Hugo a jeho velký objev

Některé sny se plní. Filmová kouzla se prolínají s realitou, skici s vypiplanými obrázky poletují vzduchem a Martin Scorsese vzdává poctu počátkům kinematografie bez toho, aby se v nich fanouškovsky batolil nebo naopak křečovitě pokoušel stát se klasikou. Hugo se zdá být vyspělou pohádkou o klukovi a jeho velkém dobrodružství, aby se nakonec proměnil ve fascinující cestu skrz lidskou fantazii a odhodlání. A ten nostalgický uragán vzpomínek na dětské knížky i filmy a fascinaci nedosažitelnými světy mě dokázal strhnout plnou silou. (25.02.2012)

Hugo a jeho velký objev je Scorseseho pocta filmové historii i mechanickým strojům, potažmo umění lidských rukou. Vizuál filmu je velmi propracován a celý ten snový svět strojů a stroječků se pak přeměňuje na pulsující Paříž, která je také strojem svého druhu. Filmově mne potěšily Hugovy pohledy z hodin, samozřejmě honičky s vrzající nohou, nebo také scéna, kdy Sacha Cohen coby policejní inspektor pátrá na vrcholu hodinové věže se svým psem úplně stejnými pohyby hlavy. Trailer: http://www.youtube.com/watch?feature=player_detailpage&v=P9OZU3NPmww (10.12.2012)

Už jsem si zvyknul na to, že Scorseseho filmy z posledních let (zhruba od doby, kdy De Nira vystřídal na pozici dvorního herce DiCaprio) za moc nestojej, takže jsem neměl žádný velký očekávání. V tomhle sice DiCaprio nehrál, ale sračka to byla opravdu prvotřídní. Sledovat nějakýho usmrkance, jak 2 hodiny pobíhá po digitálnim nádraží, mě ani trochu nebavilo. Pořád jsem tak nějak čekal, že když je pod tim podepsanej Scorsese a navíc to bylo nominovaný na osrala snad za všechno možný i nemožný, tak z toho ještě něco určitě vyleze. A nevylezlo z toho vůbec nic. Možná Scorsese už začíná pomalu senilnět, možná na starý kolena začal znova fetovat. V každym případě nechápu, proč zrovna on měl potřebu natočit tuhle stupidní pohádku. Hvězdu dávám akorát za toho dobrmana. (02.03.2013)

Viděl jsem film Hugo a jeho velký oběd. Na stole ležel připravený čerstvý los, nějaká travička a granát. Král Hugo vzal ten los a korunou seškrábal tři obrázky. Nic nevyhrál, ale mohl aspoň zpeněžit svou jemně tepanou korunu, kterou to škrábal. Byl to skutečný klenot, lepší než ten český granát, který tam na stůl položila ona neznámá travička. Zámek se rozsvítil jako lampion, když se přes něj chtěl někdo pomocí autogenu dostat do komnaty. Nikomu se ale nic nestalo. Hlavní role nebyla celá vymotaná. Nějaký hororový rys tam byl, ale vyplašil se a zalezl do Nory. Hugo měl kliku, že ho viděl, ale je možné, že se rys polekal právě té kliky, protože byla bez druhého protikusu, takže vypadala jako zbraň. Ruce jsem založil do pasu, aby mě ta slabá knížečka přeci jen trochu zahřála, protože se v našem letním kině teď přes zimu málo topí. Vlastně se tu už dlouho nikdo neutopil. Z filmu na mne nic nesálalo, tak abych neumrznul, vrátil jsem se na kolej, kde přebývám v opuštěném vagóně a topím v kamnech svůj žal. Bohužel Hugo a jeho velký oběd byl zcela jiný film, než jsem čekal. Poslali jiný.Inspirováno komentářem nejen k tomuto filmu od Aelity. (06.06.2012)

Příjemná, ale poněkud nedovařená kombinace mých dvou oblíbených žánrů a sice filmů o dětech a filmů o filmařích. Na jedné straně jsem si říkal, že je tam toho až moc (knihy, filmy, nádraží, hodiny, automaton), na straně druhé panoptikum nádražních postaviček mohlo být výrazně prokreslenější a nápaditých a vtipných scén jako sen o lokomotivě mnohem víc. Navíc Asa Butterfield kabonící se v titulní roli je z celého jinak vydařeného castingu (Cohen je moc fajn) zdaleka nejmíň sympatický. A chvíli mi i trvalo než jsem si zvykl na tu otravnou jakože francouzskou hudbu. (16.01.2014)