Avengers

S přítelkyní jsme se na Avengers těšili. Sympatické je, že tvůrci dali do kupy herce, kteří opravdu hrají Iron Mana, Kapitána Ameriku, Thora nebo Lokiho. Dokonce mě překvapili, že do jedné z rolí narvali suprovou Cobie Smulders, kterou máme hrozně rádi. Celkově nemůžeme říct, že bychom se netěšili, těšili a jak. Tyhle komiksové adaptace nás baví, i když je to už po miliónté propraná prakticky stejná písnička. Až tedy na to, že tentokrát se nejedná o konkrétní postavu, ale o celou řadu superhrdinů. Trošičku mně příjde, jako kdyby v Hollywoodu už nevěděli, co natočit. Příběh je totiž naprostý průměr a nebýt skvělé kombinace humoristů, ať už v podobě Iron Mana nebo Thora, tak můžu říct, že bych se začal asi i nudit. Dobře, efekty byly skvělé, akce parádní, ale to je tak nějak všechno. Trošku jsem nad tím přemýšlel a došlo mi, že jsme možná měli velké očekávání. Oni se Avengers tváří jako opravdu velký film. Jenže velký film ze světa komiksů splňuje asi jenom Watchmen. Ten totiž dokáže po všech stránkách být daleko jiný, než filmy se superhrdiny většinou bývají. Avengers jsou totiž ve své podstatě recyklace všech postav nacpané do jednoho filmu s kopou dobrých akčních scén, ale s žádnou inovací. Každopádně nás to zabavilo a to byl u takového filmu účel. Jen nevím, jestli mě to dokáže zabavit i u dvojky. (18.09.2012)

Až ve chvíli, kdy se spustily závěrečné titulky, mi došlo, že se právě mnoha lidem splnilo moře snů. Divákům, kteří od konce prvního Iron Mana tušili, že tenhle superhrdinský sraz bude epický do posledního patra Stark Tower. Jossovi, který se tak dlouho usmíval pod svůj (do posledního chlupu geekovský) plnovous, až nám donesl esenci sama sebe. A v neposlední řadě všem whedonfilům, kteří se tvůrce mnoho let zastávali jako nepřekonatelného vypravěče. A on pak v jednom z nejsledovanějších filmů posledních let dokázal, že měli do puntíku pravdu. Avengers v sobě mají Starkovu drzost, Capovu odvahu, Thorovu neotesanost i Hulkovu titánskou sílu. A všechno míchají do koktejlu, který se napoprvé snad ani nedá vypít celý. Pochytat všechny hlášky, dechberoucí akční scény nebo vypiplané detaily jsem zkrátka nestíhal. Až napodruhé mi došlo, že si Whedon se svou marveláckou hračkou důkladně pohrál a pak ji půjčil i nám, obyčejným smrtelníkům. To, že přitom vytvořil dokonale divácký komiks, který si vyšlechtil minutu po minutě jako zrcadlo žánru, je věc druhá. (08.05.2012)

To co v komiksu vypadá báječně, se podle mě ve filmovém provedení naprosto míjí účinkem. Ty přehaně akční souboje už mně lezou krkem. Lidi a monstra padají jak hrušky. A ten borec s lukem je taky superhrdina nebo co? Pro člověka neznalého detailně komiks, je spíš k pousmání, když ostatní potřebují nadpřirozenou moc a on si vystačí s lukem. Pár vtipných Iron Manových hlášek už celou tragédii nezachrání. (21.07.2012)

Pár slov o tom, proč v Avengers nefungují akční scény a jaké to má příčiny. ____ Problém akce v Avengers spočívá podle mě v tom, jak moc je komiksová a jak málo je filmová. Ne každý si to asi uvědomuje, ale mezi akcí v komiksech a akcí ve filmech je obrovský rozdíl, protože obě ty média jsou zcela rozdílná. Zatímco komiks stojí na izolovaných okénkách, film stojí na rozpohybovaných okénkách. Akce v komiksech je tudíž založená na tom, že se v zastaveném okénku zachytí ten nejvýjimečnější moment, kdežto filmy staví na rozpohybovanosti a kontinuitě. Ačkoliv jsou tedy Avengers filmem, akci pojímají komiksově, a to jaksi ne vždy funguje – názorným příkladem toho je souboj Iron Mana s Thorem v lese, kde Thor nejprve třískne s Iron Manem, velká pauza, načež Iron Man práskne s Thorem, další pauza, Thor zase zasáhne Iron Mana atd. Problém je, že taková akce nevyužívá plně potenciál filmového média, které staví na kontinuitě a nikoliv na izolovaných momentech jak z komiksových políček. Nakonec už od samotného počátku kinematografie byla pro filmaře tou největší metou schopnost udržovat kontinuitu, přičemž cokoliv jako porušování plynulosti střihu (godardovské jump-cuty záměrně vypouštějící prostředek záběru) nebo návaznosti záběru (hraní si s pravidlem osy) odsouvalo filmy do oblasti experimentu. Není proto vůbec náhodou, že všechny tři pilíře filmové akce – honička, boj či přestřelka –, které filmaři po celá desetiletí pilovali, jsou z hlediska kontinuity zcela ideální. Jenže jak chcete natočit honičku, boj či přestřelku s komiksovými hrdiny? To nejde. Nefungovalo by to. Těžko může Iron Man s Thorem vézt pětiminutový souboj à la kung-fu, nebo se honit v autech jako normální dvě lidské bytosti (možná to je jeden z nejpodstatnějších důvodů, proč Nolan zrealističtil Batmana, aby mu fungovala akce). Stejně tak se můžeme zeptat, kolik existuje v komiksech kvalitně zpracovaných automobilových honiček či kung-fu bitek? Moc ne, ba téměř žádná. Samozřejmě i Avengers pojímají akci místy velmi filmově, třeba zápolení Iron Mana se soupeři během letu nějakou klasickou honičku dost připomíná, závěr je každopádně ten, že komiksové filmy vypustily džina z lahve, jehož je těžké zahnat zpátky, a bude tudíž nutné vymyslet zcela nový jazyk akčních scén, který by si nějak dokázal poradit s rozdílem mezi tím, jak je akce pojímána v komiksech (jednotlivá okénka vybízející k zachycení výjimečných okamžiků) a jak ve filmech (kontinuální, hladce rozpohybované záběry s minimem průtahů). (02.09.2012)

Mírné zklamání. Pro zasvěcené jsou tu sice krásné momenty (Kapitán Amerika se ve své první misi musí vrátit do Německa; agent Coulson, jehož postava doposud zůstávala v pozadí, konečně dostává větší prostor; píseň od AD/DC, kteří stojí za soundtrackem k Iron Manovi 2, doprovází příchod Starka na scénu), nicméně film jako takový není zas takový nářez, jak trailer sliboval. První polovina se (snad po vzoru Thora) snaží o odlehčenější zábavu, bohužel sarkastické narážky tentokrát působí přírozeně jen v Tonyho podání. Druhá polovina je sice o poznání velkolepější, nicméně ani létající prehistorická ryba neudělá závěrečný souboj tak výjimečným, abyste si jeho scény vybavovali i po odchodu z kina. (Zrovna v traileru použité: "Guys, I'm bringing the party to you," je jednou z mála světlých výjimek.) Odečteme-li si však přehnaná očekávání způsobená nadšením jednoho diváka předchozích filmů, který se těšil, jak se všechny postavičky objeví na velkém plátně vedle sebe, musím přiznat, že se jedná o sympatický počin a povedený blockbuster, po kterém se pomalu začínám těšit na pokračování. A mimochodem, to, že se pro mě po Starkovi nejsympatičtějšími a nejvýraznějšími postavami celého filmu stanou Hulk a Coulson, jsem skutečně nečekala. Dodatek 4. května 2012 Po druhém zhlédnutí musím trochu změnit názor, protože když člověk nemá přehnaná očekávání a přenese se přes relativně jednoduchý námět (skupinka superhrdinů, kteří se nemají příliš v lásce, se musí spojit, aby zachránila lidstvo), je to pecka. A mimochodem už teď jsem rozhodnutá jít do kina i napotřetí! (26.04.2012)