Hodinu nevíš...

Film, u kterého jsem nemyslela na to, kdy už skončí. Nevypovídá to o hodnotě filmu, nevypovídá to ani o jeho kvalitě. Možná jenom už mě třeba ta maturita dohání. Nebo fakt málo spím. Každopádně převládající pocit po bezprostředním shlednutí filmu je jakési neurčité pozitivno. Z filmu. Který podle mě dost trpí tím, že jaksi, byť nevysloveně, pořád za sebou vláčí ten přívlastek podle skutečné události. Jako by se z piety (?) bál jít ještě dál po - nedotažené - slibné lince o narušené osobnosti a jejím vnitřním svět+. Kde je psychologie, ptám se? Pár zdeformovaných záběrů na lidské obličeje motivaci nedělá. Tady už si musím položit otázku, zda není na čase pohledného škaredu Jiráčka předstat protěžovat nebo omlouvat a prostě ho osočit z toho, že hlavní roli ještě ztvárnit nedokáže, alespoň ne tak, abych já mu to věřila. Co mi na něm přišlo přesvědčivého byla rozumová omezenost a dětská naivita, s jakou chtěl urputně neustále pokračovat po stejných kolejích jako vždycky, což jsi nejsem úplně jistá, jestli bylo záměrné. Těžiště filmu potom dozajista spočívá ve formálních hrátkách a vykreslování atmosféry. Hudba byla solidně morbidní, rozhodně vcelku dobře korespondující s neutěšenými reáliemi, které nejsou výplodem filmařské historie, jak by si mohli někteří odchovanci rozvinutějších měst myslet, co jsem tak ve zdejších komentářích četla. I v menších nemocnicích, které si třeba někde vydupaly peníze a teď staví nové pavilony a podobně, jsou staré budovy pořád ve stavu, v jakém byly za mého narození, a s nějakými opravami se ani nepočítá. Takže tam najdeme plesnivá dřevěná okna, zelené nátěry zdí, i depresivní zářivky najdeme, všechno najdeme. Trochu mi ale přišlo, že Varhan začal hned od začátku nějak moc tlačit na pilu. Představovala bych si trošku pomalejší, záludnější rozjezd, než se spadne do té psychedelie. A té je opravdu hodně, vlastně je takovým pojítkem všeho, co je nám předkládáno. Celý film je spíš než příběhem jakýmsi volným sledem epizod, zejména v úvodu to ale ještě vypadá poněkud nezvládnutě. To se zlepší, ale závěrečná konfrontace doktrora se zřízencem působí tak nereálně a prostě divně, jak kdyby si ji někdo taky jenom představoval. Za tu naprostou zavírací scénu jsem velmi ráda, škoda jen, že film se celý nenesl v takovém duchu, aby opravdu právoplatně mohl takhle skončit. (13.10.2009)

Milí čeští filmaři, vyserte se na filmy podle skutečných událostí nebo jimi alespoň trošičku inspirované (jako v tomto případě), protože to prostě neumíte. Věřím, že prohlašovat, že je tenhle film na motivy heparinového vraha určitě na film naláká spoustu lidí a vy z toho něco vytřískáte, ale vaším jediným štěstím je, že už pak nemusíte účtovat a kasírovat nasranost těch lidí. Zde ocitovaný oficiální text distributora je toho jen zářným příkladem. Kromě toho, že je otřesný sám o sobě a až nechutně podbízivý, se samotným filmem nemá nic společného. Čekal jsem, že alespoň teď se stane snad zázrak, (mě) neznámí tvůrci a ne zas tak známí herci způsobí, že film bude alespoň nad českým průměrem (a že v současnosti ten průměr není zase tak vysoká laťka), ale chyba lávky. Nejdříve budete přemýšlet, ve kterém roce/desetiletí se děj vůbec odehrává (já tipoval šedesátá léta). Nevím jestli ten retro nádech byl záměrný nebo ne, trochu to ale kazí to očekávání, které ve vás vězí po nabuzení distributorských keců a žvástů o původu příběhu. Pak budete koukat na přehlídku trapně pře/ne/hereckých výkonů (výjimkou je místy jen hlavní "hrdina", potěšující Petra Nesvačilová a pro mě jedna z nejhezčích a nejcharismatičtějších českých hereček Jana Krausová - škoda, že obě dostaly tak málo prostoru, ovšem Krausová ho využila jak nejlépe mohla). Občas to byla fakt tragédie a ne jen vinou herců a hereček. Hrozně mi vadila ta šedivost filmu, barvy, aby člověk pohledal. A na závěr příběh samotný, místy přesycený útokem na první signální soustavu, místy utahaný, celkově však jen na daný příběh až příliš klišovitý a předvídatelný. Ten příběh nic neodhaluje a nic nevysvětluje (a první odstavec oficiálního textu distributora už vůbec ne). Abych ale jen nekřivdil, dá se to... Přesto... Viděl jsem jednou a stačilo mi, než si pustit tohle znovu, radši si pustím Troškův Kameňák... (07.06.2010)

Byla nebyla jedna extrémně zelená nemocnice plná sexy sestřiček a v ní řádil psychopatický vrah s injekční stříkačkou... Nejkřiklavější český exploatační flák, nejkřiklavější výběrem svého inspiračního zdroje, ještě čerstvě v paměti zapsané šťavnaté kauzy heparinového vraha. Vytěžit z tak citlivého případu tak béčkový lékařský thriller, to chce hodně drzosti/neumětelství a každopádně je to těžký hyenismus (ale to mi nevadí). Čekal jsem, že se víc neplánovaně nasměju, ovšem totálně bezradný konec jako vystřižený z nějakého amatérského filmu mě srazil na kolena. Pozitiva: Václav Jiráček a Ivan Franěk. A ty sestřičky. (22.02.2010)

Filmy o masových (sériových) vrazích mám docela rád, ale jen málo z nich stojí za pozornost. Ani zde tomu není jinak, protože po jeho shlédnutí jsem měl hodně rozporuplné pocity. Přišlo mi, že režisér vlastně ani moc neměl představy, jak by měl film jako celek vypadat a rozhodoval se až za pochodu. Chvíli jsem měl totiž pocit, že sleduji psychologické drama o zhrzeném mladíkovi, kterému se štěstí vyhýbá obloukem a on je ze všech stran jen šikanován. Tyto pasáže měli zřejmě diváky obměkčit a nějakým způsobem jim dopomoci k tomu, aby hlavní postavě snad i začali fandit. Potom se z toho začala stávat taková polo detektivka a jen sem tam se objevil jakýsi náznak děsivé atmosféry. No a když přišel na řadu závěr filmu, tak jsem se začal chytat za hlavu už úplně. Jediné slovo „trapnost“ snad všechno vystihuje. Snímek má i několik světlejších momentů, ale těch je zde opravdu docela málo. Vraždy jsou většinou docela odfláknuté, téměř stereotypní a hlavně únavné. Některé oběti sice dostanou ony očekávané záchvaty, ale jinak je vždy všechno důležité přerušeno otravným střihem. Hlavní hrdina ač na první pohled hodně emotivní chlapec je však v těchto chvílích skutečně hodně dobrý. Herec Jiráček patřil asi k tomu nejlepšímu co nám zde tvůrci nabídli. Proměna charakteru jeho postavy je místy i uvěřitelná a v určitých momentech dokáže vzbudit i strach. 50% (01.05.2011)

Vážně jsem doufala, že budu hodnotit jinak než většina ostatních, byla jsem zvědavá a navnadili mě nejen (pro mě neokoukaní) herci, ale i téma samotné nebo třeba jen barevná stylizace. Chyba lávky. Vysloveně jsem se těšila na reklamy (a ne zrovna proto, že by se mi chtělo na záchod). Jako celek film působí prostě divně. Pofidérní je všechno od hudby jako z béčkového hororu, přes herce, z nichž půlce prostě nebylo rozumět (!) po rádoby umělecké všudypřítomné a nemizející filmové šero, které mi po půl hodině sledování zatemnilo mozek. Uznávám že depresivní atmosféra byla nejspíš zamýšlená, ale doufala jsem že budu po shlédnutí chtít 'zabít' onoho vraha a ne sama sebe. Tak nevím. (25.12.2010)