a Ležáky nemocní, bez možnosti pohybu", což se na mou duši stalo.. Pokud však forma neposkytne soulad s obsahem, přichází rozpačitost, vzhledem k ožehavosti tématu pak o to více markantní. Přesto autoři zaslouží uznání, že nechali diváka vnést si do filmu patos i emoce jen na základě individuálních potřeb.. (02.05.2012)