Survival of the Dead

Všade zombie, už nikde nie je kľudného miesta. Na malom ostrove odjakživa žijú dve veľké rodiny, pričom každá z nich vlastní polku ostrova. Nikdy sa nemali v láske a aj ich pohľad na zabíjanie zombie sa líši. Jeden chce všetkých vyhubiť aby tak zabránil šíreniu nákazy. Druhý ich chce ušetriť, nakoľko sa domnieva, že časom môže existovať liek. Skaza sa však týmto riešením nezadržateľne rozširuje. Po čase sa na ostrov doplaví skupinka bývalých vojenských žoldnierov, ktorí si však časom uvedomujú, že stoja v strede bojiska, vo vojne s ktorou ešte nemali dočinenia. Nie najhorší zombie horor, ktorý ponúka okrem niekoľko vtipných scén, slušné zábery "žrania" zombiekov. Napriek tomu, že ma tento horor až tak nechytil, určite si priemerné hodnotenie zaslúži. (02.11.2012)

George Romero se zuby nehty drží svého původního konceptu sociální kritiky, jejímž vehiklem je pokleslý hororový žánr (především pak survival-horror). Zároveň své zombie v rámci moderní kinematografie ani nijak nedynamizuje, takže jsou jeho mozkožrouti i v šestém díle kultovní série pomalu se plahočícími zástupci krvežíznivé masy. Nebyl by to ale Romero, kdyby svou oblíbenou tematiku zase o něco neobohatil – po sebereflexivním Deníku mrtvých zpětně navázal na čtvrtý díl Zěme mrtvých, kde načrtl myšlenku postupné socializace původně tupého stáda jednajícího na základě pudů. Zatímco v Zemi mrtvých se objevila vůdčí osobnost zombies, kterou ostatní následovali, v Survival of the Dead je socializace zombie komunity usměrňována zvenčí – neinfikovanými lidmi. Nápad to je rozhodně pozoruhodný a je chvályhodné, že po tolika zombie hororech dokáže Romero stále překvapovat. ____ Jestliže byla Země mrtvých návratem k estetice 80. let a Deník mrtvých stavěl svůj koncept na v dnešní době populární pseudodokumentární formě, pak Survival of the Dead je z určitého hlediska pastišem westernového žánru. Jde zde o konfrontaci dvou vůdčích osobností, divoký západ supluje „rančerský“ ostrov, místo podzemních parkovišť zombíci řádí ve stájích a jsou vězněni v ohradách. Nechybí zde ani chytání do lasa za jízdy na koni a samozřejmostí je i nefalšovaný westernový duel. _____ George Romero je staromilec, který necítí potřebu přizpůsobovat se moderním trendům (výjimkou je Deník mrtvých, forma zde ale nebyla zvolena prvoplánově), následkem čehož nejspíše bude mladší publikum zápasit s jeho umírněným stylem, velkou statičností a nijak závratným tempem. Pro nás fanoušky to je ale stále ten starý dobrý Romero, jak jsme si ho oblíbili – bělovlasý filmový maniak nastavující společnosti řádně zakrvácené zrcadlo. Brutalita se v tomto díle navíc stává výrazným komickým prvkem a ano, i tentokrát dojde na střívka. 70% (17.06.2010)

Ze zečátku to vypadalo dobře, scéna připomínající "Deník mrtvých" potěšila. Sice se to rozjelo jako slušný zombie thriller, dokonce i děj vypadal, že nebude povrchní, jak tomu u podobných filmů bývá, ale dopadlo to tak, jak jsem předpokládal. Nehorázně odfláknutá druhá polovina filmu a hlavně závěr na ostrově. Debilní chování postav, stupidní dialogy, atd. Škoda, ale od Romera se to dalo čekat. 40% (19.04.2010)

Chvilkama horor, chvilkama komedie, chvilkama parodie na sebe sama a ke konci béčkovej western, dost nepovedenej. Po celou dobu nejslabší zombie romerovka s několika světlějšími momenty, kdy mi srdce zaplesalo v nostalgickém opojení, a s několika vyloženě trapnými momenty (a většiny se účastnili zombíci), kdy mě poléval pot trapnosti. Romerovi holt víc slušelo předchozí století, pak se milénium přehouplo, přišel sračkoidní Drtič a zjevně rozdrtil Romerovi jeho zombiácké kule na hmotu né nepodobnou mozkové kašičce. Ale furt lepší, než mrtvolně ufilozofovaný Exit Humanity. 40% (13.03.2013)

Hoci nejakí tí morbídne hláškujúci drsňáci a úsmevne si počínajúci zombíci (napr. Bub z Day of the Dead) sa v hororoch Georgea A. Romera vyskytovali už aj v minulosti, celostopážna prítomnosť komediálneho odľahčenia je v jeho tvorbe novinkou. V Survival of the Dead vsadil práve na túto kartu, nemŕtvi tu viac-menej vystupujú len ako nemohúce tragikomické figúrky, z ktorých vôbec nejde strach a udrieť či streliť do nich si môže prakticky ktokoľvek. Je však treba povedať, že Georgeovi takéto vtipné poňatie na počudovanie sadlo a niektoré pasáže filmu sú celkom zábavné, ale na druhej strane pochopím každého, komu by tento typ humoru vzhľadom k renomé režiséra a jeho vyše štyridsaťročným skúsenostiam s hororovým žánrom mohol pripadať trochu detinský... (15.11.2010)