Všude dobře, proč být doma

U Away We Go jsem si opravdu nebyl jistý, jestli na film mám jít. Ano, Mendes je sice Mendes, ale trailer mě z nějakého důvodu vůbec nezaujal a tak jsem byl předem raději dost skeptický. Nakonec jsem však udělal dobře. Původní premisa suché a nezáživné životní road movie se naštěstí ukázala ve velké míře jako chybná. Většina vtipných scén i dialogů totiž dopadla na úrodnou půdu, pravda, některá místa jsou trochu přetažená či bláznivá, ale jinak jsem si na kvalitní zážitek při sledování filmu nemohl stěžovat. Krom té zábavné stránky snímku potěší zejména souznění hlavní dvojice a jejich příhody na strastiplné cestě při hledání domova. AWG má na rozdíl od většiny dnešních filmů podobného žánru ještě jednu podstatnou přednost a tou je nálepka chytré komedie podobně jako jsou např. filmy od Woodyho Allena (tedy alespoň některé). Pocit naplněného štěstí na závěr je nakonec jen třešnička na dortu. (8/10) [MFFKV 2009] (09.07.2009)

“Tiež som mala pekné kozy, kým mi ich deti nevycucali...“, toť jedna z niekoľkých vtipných hlášok v road movie s množstvom viac či menej divných postáv. S. Mendes je zvučné meno a moje očakávania boli naplnené iba z časti. Pár krát som sa naozaj dobre zasmial, sem-tam treba tehotnej manželke kvalitne vynadať (Ty piča!!!!!), najlepšie v spoločnosti iných ľudí. Pomáha to zvýšiť tlak. Asi za najlepšiu scénu by som označil návštevu dosť pošahanej dvojice manželov (Gyllenhaal s manželom), kde ma vážne rozosmiali ich názory na výchovu detí. Scéna s kočiarom bola vážne vtipná. Ok, občas som sa zasmial, vtipná hláška a tak, ale predsa len od Mendesa by som rád dostal niečo viac. Celkovo priemer. 60%. (12.03.2012)

Zdánlivě obyčejné, střídmě natočené dílko, decentního a skromného stylu (trochu mě však mrzí, že tohle je první film, kde se Mendes vizuálně nepředvedl), dobře balancující na hraně lehké komedie a existencionálního dramatu. Film skutečně plně nespadá ani do jedné kategorie, je příjemně milý s výborně načasovanými vtipy (geniální "Your fucking uterus is motherfucking secret?"), byť menšího počtu, i vážnějšími života-hloubavými pravdami a inteligentními dialogy. Boužel příběh už není natolik silný, aby zvládl promluvit do duše, či emocionálně sestřelit... Lehce splachovací zážitek. 7/10 (24.09.2009)

Asi jako mi Nouzový východ nepřipadal jako realistické drama (chyběla syrovost, opravdovost) a agitační Mariňák spíše nudil a dostatečně nedolehl, tak i ve Všude dobře, proč být doma můj kdysi zbožňovaný tvůrce zklamal. Jakoby ze sebe poslední tři snímky Sama Mendese dělaly něco, čím nejsou. Jakoby tak moc chtěly pro svého tvůrce dostát pověsti režijního chameleóna. Chvílemi se až moc snaží vyvolat úsměvnou nebo naopak dramatickou scénu, ale jakoby nevěděl jak. Je sice chvályhodné, že opět změnit žánrový terén a obešel se bez velkých hvězd (ti známější hrají jen epizodní party – O´Hara, Daniels, Gyllenhaal), ale jeho střídmá režie mi nenabídla nic navíc – jasně, jde tu o obsah, který tentokráte vítězí nad formou, ale ani ten obsah není nijak lahodný. Nesezdaný mladý pár tu očekává narození prvního potomka. Všechno jde podle plánu průměrného soužití až do doby, kdy partnerovi rodiče oznámí, že si hodlají splnit dávný sen cestou do Evropy, a tudíž jim nemohou pomoci při výchově dítěte. Na pojišťováka přes telefon Burta a kreslířku Veronu padá podivná pachuť prázdnoty a deziluze, což je rozhoupe k hledání své vlastní identity. Objedou několik svých známých, přátel, příbuzných a začnou sondovat, kam jako rodina patří. Což záhy pochopí i divák, že nezáleží kde, ale s kým. Sami scénáristé jsou životní partneři, takže nějaká sebereflexe je na plátně cítit. Bezprostřední dialogy možná lahodí uchu diváka, ale jednoduše na mě nedolehly, jak bych si asi přál. Prostě neznám nikoho ve svém širokém okolí, kdo by se choval/mluvil/reagoval jako drtivá většina osazenstva. Tohle pro mne nejsou formálně prosté dialogy mezi starými známými/rodinou. Jsou to podivní ztroskotanci, propagující Ameriku jako antirodinnou zemi. A řada jiných tvůrců toho o dospělosti, rodině nebo partnerství dokáže říct mnohem, mnohem víc. Prostě pro mě je lidštější i takový Kevin Smith, když mluví o vztazích, Sofia Coppola, která zahalila šepot Billa Murrayho do Scarlettina ouška tajemstvím nebo mrazivě lidský Richard Linklater, když nechá své hrdiny procházet Paříží. S nimi se dokážu plnohodnotně ztotožnit, s nimi chci jejich příběhy prožívat, to oni mají jakousi vnitřní sílu. A nejvíc ze všeho mě štve, že už zítra si na pátý Mendesův projekt nevzpomenu.. a když, tak v nijak zvlášť příjemné vzpomínce!! Jednoduše zklamání.. (10.10.2009)

[imdb: 7.4/10] | me: Nesilené a milé, sem-tam úsmevné, inokedy seriózne, ale celkovo vhodne vyvážené. Nič veľkolepé, skôr útle. Taká príjemná letná cesta za domovom vo dvojici (zaujímavá herecká dvojka, trošku zvláštna, ale veľmi vhodná :) ) a hľadanie životného cieľa. Celkovo dosť pohodové pozeranie. (10.02.2010)