Všude dobře, proč být doma

Jdeme pryč... Burt s Veronou šli a Sam Mendes je pořád bourák - třetí setkání s jeho tvorbou, třetí útok na nejvyšší hodnocení. Abych si odbyl úvodní superlativa - dostalo mě to. Kompletně, do posledního nervového zakončení. Od srdce jsem se smál, měl jsem vlhké oči, soucítil jsem a celkově si se mnou film emotivně pohazoval přesně tak, jak chtěl. Základní premisa je jasná: Burt a Verona jsou ve vztahu, ona čeká dítě, oba mají po třicítce a mají neodbytný pocit, že jim život protéká mezi prsty. Pak přijde impuls, který je milosrdně odpálkuje na cestu, kde poznají impuls další - takový ten, který vytáhne lidem hlavu z hajzlu a dá jim důvod věřit, že nejsou trosky. I když mají okno z kartonu. Následný mix individuí, s nimiž ti dva přicházejí do styku, je neuvěřitelně pestrou kombinací situačního humoru, upřímných životních výpovědí, skvělých herců, neotřelé šílenosti a šikovně implementované lidskosti. Tady nežijí filmové tváře, ale opravdu ty krávy od vedle a ta holka co měla kdysi krásný prsa a její sestra a prostě všechno co budete chtít. Sežerete ty absurdní dialogy a výstřední postavičky, protože i přes svou bizarnost zůstávají lidmi, jak je víceméně známe a jejichž případnou šílenost můžeme porovnávat s šíleností naší a našich známých. Neuvěřitelné, ale šlape to. Burt a Verona jsou skvělým filmovým párem - procítěnost a osudová "ksoběpatřičnost" z nich teče proudem a já chtěl dál poslouchat dialogy, v nichž se milují jako nikdo na světě a co že s tím tedy jako budou dělat. Možná je Away We Go opravdu jen ohranou road movie, která sází na indie kabátek a dialogovou naturalistiku, ale má tak zatraceně hřejivou lidskou podšívku, že jí prostě nemůžu odolat. "Říkal jsi, že se jmenuje Ellen, a tady je L. N. ... Ne!" (20.09.2009)

Tak, a mám to za sebou! Tento film som dosť dlho sušil v budíčku a s veľkým potešením mu naperiem maximálne jednu hviezdu, pretože s niečím tak nezáživným (tu na csfd v červených číslach!) som sa pekne dlho nestretol. Dialógy samá trápnosť o ničom, postavy jeden odpornejší magor a hipík ako druhý, sám sa divím, že som nezaspal... Vlastne nedivím, lebo keď som vytočený, tak sa mi spať nedá :) Nebudem filmu, ktorý ma vyslovene nasral dávať nadpriemerné hodnotenie len preto, že ho režíroval Mendes, alebo preto, že tak učinili niekoľkotisíc bodoví užívatelia. Nie, nie, páni, ja určite nie. (14.01.2010)

Oproti ostatním Mendesovým filmům zde je cítit menší ústup, ale mé tušení je že přesně tohle byl záměr režiséra. Pro tohle tvrzení mluví jednoznačně fakt že ústřední duo herců je prakticky neokoukané a tím pádem vypadá notně autenticky. Ostatně celý film působí jako věrohodný dokument. Místy probleskne i podivný, ale účinný humor. Např. Maggie Gyllenhaal se vydováděla do sytosti. (25.01.2011)

Tak při tomto filmu nejenom že jsem se nudil, ale také nas*aně zatínal pěsti už po pár minutách. Ani jeden herec mi nebyl sympatický, žádné zasmání, protivný scénář a některé dialogy bych nálepkou odpad dokonce i pochválil. K cíli to byla opravdová štreka a psychické mučení. Po tomto filmu doporučuji si koupit boxovací pytel, nebo si zahrát jakoukoliv vraždící hru a k jednotlivým postavám postupně přidávat identity všech, co se podíleli na tomto paskvilu. (26.09.2009)

Po Revolutionary road přišel Sam Mendes s něčím odlehčenějším (díky bohu) a do hlavních rolí tentokrát neobsadil hvězdné tváře - ústřední dvojici obsadili John Krasinski a Maya Rudolph, kteří právě svého neznámého (divákovi - mně) vzhledu využili v mnoha konverzačních pasážích. Jejich putování po vybraných městech severoamerického světadílu je pak důkazem toho, že někdy i cesta může být cíl.. v tomto případě pak lze opravdovým CÍLem nazvat cíl cesty. Zní to možná trochu komplikovaně, ale snad pochopitelně. :) Zajímalo by mě, zda tohle měl Mendes v sobě celou dobu, či jestli se jedná o jeho režisérskou evoluci.. každopádně mi Away we go v mnohém připomínalo filmy Woodyho Allena, což je z mé strany rozhodně míněno jako kompliment. (27.11.2009)