Avengers

Nekonzistentní, bez šťávy, slátanina v negativním slova smyslu, kde je půlka postav těžce veletrapná. A jak mě předtím potěšily jednotlivé dílčí Marvelovky, týmovka zabila co šlo. A umlaťte mě za to třeba Hulkem. "If you don’t like this movie, you’re a piece of shit." (x) (04.05.2012)

Ale jo, docela se povedlo. Nad drobnými nedostatky se, myslím, dá mávnout rukou. Spousta akce, málo vysvětlování pro tupohlavé (super!), a musím uznat, že ty asi dva opravdu dobré vtípky mě rozesmály stejně jako celé kino. Captain America mi narozdíl od svého filmu skoro nepil krev, Stark ze sebe sypal hlášky, které se daly, no a vůbec spousta postav byla mnohem méně křečovitá, než v předešlých filmech. Pro mě nejsympatičtější opět Thor, ale kupodivu Nataša mu docela šlapala na paty. A Hulk - první zfilmování mě tehdy ukrutně zhnusilo, další jsem neměl nejmenší chuť vidět, ale jestli bude v tomto obsazení nový, třeba se nechám zlákat... P. S. Joss Whedon si mě asi nezvratně získal seriálem Firefly, kde se předvedl jako skvělý vypravěč a bojovník s klišé - a já jsem celý na trní z možnosti, že po obrovském úspěchu Avengers by mohl dostat volnou ruku a peníze na návrat do vesmíru Serenity... (02.05.2012)

Avengers jsou snad s výjimkou prvních dvou nolanovských Batmanů či druhých X-men jednoznačně nejlepší film o superhrdinech v barevných kostýmech, který jsem viděl. Zatímco zmíněné série vlastně původní komiksové světy v rovině jejich fungování zcivilňovaly, metaforizovaly a přibližovaly fungování světa našeho, Avengers na to zvysoka... Jsou o superhrdinech a se superhrdiny, superpadouchy a transdimenzionálními bitvami. Civilnost? Ale jděte. Více na Douglasových poznámkách. (05.05.2013)

Představa, že se film vyhne nutnosti exponovat jako divoch, protože bude počítat s divákem znalých předchozích snímků, je naprosto lichá - za prvé je třeba stručného expozé Hawkeye a Natašky, za druhé je třeba, aby si chlapi porovnali svoje ocelové / božské / séroidní pinďoury a zjistili, kdo ho má většího... tím strávíme zhruba polovinu filmu a když už se vyfackuje každý s každým a Kapitán Amerika nás poučí, že je jenom jeden Bůh, dojde konečně na týmovou akci. Na to, kolik minut máme za sebou nelze říci, že bychom měli úplně celistvé informace kdo, co, proč a za kolik, ale jakmile začne Whedon ohýbat ocel po tunách a sázet jeden záběr spektakulárnější než druhý, je to vlastně fuk. Navíc postavy začnou hláškovat (což bohužel trochu podvazuje ukníkaný český dabing), Kapitán trochu zlobí (malinko, aby si mohl odmáznout okénko modrého života za největšího slušňáka) a Avengers nabízí přesně to, proč se na "marvelovky" chodí. Kulervoucí heroický večírek, čitelný, přehledný, vypulírovaný a těžkotonážní. Možná vám pak unikne, že celý příběh je vlastně tragicky mechanická přejímka "klasické invazní šlamastiky" bez zásadního vkladu k mytologii hrdinů. Druhá půlka je prostě čistý požitek z enormně pompézní podívané. Ale stejně se nemůžu zbavit dojmu, že se půl filmu nedělo vůbec nic a že o postavách nevíme o nic víc než dosud. Přikláním se k tomu, že Whedon práci zvládl opatrným manévrováním. Zábava je to slušná, ale jako samostatný fikční svět to nijak zvlášť smysl nedává - to, co se podařilo prvnímu Železňákovi a částečně Thorovi se tady prostě smrsklo na exhibiční utkání hvězd plné kliček, frajeřinek a dovednostních soutěží. Edit: při vzpomínce na masitou druhou polovinu a na to, kterak jsem dal Bitevní lodi též 3 ***, kapituluju a přihazuju :-) [75%] (25.04.2012)

Řeším si teď nějaké svoje krizičky a sledování tohoto filmu vytvořilo dokonale odcizenou platformu pro dospění k následujícímu názoru: Myslím si, že jednou se moje odtržení od reality dostane do takové fáze, že bych byla schopná někoho zabít s přesvědčením, že si to svými skutky na sebe přivolal sám. Konec svěřovacího okýnka, internete. K filmu: Názorná ukázka, jak ošemetné je sledovat, co dělá mnoho postav v jednom čase. Zvláště mě zamrzelo promrhání potenciálu dvou bratrů, ale to jen proto, že bratři jsou moje osobní úchylka. Myslela jsem, že se zamiluji do Lokiho, ale absence jakéhokoliv magického oparu nebo alespoň zdání, že opravdu představuje smrtící hrozbu, způsobila, že jsem se zamilovala spíše do Černé vdovy, respektive jejího exteriéru. Opravdu mám raději, když se bojuje za osobní příběh a nikoliv za záchranu světa. (05.10.2013)