Dívka na přání

The girlfriend experience je asi najmenej komerčný Soderberghov film. Neviem, či ním chcel vyjadriť svoj postoj k americkej politike, k americkej "fucked up" ekonomike, k prázdnote vzťahov, ťažkosti ich budovania a udržania, k tajnostiam rodiny (základu západnej spoločnsti), kde muži podvádzajú ženy so spoločníčkami, odcudzenosti a povrchnosti všeobecne, alebo či iba našiel ďalšiu vhodnú tému do toho, čo si predstavuje pod pojmom nezávislý film (jasné, že chcel filozofovať). Každopádne je to zaujímavé, záživné už o niečo menej. Prekvapila ma profesionalita a úroveň hlavnej hrdinky. "Oni si ma platia, aby som sa im prispôsobila, nie, aby som bola sama sebou". (25.10.2012)

První film se Sashou Grey, který se vyplatí zhlédnout až do konce. A víckrát. Zatímco v pornu jsou fragmentarizována jenom těla, Soderbergh se rozhodl rozbít na fragmenty celou narativní strukturu. Jednotlivé díly následně seskupil do diskontinuitních tematických trsů, podobně jako jsou organizovány výkladové dokumenty. Dívka na přání je svým způsobem skutečně dokumentárním dvojportrétem lidí, kteří se učí, jak se dobře prodat. Statická kamera (vyjma scén z letadla, točených zřejmě mobilem) je položena atypicky nízko, postavy sleduje zpovzdálí, případně rovnou přes sklo a jenom z omezeného množství pozic (namísto toho, aby flexibilně reagovala na pohyb herců). Vzniká iluze natáčení odosobněnou skrytou kamerou, která se nechce postavám dostat pod kůži a projevit vůči jejich osamělosti jakoukoli empatii, ale pouze o nich podat nezaujaté svědectví. Distance a chlad v barvách, prostředí i práci kamery dokonale vystihuje povahu světa, v němž jsou veškeré vztahy zištné a falešné, v němž si i pocit, že o vás někdo stojí, musíte koupit a v němž je člověk vnímán jen skrze jeho„tržní“ hodnotu. Tu může navýšit správnými kontakty, luxusním oblečením nebo pozitivní webovou odezvou (jako je počet „lajků“, které se zde ale přímo neřeší). Neustále zvyšování vlastní ceny je v podstatě jedinou náplní existence postav. Život Christine je stejně jako celá Dívka na přání příběhem bez dramatu a bez pointy. Samotná Christine své bytí logicky nedokáže reflektovat nad rámec omezeného myšlenkového horizontu, tedy jinak než vyprázdněným, nikam nesměřujícím popisem spodního prádla, které si oblékla, barů, které navštívila a obchodů, v nichž nakupovala. Právě nakupování je díky bicím v soundtracku největším oživením dne, jakkoli vyjde najevo, že tento podkres ke sledované činnosti nedodal režisér (který by tak šel hrdince nezvykle vstříc), nýbrž bubeník hrající na ulici. Nápaditě Soderbergh využívá i zvukových můstků, jež stěžují časoprostorovou orientaci v tom, kde (v čase) jsme, koho sledujeme a kdo mluví, a zároveň přenášejí princip mnoha navzájem se překrývajících a rušících vizuálních vrstev, pod nimiž se ale nic stěžejního neskrývá, také do zvukové stopy. Dívka na přání působí jako film bez jasného konceptu. Ve skutečnosti je „nekoncepční“ velmi promyšleným způsobem a na rozdíl od postav, které své životy nedokážou zastřešit vyšším smyslem, moc dobře ví, kam a proč směřuje. Zda jej budete následovat, se musíte rozhodnout sami. Sám vás k tomu nevyzve. 80% Zajímavé komentáře: JFL, Lavran, dr.horrible (17.03.2020)

Umělé, plastikové a přepudrované nic, byť ve své hluboké podstatě sžíravě Palahniukovská satira, které chybí vybroušená forma a něco jako závěrečná pointa vnášející do filmu nový úhel pohledu. Takhle je to jen rádoby dokumentární experiment a zároveň sonda do prázdného nitra jedné společnice, zaplněný plytkými a prázdnými dialogy a povrchním rozmazaným zobrazením reality coby ten jediný správný obraz, kterým soudobá společnost a snad i cílový divák vnímá svět. Ze začátku ještě doprovázené voice-overem hlavní hrdinky, která si píše deník, ten ale postupně mizí do ztracena a z glosátorky zážitků a reálné postavy se pomalu stává jen hadrová mrkací panenka proplouvající ve střihově roztříštěné skladbě obrazů a nicotných zážitků. Pendlující mezi stereotypním soužitím se svým partnerem a ložnicovým dobrodružstvím s jejími klienty. Do „velkého“ příběhu luxusní prostitutky je pak už je dodatečně přidaný střípek zobrazující americkou společnost obávající se ekonomické krize – jednen velký strašák, který zaručí, že naší veselou dívčinu už nikdy neuvidíte. Soderberghova hra o ničem s nulovými hráči upozorňující na něco, co osloví málokoho. K plné spokojenosti bohatě poslouží trailer sám, sice v něm neuvidíte ze Sashy Grey tolik, co ve filmu, ale aspoň jméno režiséra z něj vychází se ctí. 4/10 PS: jeden záběr pošilhávající po Dannyho parťácích potěší, a několik myšlenek deroucích se na povrch sami o sobě v konfrontaci s celkem obstojí, ale milý Stevene příště natoč raději nějaký hudební dokument o pouličních hráčích, na těch dvouch scénách bylo vidět, že bys možná raději pracoval na tom. (09.04.2010)

Girlfriend Experience býva často vyčítaná chladnosť a neosobnosť. Preto sa pýtam: Ako osobný môže byť film o prostitútke?? Orem toho, žánrovo ide o (polo)dokument a čo iné je zmyslom dokumentu o fiktívnej osobe, ak nie vytvorenie si vlastného názoru? Soderbergh ukazuje málo, odmieta film otvoriť a uzavrieť, iba sníma dialógy a interiérové scény a na divákovi necháva, čo si z nich odniesť. Vo výsledku ide v podstate o rovnako neprístupnú kritiku odcudzenia vo veľkomeste, seknutú univerzálnym príbehom samoty, akým bol Cronenbergov Cosmopolis. Akurát menej pôsobivú. 70%, zo sympatií sa prikláňam k vyššiemu hodnoteniu a samozrejme ešte treba pochváliť Sashu Grey. Mimo jej domovský žáner som ju videl v normálnom filme myslím druhý krát (prvý bol skoroamatérsky pokus o hororovú poctu s názvom Smash Cut) a bádam obrovské zlepšenie. Neskazila jedinú scénu, čo je po jednom z najhorších hereckých výkonov čo som asi vôbec videl (v jej spomínanom predošlom filme) celkom úspech. Pravdepodobne ide skôr o úspech režiséra, ale na porno herečku aj tak slušné (21.05.2013)

Dívka na přání je vůbec prvním filmem, který jsem s Sashou Grey zhlédla. Jedná se o jeden z těch častých experimentálních kousků Stevena Soderberga a ti z vás, kteří se těšili, že uvidí Sashu nahou, budou zklamáni. Nyní mám na mysli tu část diváků, kteří neviděli nic z její pestré filmografie "nepřístupných kategorií":) a také tu část, kteří ani jinak těmto kategoriím neholdují. Asi přes polovina filmu je věnována rozhovorům prachatých maníků o tom, jaké dopady má na jejich podnikání ekonomická krize. Mluví o tom stále, zejména však ve scénách se Sashou. Po chvíli již začne jejich stěžování být docela nudné a místo toho, aby byl věnován nějaký prostor nějakým záživným, či jinak podnětným konverzacím, následují jen další kecy o finančních potížích. Sasha je fakt nádherná kočka a ani její herecký výkon, pokud to tak mohu nazvat, nebyl vůbec marný. Napadlo mě, že by klidně mohla začít hrát v "normálních" filmech. (18.01.2013)